Poušť El Minya

Muž z pouště

Paul neměl tušení, jak dlouho již ta hádka může probíhat.
"Až se probudí, tak okamžitě poletí" křikl jeden hlas.
"Jak můžeš být tak necitlivý?" zanaříkal druhý hlas, hlas ženy.
"Necitlivý, děláš si legraci? Vždyť je tady v nejvyšším luxusu! Jak to můžeš vůbec říct?"
"To teda můžu! 
"Vždyť ho vůbec neznáš! Může to být třeba sériový vrah pro všechno na světě! Stacy, vzpamatuj se!"
"Ne. Zapomeň na to, Paul nikam nepůjde. Je příliš zraněný!"
"Jo tak je to najednou Paul? Ty sis toho pouštního vyděděnce nějak oblíbila" podivil se hlas a žena vyskočila ze židle.
"Ty jeden pitomej-"
"Poušť" zamumlal Paul potichu, ale stačilo to. Oba zmkli. Proboha, Poušť, uvědomil si. Bleskově se probudil a vyskočil na nohy.
    Stacy a ten muž, ve kterém právě pomalu Paul poznával jednoho z těch, kteří ho zachránili;Jessieho, stáli jako přimrazení a sledovali každý jeho pohyb jako by to byla ta nejzajímavější věc na světě.
    Paul si všiml, že jeho roztrhanou košili nahradilo nové bílé tričko a jeho průzkumnické šortky nahradily džínové. Rozhlédl se po čisté místnosti, ale své věci nikde neviděl.
"Kde jsou moje věci?" řekl automaticky a bez větších potíží. Možná ho trošku zaškrábalo v krku, ale jinak to řekl čistě. 
    Ta blondýna tiše polkla a zamyslela se jak odpovědět. Když už otevřela pusu, aby to vysvětlila, promluvil Jessie "Ty tvoje věci jsme vyhodili"
"COŽE?" 
    Jessie se mu podíval do očí "Jaký cože? Byly to jen potrhaný a zakrvácený cáry! Už by si s nimi stejně nic neudělal a na veřejnost bys sis je určitě nevzal. Teď máš nový a hezký oblečení, takže si sedni a nehněvej se tolik, jo?"
"Já se ale neptám na oblečení. Kde je moje brašna?!"
"Brašna? Tak ta je někde tady-" řekl Jessie. Natáhl se za křeslo a zvedl brašnu. Paul mu ji jen beze slova vytrhl a hned v ní začal hledat, zda-li v ní je vše.
"Máš v ní všechno. Možná ne tak docela na stejným místě, ale-" Stacy do Jessieho vrazila loktem, ale Paul se na něj vztekle podíval.
"Proč jste se mi hrabali v tašce?" řekl tvrdě.
    Jessie prolétl očima od bílých stěn po zavřené okno a kdyby byl postava v nějakém animáku, zaručeně by si právě podezřele zapískal. Po chvíli odpověděl. "Dalo by se říct, že když potkáš zakrvácenýho, umírajícího týpka uprostřed pouště, o kterým nevíš ani ň, omdlí ti v náručí a tvoje snoubenka ho chce převést k sobě do hotelu, aby ho mohla ošetřit, řeknu ti, že o něm chceš vědět alespoň kdo to je, co tady dělá a proč je sakra skoro mrtvej" nadzvedl své sluneční brýle a pomalu na Paula mrkl.
"Do toho vám nic není" řekl Paul a přehodil si brašnu přes rameno.
"Počkejte! Takhle nikam nemůžete!" zavolala za ním ta blondýna, ale to už Paul vyšel z místnosti.
"Ho, ho, ho. Brzdi kamaráde" skočil za ním Jessie a popadl ho za loket. Paul se na něj otočil s výrazem rozzuřeného býka. "Okej, okej"  svolil Jessie a s respektem loket zase pustil. 
    Za ním už přiběhla i Stacy "V tomhle stavu zapomeňte na to, že byste někam chodil!"
    Paul se zarazil.
"Můžu se zeptat, odkdy zrovna vy máte slovo v tom, kdy a kam můžu chodit?"
    Stacy vypískla "Já jsem zdravotní sestřička, vy..., vy..., vy hulváte!"
    Paul zavrtěl mrzutě hlavou a pokračoval dál.
"Tak to teda ne!" přidupl si Jessie a rozeběhl se za Paulem. "To teda ne! Takhle mi nikdo se snoubenkou mluvit nebude"
    Paul mu nevěnoval pozornost. Stačily mu potíže s tím vůbec se z tohohle bludiště dostat. Při vzpomínce na bludiště se mu zamotala hlava. Seběhl nějaké točité schody a obešel dvakrát veliké zrcadlo v obrovském obývacím pokoji se vším, co by si kupovali jen bohatí, jako je obrovská televize, nějaké divné lávové lampy a zvláštně vypadající, nesymetrické skříně, jejichž jediné využití se zdálo zabírat prostor.
"Pane? Hej! Okamžitě počkejte! Hej!" Jessie za Paulem seskakoval schody po třech.
    Dveře nalevo od Paula se otevřely a vyšel z nich zívající muž, ve kterém Paul poznal toho druhého;Marka. Měl na sobě pohodlně uvázaný červený župan, brýle stylově nastrčené do strany a s připraveným šálkem kávy v jedné ruce.
"To se člověk nemůže vyspat ani na pitomý dovolený?" zavolal do druhého patra. Zavrtěl hlavou a přiložil si šálek k ústům. Posléze mu pohled klesl na Paula a Mark jenom uznale zvedl ruce, přičemž se polil.
 "Tak já si zase půjdu zpátky do pokoje, jo? Nevadí? Nevadí" a s úsměvem za sebou zabouchl dveře. Paul uslyšel cvaknutí zámku. Ignoroval ho a pokračoval dál. Někde za ním uslyšel kroky, které se však brzy ztratily. Jessie ho musel v tom velkém domě ztratit. Díky Bohu.
"Hej! Jessie! Jseš v pohodě?" zavolal zpoza zamčených dveří Mark.
"Jo! A ty?"  odpověděl odkudsi Jessie.
"Taky, ale kámo, v našem baráku pobíhá ten týpek! Jakože ten zraněnej!"
"Já vím. Kde jsi ho viděl?"
"Před mým pokojem a mám takový blbý tušení, že tam furt je!"
    Paul protočil očima. To jsou idioti. Prosmykl se skrz přemóděnou chodbu a uviděl to přímo před sebou:prosklené dveře ven. Jak se k nim blížil, z druhé chodby vedoucí ze dveří vyběhl Jessie a než stihl Paul zareagovat, vrazil klíče do dveří a zamkl je. Pomalu se spokojeně otočil na Paula a samolibě se usmál "Nedoporučoval bych ti zrovna v tenhle moment odcházet"
    Paul se zamračil "Nemáte mě tu co právo držet"
"Opravdu? Zrovna ty teď mluvíš o právu?"
"Co to povídáš?" řekl Paul a přešel k Jessiemu, který si klíčky spěšně někam uklidil.
 "Co povídám? Jen by mě zajímalo, jak chceš vysvětlit, ty mistře pravidel, co jsi včera dělal v El Minajské zakázané zóně?"  
"Pouze jsem se ztratil" 
"Tak ztratil? Uprostřed pouště od které široko daleko nic není?" Jessie se upřímně zasmál. "Promiň, ale to není tak úplně pravda, že ano?"
    Paulovi zacukal ret "Ne"
"Výborně. Takže mi to řekni znovu a tentokrát po pravdě, prosím" a znovu tak přihlouple zamrkal.
    Paulův krk vyschl "Byly jsme na průzkumu"
"Byly?" Jessie povytáhl obočí "Mně se zdá, že jsme našli jenom tebe. Nebo ten druhej byl ten, kdo tě takhle potrhal? Bylo vás snad ještě víc?"
"Já opravdu musím jít-"
"Nenene, víš, trošku si vznítil můj zájem. Takže předtím, než tě někam pustím tak, - počkat, kam že to chceš jít?"
"Do té pouště"
Jessie se zaraženě narovnal a párkrát nechápavě zamrkal. Otevřel pusu a zvedl prst jako by chtěl něco Paulovi říct, ale pak ji zaklapl. Nakonec se natočil a vykřikl "Stacy! Ten chlápek je  totální 
magor"
 "Jen ho pusť, hulváta! Co se s ním stane je mi už vážně jedno!" zakřičela Stacy ze shora.  
 "Jenže mně ne, zlato!" zavolal za ní Jessie. 
"Ne, ne, klidně ho pusť! Je to fajn chlápek, určitě je v pohodě!" řekl Mark a ujistil se, jestli má vážně zamčené dveře.   
  "Zapomeňte, oba dva!" řekl Jessie a vrazil si ruce v bok.  
"Musím tam jít a vaše názory jsou mi v současnosti dost ukradené!"
"Ne, ty zatím nikam nepůjdeš. Nemohl bych v klidu spát, kdybych věděl, že jsem pustil vzteklého kriminálníka na svobodu" řekl a podíval se Paulovi přímo do očí. Ten nepřestával pokukávat na cestu ven. Jessie mávl rádoby elegantně na dveře zpět do obývacího pokoje. "Vy první"
"Proč bych to dělal?"
"Protože jestli ne, je dost veliká šance, že moje nedočkavé prsty omylem vytočí číslo policii a můj ukecaný jazyk by jim toho mohl určitě hodně vykecat"
    Paul stiskl prsty do pěsti a přešel do místnosti "Bude to na dlouho?"
    Jessie pokrčil rameny "To mi řekněte vy"