Toujours pur │HP│

[Postřeh] Nenávist... od narození?

Jelikož jsem s další kapitolou (snad) na dobré cestě, tak sem rovnou s menším (nebo spíš hodně velkým) předstihem dám takové menší upozornění.

V další povídce se objeví Sirius a jeho rodiče. A možná se najde někdo, kdo bude tvrdit, že neodpovídají knižnímu popisu. Řekla bych to takhle.

Podle mě se Sirius po těch dvanácti letech v Azkabanu nestihl dát dohromady, kromě dvou měsíců někde v Africe byl téměř neustále schovaný ve vlhkém zapovězeném lese nebo tmavé jeskyni. A všem nám asi dojde, že Grimmauldovo náměstí plné plísně, prachu a vlhkosti není pro takového člověka dobré prostředí. A ještě k tomu, když se k němu váže pár ne zrovna hezkých vzpomínek... je celkem pravděpodobné, že pak ten svůj odpor dost zveličoval.

Koneckonců, jak si představujete, že by rodiče mohli nenávidět své dítě odmalička? Jak by odmalička mohli vědět, že z něj vyroste krvezrádce? Jak myslíte, že dítě, vyrůstající v rodině Blacků, může být odjakživa přesvědčeno, že nemají pravdu? Jak myslíte, že dítě může od narození nenávidět své rodiče?

Ano, možná později preferovali Reguluse, protože byl nejspíš takový... umírněnější, což se asi Blackovým, jako váženému rodu, líbilo víc.

Opravdu nemám ráda takové povídky, kde se z Oriona a Walburgy dělají násilníci, kteří odjakživa Siriuse mlátí, proklínají a nenávidí. Ta vzájemná nevraživost se mohla pravděpodobně rozvinout až po Siriusově nástupu do Bradavic.

Ano, každý to může vidět jinak. Ano, Dursleyovi Harryho taky nenáviděli. Jenže tam byly problémy mezi Lily a Petunií. Dursleyovi otevřeně nenáviděli kouzelnický svět. A v Harrym viděli nežádoucí přítěž, kterou jim někdo jen tak pohodil před dveřmi. Neříkám, že tím jejich chování ospravedlňuji, jen podotýkám, že jde o úplně jiný případ.

Sirius byl oproti tomu očekávaný dědic, prvorozený syn. Měli si ho vážit, vychovávat ho k tomu, aby jednou převzal pomyslné žezlo rodiny do svých rukou. Nebyl jediný, sebemenší důvod, aby ho rodiče nenáviděli a aby měl odmalička jiné názory. Ano, dítě v sobě nejspíš může mít zakódované rebelství, já nejsem žádný psycholog, jen mi to v mnoha 'povídkách o Siriusovi' (kde popisují jeho strašné a kruté dětství) přijde až nepřirozeně nereálné, bezdůvodné a uspěchané.

Pak je možnost (té jsem se chytla já, ale i jiní), že se dostal do přítomnosti lidí s jinými názory, kteří v něm ty původní sklony trochu zvrátili. Pak už stačil jen nepatrný vliv nových přátel a Moudrého klobouku, aby se obrátil k jiné straně. Ehm... trošku jsem se rozkecala... no, nevadí, neřekla jsem, že tu musí být jenom příběhy. Berte to jako takový postřeh, který by možná mohl někomu pomoct =)