Říjen
"Fraaancis má narozeniny. Já mám přání jediný. Štěstí, zdraví, štěstí, zdraví. Hlavně to zdraví!" vyskočil na zrzka Oliver, když přišel odpoledne do svého pokoje.
"Jak ses sem dostal? Táta tě pustil?"
"Ne, ale umím otevřít tvoje okno i z venku," zasmál se Oliver.
"Seš neuvěřitelný," přidal se k němu Francis.
"Mám pro tebe dárek."
"Páni," vykulil Francis oči. Dárek opravdu nečekal.
"Tady máš," podal mu Oliver menší krabičku. Nebyla moc těžká a trochu zachrastěla, když s ní Francis zatřepal.
"Co to je?"
"Neptej se a otevři to," ušklíbl se Oliver.
Francis pomalu rozbaloval balící papír, kterým byla krabička oblepena. Když ho celý strhnul, musel se začít smát.
"Ty seš debil. Proč mi dáváš tohle?!" smál se.
"Tak je ti patnáct. Určitě to budeš časem potřebovat."
"Dobře?"
"Seš překvapenej?"
"Samozřejmě."
"Měli bychom ti někoho najít, aby nepropadly, než je použiješ," přešel Oliver k Francisovi, opřel se o jeho rameno a kýval hlavou. Francis se na něj koutkem oka podíval a viděl jeho jemný úšklebek.
Co když ale holku nechci?
ČTEŠ
Francis & Oliver
Teen Fiction"Jednou, až budeš mít rodinu a děti, tak si na mě vzpomeneš a možná jim i o mně budeš vyprávět."
