Lost in life ✔

16.

Vstala.

S uslzenýma očima a rozmazanou řasenkou šla do koupelny.

Vytáhla z lékárničky léky.

Jeden si vzala.

Podívala se do zrcadla.

Slzy pořád tekly proudem.

Vzala si druhý.

"Jsi d-"

Nedokázala to doříct.

"Sakra"

Udeřila silou do zrcadla.

Vzala si třetí.

Křičela, nadávala a bila svůj odraz v zrcadle.

Už se nemohla dívat.

Všechno ji tak bolelo.

"Tlusťoško"

"Krávo"

"Bečko"

"Jdi se zabít"

"Smrdíš tlusťochu"

"Proč vůbec žiješ?"

Měla plnou hlavu svých spolužáků a všech co jí kdy nadávali.

Jako by byli všude kolem ní.

"Dost!"

Křičela.

Ale nepomáhalo to.

Byli všude kolem.

Byli v zrcadle.

Vzala si dalších několik prášků.

Nadávky sílily a ona už dál nemohla.

Vzala kámen, který měli v koupelně na okrasu a vší silou jej hodila proti zrcadlu.

Proti všem těm hlasům.

Proti těm slovům.

Proti ostatním.

Ale hlavně...

...proti Sobě.

Zrcadlo se roztříštilo na milion kousků.

A ona s ním.

Ležela ve střepech.

Celá od krve.

Uvědomovala si, že nic z toho nebyla správná cesta.

Že se ztratila v životě.

A začínala chápat,

Že DOKONALOST byla, je a vždycky bude

jen fikce.

______________________________________

Konec.
Jestli jsi se dočetl až jsem, byla bych moc ráda za hlas, nebo za zpětnou vazbu v komentářích.✨

Určitě mě potěší, když se podíváš na mé další příběhy.

Tvoje Alex Mawie