Fate (book #4)

-15-

"Takže ještě jednou-" začal strážník, ale já už to nevydržela.

"Co na tom nechápete?" vyjela jsem naštvaně. "Ten šílenej magor TJ je někde venku a vyhrožuje nám! Chce se pomstít mému příteli za to, že ho dostal do vězení!" 

"Winnie-" Lucas promluvil tichým hlasem. "Elliot je vedle." podívala jsem se přes chodbu k děckému pokoji. 

"Omlouvám se, strážníku," řekla jsem už klidněji. "prostě mám strach." 

"Nemusíte se bát, slečno Hunterová, toho muže najdeme a všechno prověříme." strážník se zvedl z našeho gauče a s oběmi si potřásl rukou. Když odešel zhluboka jsem se nadechla. 

"Všechno bude v pořádku-" 

"Nic nebude v pořádku, dokud ho nenajdou, Lucasi!" zakroutila jsem hlavou. "Panebože- co když udělá něco Elliotovi-" 

"Elliotovi se nic nestane," Lucas se zvedl z gauče a došel ke mě. "Rozumíš mi? Nedopustím, aby se Lucasovi nebo tobě něco stalo." 

"To už tu jednou bylo," zašeptala jsem. "Potom jsi mi na tři roky zmizel ze života." 

"Nikam nepůjdu," zakroutil Lucas hlavou a vzal mě za ruku. "Copak si ještě nepochopila, že se mě nezbavíš? Ty a Elliot jste můj domov-" než jsem stihla něco říct, Lucas si klekl. "Vím, že teď je to asi nevhod, ale plánoval jsem to na víkend.. jenže teď asi zůstaneme doma, takže- Winnie Elizabeth Hunterová, vezmeš si mě?" 

"Myslíš to vážně?" vydechla jsem.

"Smrtelně," přikývl. "Žijeme spolu už dlouho, máme Elliota, takže teď je na řadě svatba.. Ostatní to mají naopak, ale mi jsme byli vždycky unikát," ušklíbl se a já se musela zasmát. Do očí se mi nahrnuli znovu slzy, ale tentokrát jiné.. slzy štěstí.

"Ano," zašeptala jsem. "Jistěže si tě vezmu," Lucas se zvedl a přešel ke knihovně. Oddělal jednu knihu a vytáhl malou červenou krabičku. Vrátil se ke mě a krabičku otevřel. Vytáhl z ní nádherný prstýnek, která mi opatrně navlékl na prsteníček. "Mimochodem k tomu, že máme Elliota.." začala jsem pomalu. "Počkej chvilku," nechala jsem ho nechápavě stát uprostřed obyváku a došla ke své kabelce. Vytáhla jsem snímek z ultrazvuku a vrátila se za ním. Natáhla jsem ruku a Lucas si ode mě vzal snímek. Chvilku se na něho nechápavě koukal a potom přemístil překvapený pohled na mě.

Sjel pohledem na mé bříško a zpět do tváře."Ty čekáš dítě?" 

"My čekáme dítě," opravila jsem ho pobaveně. "Jsem ve dvanáctém týdnu," 

"Panebože!" vzal mě do náruče a zatočil se se mnou po obyváku. Jeho smích se mi ozýval v uších. Když mě postavil zpět na zem, přítáhl si mě k sobě, aby mě mohl políbit. "Miluju tě." zamumlal do polibku.

"Kam se chystáš?" zeptala jsem se překvapeně další den ráno. Zrovna jsem se chystala Elliota zavést do školy.

"Pojedu s tebou," odpověděl Lucas. "Nechci aby jsi jela sama." 

"Lucasi je to jen pár bloků." 

"Já vím," přikývl. "Ale může být kdekoliv.. Nechci aby se vám něco stalo." vysvětlil. "Takže- kde je Elliot?" jmenovaný právě vyběhl ze svého pokojíku s baťůžkem na zádech.

"Tadyy!" zakřičel vesele a Lucas ho chytil do náruče. Já mu zatím nazula jeho tenisky a políbila na tvář. Potom jsme se společně vydali dolů. Lucas zamířil ke svému autu a já si povzdychla. Věděla jsem, že má strach stejně jako já, ale těch pár bloků bych snad zvládla.

"Dneska tě vyzvedne teta Vee," otočila jsem se k Elliotovi. "Musíme s tatínkem něco zařídit, dobře broučku?" 

"Teta Vee!" Elliotovi oči se rozsvítili. Miloval Vee. Stejně jako Elenu a ostatní. Miloval prostě všechny.

"Ale nebudeme pryč dlouho, kámo," promluvil Lucas a podíval se do zrcátka. "A hlavně tetu Vee nezlob, Elliote. Víš, že teď čeká miminko." 

"Já vím," přikývl Elliot a zatvářil se vážně. "A to miminko bude můj bratranec nebo sestřenice." 

"Přesně tak," přikývla jsem s úsměvem a natáhla se, abych ho pohladila po noze. Když jsme zaparkovali před školou, šla jsem s ním až ke vchodu. "Obejmout!" křikla jsem, když už chtěl odejít. Elliot se vrátil a objal mě okolo pasu. Pohladila jsem ho po vlasech. "Miluju tě."

"Taky tě miluju mami," zazubil se na mě. Vydal se dovnitř, ale ještě naposledy se otočil, aby mi poslal vzdušnou pusu. Usmála jsem se ještě víc a pusu mu vrátila. 

Lucas zatím stál venku u auta a kouřil cigaretu. "Už zase?" zamračila jsem se.

"Víš, že kouřím, jen občas," odpověděl. 

"Ty dneska nemusíš do práce?" zeptala jsem se a založila si ruce na hrudi. "Neříkal jsi nic o tom, že si bereš volno." 

"Vzal jsem si ho až dneska," vysvětlil. "Myslel jsem, že to tak bude lepší-" chtěla jsem mu něco odpovědět, ale Lucasův mobil se rozvonil. Sledovala jsem jak ho vytahuje s kapsy džín a přikládá si ho k uchu.

"Prosím? Ano hned tam budeme."