The Painted Angel

>>>memory<<<

Blondýn se jen tak procházel a užíval si slunce, které mu za zavřenými víčky vytvářelo rudé obrazce.
Cítil se naprosto spokojený, protože mu všechno vycházelo.
Byl jedním z nejkrásnějších andělů, i kdyby se sám neměl chválit.
Jeho světlé, skoro bílé vlasy, se krásně leskly a dokonale se snoubily se sametovou pokožkou s karamelovým nádechem.
Chlapec se také pyšnil vysokou a štíhlou postavou, s nemalým množstvím svalové hmoty. Při pohledu na něj do očí bila celková souměrnost těla, jeho široká ramena, která zvolna přecházela ve útlý pas a boky, končila  u páru silných a štíhlých nohou.
Kromě svého zevnějšku měl i další přednosti.
Pocházel z toho nejčistšího rodu a měl dokonalý rodokmen.
A k tomu všemu ho v nejbližší době čekalo povýšení. Za několik týdnů se totiž měl stát strážným, což byla jedna z nejlepších pozic, které mohl anděl získat. Jeho život směřoval k zářivé budoucnosti a neměl sebemenší chybu.
Dalo by se říct, že od života už nic lepšího nepotřeboval.
Blondýn zapomněl na čas a tak se po několika dlouhých hodinách bezcíleného ocitl na kraji samotného nebe, v místech kde se setkával okraj země smrtelníků a království andělů.
Taehyung se překvapen rozhlédl a zadíval se do hlubiny, kde se teď nachází jeho budoucí chráněnec.
Normální, níže postavení andělé, měli zákaz samovolně sestupovat na zem, tak znělo jedno ze dvou nebeských pravidel.
Tae sám se na lidi nikdy nepodíval, už jen že strachu o svou budoucnost. Dalším důvodem bylo jeho pohrdání lidmi. Nepřipadali mu zajímaví nebo výjimeční. Byli to prostě jen podřádní tvorové.
Strážným andělem se stával pouze kvůli slávě, pro tu by udělal opravdu cokoli.
Anděl se ještě jednou zahleděl do propasti a chystal se odejít.
Náhle ho však přepadla nebývalá zvědavost. Nikdy neměl potřebu porušovat zákony, ovšem měl chuť zjistit jaké to bytosti to vlastně bude ochraňovat.
Rychle se rozhlédl, ale kolem se nacházela jen prázdná pustina.
"Možná..." řekl si sám pro sebe Tae.
"Možná, kdyby to bylo jen na chvilku tak si toho nikdo nevšimne."
Blondýn naposledy zaváhal, o vteřinu později se ale po hlavě snášel na zem.
Přistál kousek od osvětleného města. Opatrně stáhl křídla a obezřetně se rozhlížel, tentokrát že strachu před zvědavými lidskými pohledy.
Zhluboka se nadechl a rozhodl se poprvé použít svou lidskou podobu. Tuto schopnost měl každý z andělů, bylo to prostě praktické.
Jediné, co se ale na Taehyungově vzhledu změnilo, byla absence obrovských bělostných křídel posetých malými pírky, a taky byl oblečen trochu stylověji než byly jeho obvyklé bílé kalhoty a nahá hruď.
Místo toho měl na sobě černé triko a potrhané džínsy.
Blondýn si prohrábl vlasy a vydal se do ulic. Jakmile se dostal do centra, nestačil kulit oči. Ocitl se v záplavě duhových světel a neonových nápisů. Všude kolem hrála nezvykle hlasitá hudba a křik lidí.
Taehyung udiveně procházel kolem smějících se osob, lidí se psy, maminek s kočárky nebo lidí spěchajících domů z práce.
Na blondýnovy smysly toho ruchu bylo až moc, tak rychle vklouzl do nějakých dveří.
Ocitl se v klidném baru, kde hrála jen tichá hudba v pozadí. Místnost byla vymalovaná zajímavou kaštanově hnědou barvou a vybavená koženými křesílky a gauči, na kterých sedělo pár hostů a tiše si povídali. Celý prostor působil jakýmsi retro dojmem. Anděl pomalu došel k baru, kde se posadil na židli.
"Co si dáš?" ozval se příjemný hlas, který ho donutil zvednout hlavu.
Usmíval se na něj mladý hnědovlásek, leštící malou skleničku.
"N-no já..." vykoktal Tae. "Já nevím, co tu máš."
Brunet se zasmál. Taehyungovi připadalo, že má roztomilý smích.
"Na co to myslíš," okřikl se v duchu. "Je to jen člověk."
"No, dám ti něco na začátek, co říkáš?" usmál se barman.
"Dobře." odvětil Tae zdvořile a opřel si hlavu o ruku.
Hnědovlásek se za chvíli vrátil se skleničkou plnou zlatavé tekutiny, která voněla po medu.
Podal ji nedůvěřivě se tvářícímu blondýnovi, který si tekutinu znepokojeně prohlížel.
"Nic to není, neboj. Nechci tě otrávit." přesvědčoval ho barman a jal se utírat pult.
Po několika minutách přemohl Tae počáteční obavy a usrkl si medově zbarveného alkoholu. Na jazyku se mu rozlila jemná nahořklá chuť.
"To není špatné." poznamenal a znovu upil že své sklenice.
"Že?" přitakal brunet a znovu se zářivě usmál. "To je whisky."
Po chvilce ticha se opět ozval.
"Uhm... Myslíš, že bych se tě mohl zeptat na jméno?"
"Myslím, že bys mohl." odvětil překvapivě mile Tae a také se usmál, čímž odhalil své dokonale bílé zuby. Jeho úsměv připomínal jakýsi obdélník.
Hnědovlásek se také usmál.
"Takže, jak se jmenuješ?" zeptal se mile.
"Taehyung." odpověděl blondýn a dopil poslední kapky zlatavé whisky. "Ty?"
"Jungkook, jméno mé." zazubil se hnědovlásek. "Pěkné jméno, Taehyungu."
Blondýn se jen usmál a kompliment opětoval.
"Ty, Tae." začal pomalu Jungkook a zadíval se do andělových očí.

"Myslíš, že bychom se mohli ještě někdy potkat?"

°°°

Jsem opět zpátky, připravená rozjet tuhle story. Doufám, že se budete bavit a bude se vám tento příběh líbit.
Hlasujte, komentujte a mějte se moc hezky.

Vaše Seul Min❤️❤️❤️