Coat [DOKONČENO]

°15°

°Marinette°

„Byl to špatný herecký výkon, ale zřejmě stačil." Šli jsme bůhví kam. Nathanael mě silně držel a nechtěl ani trochu povolit.
„Držíš mě hrozně silně! Můžeš mě pustit?!? Nemám důvod utíkat!" Nathanael mě přidrží ještě silněji.
„Tady určuju podmínky já!" Najednou jsem uviděla, jak Adrien utíká za námi.
„Hned jí pusť, Nathanaeli!" Strčí do něj Adrien. Tím mě Nathanael pustí a já okamžitě běžím za Adrienem.
„Marinette, nezapomínej na to, co jsem ti řekl! Udělám to, pokud ke mě hned teď nepřijdeš!" Adrien se na mě nechápavě podívá a já nevím, co dělat. Udělal by to Nathanael? Ublížil by Adrienovi jenom proto, aby nebyl se mnou?
„Já ti nevěřím!" Odhodlala jsem se.
„O čem to mluvíš, Mari?" Vyděšeně jsem se na něj dívala, ale Adrien vypadal klidně.
„Pusť ji nebo tě to bude bolet!!" Adrien si mě přitisknul k tělu a nehodlal mě podle silného sevření pustit.
„Měl by ses klidit z cesty, hochu." Najednou se objevil za Nathanaelem bodyguard Adriena. Tiše jsem si oddychla a pozorovala, co se bude dít dál.
„Jen počkej! Jednou tě to bude bolet!" Nathanael konečně odešel, takže jsem mohla Adrienovi dát pusu, jenže ještě před prvním polibkem mě zastavil sám Adrien.
„Proč sis myslela, že někdo jako Nathanael mi dokáže ublížit? Měla si prostě odejít, vůbec si ho nevšímat!" Adrien se ke mě přitulil.
„Bála jsem se a když jsem zkoušela utéct, přišel si ty. Mimochodem, díky za záchranu." Adrien mě hladil po vlasech a pak společně se mnou a bodyguardem šel znova do obchodu.
„Stejně nechápu, co se stalo. Vytáhl snad na tebe něco? Nebo na mě?" Právě jsem přemýšlela nad tím, co koupit jedné milé Adrienově kostimérce, jenže mě Adrien přerušil. Nevěděla jsem, co odpovědět, jelikož by se dalo říct, že na mě něco Nathanael vytáhnul...
„Já o tom nechci mluvit." Vymluvila jsem se. Čekala jsem, že už se ptát nebude, jenže on se stejně ptal...
„Takže mi něco tajíš? Přece si mi slíbila, že ke mě budeš stejně upřímná, tak jako já k tobě!" Podívala jsem se mu do očí a váhala, jestli mu to už konečně mám říct. Bude šťastný? Bude se zlobit?
„Fajn, ale v soukromí." Hrábla jsem po nějakých šatech a šla i s Adrienem do kabinky.
„Teď mi to řekneš?" Byla jsem tak nervózní. Neměla bych mu to říkat, není dobré, aby to věděl!
„J-Já ti to nemůžu říct..." Radši jsem se podívala na stranu, aby mi neviděl do tváře.
„Nemusíš se bát! Svěřil jsem se ti s největším tajemstvím v životě, být superhrdinou je jistě větší tajemství, než to tvoje." Kdybys věděl, že je naprosto stejné, takovouhle větu bys v životě nevypustil z pusy.
„V-Víš j-já... U-Už musím." Nějak jsem se dostala z obchoďáku a utíkala domů. Ani jsem nechápala, proč jsem to udělala. Měla jsem mu to říct!

°Adrien°

Chování Marinette mě zaskočilo natolik, že jsem požádal Alyu, aby mi řekla to Marinettiné tajemství u mě doma.
„Je tady nějaká dívka, pane. Prý má s vámi schůzku." Řekne Nathali ze dveří.
„Pusť jí dál Nathali, je to má kamarádka." Za pár chvil došla Alya a vstoupila do mého pokoje.
„Wau... Tvůj pokoj je větší než celý náš barák! Panejo, vlastní fotbálek! Vlastní koupelna! Pohodlná sedačka!" Alya se okamžitě na sedačce uvelebila a všechno si radši natáčela. „Lidi, neuvěříte, u koho jsem právě doma! Tohle je pokoj Černého Kocoura a Adriena Agresta zároveň!! Adriene, pozdrav do videa!" Zamával jsem do kamerky mobilu a udiveně se díval na to, jak si to tu Alya dokumentuje. Asi tak po deseti minutách jejího detailního natáčení mě a mé koupelny vypnula mobil a znovu se posadila na sedačku.
„Takže k tomu, proč jsi tady. Potřebuju vědět všechna tajemství Marinette." Alya se velmi udivila.
„Marinette nemá žádná tajemství. Nikdy mi o žádném neřekla." Alya se na mě usmála, ale byla trochu udivená z toho, že se na něco takového ptám. Najednou někdo zaťukal na okno, a tak jsem se šel podívat, co se děje.
„Beruško?"