„Na koho se čeká?" zeptá se černovlasý chlapec, z něhož nemůže spustit oči polovina dívek v místnosti. Nedočkavostí rozhodil ruce a srazil svého blonďatého kamarádíčka, kterému díky tomuto zvratu spadlo kuřecí stehýnko. Blondie najednou zesmutnil a Blackieho téže shodil na zem, aby zjistil, jak bolí pád to stehýnko, které měl v plánu spapat. Proužek, Kudrlinka a Svalovec se mu smáli z plna hrdla, ale Blondie byl pořád nabručený. Blackie chtěl zaútočit, bohužel mu plán překazila dívka, která byla udýchaná z běhu, aby se sem dostala včas, jak vidno, neúspěšně. „Omlouvám se, ujel mi autobus." Všichni se rázem na ni otočili a spatřili andělskou dívku. Vlastnila dlouhé blonďaté vlasy spadající až po boky a její nazelenalé oči svítily jako dva smaragdy. Kudrlinka si na ní začínal dělat zálusk stejně jako jeho čtyři kamarádíčkové. Neznámá dívka avšak měla oči jen pro roztomilého blonďáčka, neboť jí fascinovali jeho modré zářící oči a jeho rysy, kterými vykoukával z davu. Poté dívka poohlédla na profesora Skinnera, jenž se začal usmívat jako sluníčko, vždyť to byla jeho dcera, s níž se neviděl dva roky. Do trapného ticha promluvil : „Takže žáci, toto je má dcera Kali a bude mít jednu skupinu, kterou i povede." Kali se zářivě usmála a v duchu se modlila, aby jí byla přiřazena skupina, v níž bude Blondie. Na to samé myslel i on, kdežto jí ani neznal. Blondie byl a je strašně stydlivý kluk a těžko se zamilovává, ale teď jistě věděl, že je v tom až po uši.
Profesor Skinner vzal do ruky pytlíček s barevnými korálky, které byly dvojbarevné- modré a žluté. Jakmile si každý vytáhl korálek, otec Kali se zeptal : „Jakou skupinu budeš chtít?" Blondie tajně nakoukl do své hrsti a spatřil modrý korálek. Teď bylo jeho přáním, aby zvolila modrou, ne žlutou. Kali chvíli přemýšlela a podívala se po blonďáčkovi. Snažila se pohledem zeptat, jakou má barvu. Blondie to pochopil a ukázal na svoje modré tílko. Kali se usmála a odpověděla : „Tak tedy... modrou." Profesor Skinner kývl a začal sestavovat podle korálků ty dvě skupiny. Po rozdělení si každý vzal své saky paky a následoval profesora.
Když se všichni dostavili do modré skupinky, skládajíc se z Blondieho, Blackieho, Kudrlinky, Emily, Svalovce, Proužka, Carol a Davida, tak se nejdříve seznámili, aby Kali věděla, jak jim má říkat. Chvíli jim vykládala o historii Londýna, ale pak jim oznámila bez rozmyslu: „Nechci být nezdvořilá, ale kašlu na to. Jdu si na kávu, máte volno." Všichni se rozeběhli po místnosti a dělali šílenosti, tedy kromě Blondieho. Následoval Kali a cupital za ní jako ocásek. Musela se pousmát, když spatřila jeho snahu, aby si ho všimla. „Kdyby tak věděl, že se mi líbí," pomyslela si a pomalu docházela ke stánku. Bylo to velmi divné, neboť stánek s kávou v muzeu? Hm... Neobvyklé.
„Prosím jedno střední Café Latté." Promluvila Kali k mladíkovi, který obsluhoval onen stánek. Ten mladík jen kývl, zavolal na někoho za ním a prohlížel si Kali od hlavy až k patě. Pak se na ní tak záhadně usmál. Blondie ho už, už chtěl praštit, ale postřehl její pohled. Koukala se na něj tak... zamilovaně?! Ze snění ho vyrušila věta: „A bude si to přát krásná dívka s dezertem, nebo bez?" Blondie již zvedal ruku, aby ho mohl uhodit, ale jeho jednání zarazila Kali. Lehkým pohlazením po ruce mu vyvolala husí kůži a červeň na lících. Pouhým letmým úsměvem ho obdařila a podávala mladíkovi částku, kterou viděla na pokladně, tedy 3.92 liber. Vzala si kelímek a v závěsu Blondieho se opřela o stěnu.
Rukou mu zvedla hlavu a podívala se do jeho dokonalých blyštících modrých očí. Převažoval mu v nich zmatek, i přesto se k ní přiblížil. Ona však nebyla pozadu, a proto je dělilo jen pár milimetrů do splynutí. Blondie se podíval do jejích nazelenalých očí a rty přitiskl na ty její. Do procítěného polibku se usmál. V jeho i v jejím břiše létal roj motýlků, oba docílili svého. Políbili osobu, o níž si mysleli, že je ta pravá.
