čtvrtek, 7. listopadu
milý deníčku,
dneska se allegra vrátila. žádný úsměv, žádný smích.
snažil jsem se ji rozveselit, ale bezúspěšně.
jako by se ode mě zdalovala, jako by ani nebyla duchem přítomná. pokoušel se s ní mluvit, dožadoval jsem se její odpovědi, ale ona mi za žádnou cenu neodpověděla.
všimnul jsem si nových říznutí na jejích rukách. byly hluboké a táhly se až k jejím ramenům. nemohl jsem se na ně dívat, ale přitom jsem od nich nemohl odtrhnout oči.
ublížila si. zase. nemůžu to vystát. nemůžu vystát, že se mnou nechtěla mluvit.
znovu jsem na ni promluvil, zašeptal jsem, že ji miluju. podívala se na mě a konečně se usmála. skočila na moji postel a pevně mě objala.
řekla, že mě taky miluje.
potom, po zbytek času, se mnou zůstala a nepřestala se usmívat. najednou byla tak šťastná, a tak jsem byl taky.
a potom, když odcházela, jsem spatřil papírek na židli, který tu po sobě nechala.
'děkuju ti za to, žes byl poslední osobou, která mě opravdu milovala. uvidíme se v nebi, zlato.x'
tohle nemůže znamenat to, co si myslím, že ne??
harry.
ČTEŠ
Relapse /h.s. cz translate/
Fanfictiontragický deník nemocného chlapce, který se zamiluje do utrápené dívky. short story/ romance original story by @-bruised cover by @AndreaBaginov translated by @harrystyles_love_ya
