Kocourek a já

Únos a záchrana

Ráno jsem se probudil o půl páté. Ani nevím proč jsem se tak brzo probudil. Vstal jsem a převlekl jsem se. Udělal jsem mě a Mikovi snídani. Rychle jsme to snědl, napsal Mikovi vzkaz a šel do práce.

Když jsem se probudil tak jsem zjistil, že už je deset hodin ráno. Hikaru už je určitě v práci tak jsem vstal a šel jsem do kuchyně. Tam ležela snídaně se vzkazem, že mě miluje. Měl bych se mu za ten včerejšek nějak omluvit, ale jak? Nakonec jsem dostal nápad. Najedl jsem se a šel do květinářství.

Seděl jsem za stolem a dělal různé papíry. Smlouvy, vzkazy a objednávky. Povzdechl jsem si. Proč jsem dal Mikovi facku. „Hikaru vypadáš vystresovaně, je ti něco??" zeptal se mě Ryuzaki. „Ne nic mi není ,jsem v pořádku." usmál jsem se na něj. Ryuzaki odešel a po pěti minutách se vrátil. „Na tady máš kafe." řekl mi a kafe mi podal. „Děkuji." poděkoval jsem mu a začal pít kafe. Najednou mě začala bolet hlava a měl jsem chuť spát. Lehl jsem si na stůl a usnul.

Koupil jsem v květinářství obří puget pro Hikarua. Snad mi tu scénu odpustí. Zaplatil jsem a vydal jsem se do firmy. Když jsem dorazil, ohlásil jsem se a čekal. Po chvíli přišel Ryuzaki. ,,Hikaru nemá čas." oznámil mi chladně. ,,Jen mu předám tohle a odejdu neboj." řekl jsem, ale on mi puget vzal a šel do výtahu. ,,Předám mu to čau." řekl ve chvíli kdy se zavírali dveře. Nestihl jsem ho zastavit.

Probudil jsem se na svázaný má židli. „Tak už jsi se probudil Hikaru." chtěl jsem mu říct ať mě odváže, ale měl jsem přes pusu šátek. „Tak dobrý plán si tě získat, stačilo ti dát do kafe prášek na spaní." zlověstně se usmál. „Ale neboj se nic zlého ti neudělám." řekl a přibližoval se ke mně. Oddělal mi šátek. „Ihned mě rozvaš." řekl jsem mu naštvaně. „To jako proč teď jsi můj a můj taky zůstaneš." řekl a políbil mě. Začal mi rukou jezdit pod košilí.

Čekal jsem dole v hale a dožadoval se toho, aby mě okamžitě pustili k Hikarovi. ,,Jeeee ahoj Miko. Co ty tu?" zeptal se mě známý hlas. Otočil jsem se. ,,Ahoj Kazu. Na to bych se měl ptát já tebe." ,,Dělám tu ochranku. Slyšel jsem co se včera stalo. Je to pravda? Napadl si ho?" zeptal se. ,,Jen jsem se bránil Kazuziki. Nic víc." řekl jsem mu smutně a mňoukl jsem. ,,Chceš za Hikaruem?" ,,Ano. Ryuzaki říkal, že má moc práce. Chtěl jsem mu dát puget květin jako omluvu, ale Ryuzaki mi jí vzal a řekl, že mu jí předá, ale já mu nevěřím." ukápli mi slzy. ,,Počkej tu. Zjistím to ano?" jen jsem přikývnul a on vstoupil do výtahu a jel nahoru. Já dál čekal na recepci.

„Nech toho, ihned mě pusť." „Ale notak Hikaru~. Užijeme si spolu." řekl a pokračoval. Tentokrát mi zajel do kalhot. Začal jsem s sebou cukat. Najednou se otevřeli dveře. „Ryuzaki ihned Hikarua pusť." řekl známí hlas. Byl to Kazuki. Ryuzaki odstoupil a Kazuki mě odvázal. „Děkuji." šeptl jsem. „To nestojí za řeč." řekl Kazuki. Pomalu jsem se postavil. Ale nemohl jsem, protože se mi podlomila kolena.

Už jsem to nevydržel a šel jsem za nim sám. Vyjel jsem výtahem do nejvyššího patra. Vystoupil jsem a šel k jeho kanceláři. ,,Hikaru? Hikaru potřebuju s tebou mluvit." křikl jsem. ,,Jak ses sem dostal? Řekl jsem, že máš počkat dole." řval na mě Ryuzaki.

Natáhl jsem ruku. „M-miko." zašeptal jsem. Rychle ke mně běžel, ale Ryuzaki ho chtěl bouchnut. Vztal jsem z posledních sil a běžel před Miku, Ryuzaki dál pěstí mě namísto Miki. „Hikaru jsi v pořádku." zeptal se mě Mika. „Jo jsem v pohodě." řekl jsem mu s úsměvem. Začal jsem se klepat. Svalil jsem se na zem. Potom už jsem slyšel jenom hlasy.