My Life with Black Veil Brides

Část 13

Flashback
Obuli jsme se, oblékli jsme se, a vyrazili jsme k dodávce. "Tak kam teď jedeme?" zeptala jsem se, a CC se na mě podíval do zpětného zrcátka. "Překvapení..." zašeptal, a dál se věnoval řízení. 
Konec Flashbacku 

Z CCho pohledu
Přijeli jsme před nákupní centrum, kde jsem úžasně zaparkoval. Vystoupili jsme z auta, a šli jsme dovnitř... tedy... Já jsem šel, a Jenny se za mnou tak nějak plazila. "Už mi řekneš kam jdeme?"zeptala se mě Jennifer, když jsme vyjeli po eskalátorech do druhého patra. "Uvidíš." odpověděl jsem jí něco, co jí nejspíš moc nepotěšilo. Došli jsme před Metalshop, kam jsem si nechal poslat věci pro Jennifer. "Jako vážně?" zeptala se, a oči jí zářili jako malému dítěti o vánocích. "Ano... Dobrý den." odpověděl jsem jí, a vstoupil do obchodu. "Dobrý den." odpověděla mi nějaká slečna za kasou. "To je CC!" zařvala nějaká holka, a upnuly se na nás všechny pohledy. "Můžeme se vyfotit?" zeptala se jiná, a nastala půlhodina focení a povídaní. Když tyhle holky odešli, vedl jsem Jenny k jednomu stojanu s botami. "Jakou máš velikost bot?" zeptal jsem se jí, a ona otočila svou nohu podrážkou nahoru. Na podrážce bylo 36. "Tak který chceš?" zeptal jsem se jí, a ona se začala dívat po botách. "Buď tyhle, nebo tyhle..." řekla po chvíli a ukázala na černé kozačky s dvěma ozdobnými zipy a 5ti centimetrovým širokým podpatkem, a na nižší boty v červené barvě, které připomínali nízké kanady. "Tyhle se mi líbí víc." řekl jsem, a ukázal na kozačky. "Mě taky... ale zase jsou strašně drahý." Myslel jsem že po ní skočím. "Asi si neuvědomuješ, že vedle tebe stojí člověk, kterej by byl schopnej koupit tenhle celej obchoďák..." upozornil jsem na sebe a ona pokrčila rameny. "Ale nemůžu z tebe tahat peníze, když se známe chvilku." Bože. Vzal jsem ten pár kozaček, a podal jí je. Když mi potvrdila že jí skvěle padnou, šli jsme to zaplatit. "Všechno?" zeptala se zrzavá slečna, a já si vzpomněl na ten balíček. "Ne. Ještě bych tu měl mít balík na jméno..." než jsem to stihl doříct ona mě doplnila. "Christian Robert Mora" "Ano" potvrdil jsem jí mé jméno, a čekal až mi ho přinese. "Tady." řekla, a položila balík na pult. Byl trochu větší než jsem předpokládal, ale vzhledem k tomu kolik věcí tam bylo se nedivím. "Děkuju." reagoval jsem, a s Jenny jsme šli z obchodu pryč. Ten balík se celkem špatně nesl, ale co bych pro ni neudělal... Když jsme dali balík do dodávky... respektive, když jsem dal balík do dodávky, šli jsme konečně koupit jídlo. "Dojdeš pro rohlíky? To je taková ta dlouhá věc která si říká nevlastní bratr chleba." řekla se smíchem, a odpovědí jí byl můj smích a mé kývnutí. Šel jsem k rohlíkům, kde jsem svůj úkol splnil. Když jsem šel zpět k Jennifer, měla celý košík plný, a vedla mě ke kase. "A máš bonbónky?" zeptal jsem se jí, a ona zakroutila hlavou. Chytl jsem jí za ruku, a dotáhl před obrovskou zeď, která obsahovala asi 50 druhů sladkostí. Začal jsem brát gumídky, čokoládový bonbóny, nějaký ovocný, a tak dále. U kasy jsem samozřejmě platil já, takže Jen to házela do tašek. Šli jsme zpět k autu, a jeli domů. 

Z Andyho pohledu
Už byli pryč něco přes dvě hodiny, když se najednou ozvalo bouchání na dveře. "Jdu tam!" houkl Jinxx, a šel otevřít. Dovnitř se vyřítil CC s obrovskou papírovou krabicí, a za ním Jennifer s taškou nákupu. "Co to sakra je?" zeptal jsem se CCho, ale ten zmizel do druhého patra. Hodil jsem pohled na Jennifer, která na tom byla s vědomostmi o záhadné krabici skoro stejně. "Něco z Metalshopu... Ale jinak nevím." odpověděla, a zmizela v kuchyni. "Chceš pomoc?" houkl jsem na ní, ale odpovědi jsem se opět nedočkal. To jsem neviditelnej?!  "Hej?! Jennifer? Chceš pomoc?!" zařval jsem důrazněji, čímž jsem si konečně odpověď vysloužil. "Jo... díky!" zařvala zase zpátky, a já se vydal do kuchyně. "Jak to tam chceš dát?" ukázal jsem na tašku, a na naší malou lednici. "Všechno tam nepatří, ale to co ano, to tam narvu" odpověděla sebejistě, a já jí to nehodlal vymluvit. "Dej tohle prosím do nějaké skříně." řekla, a vyndala z tašky menší tašku, kterou mi podala. Byli v ní rohlíky, sušenky, těstoviny a všechno možné. 

Po uklízení nákupu přišel dolů CC. "Jennifer?!" zařval, a následně Jen, která stála za ním, zařvala sice o trochu méně ale pořád dost nahlas "Ano, CC?!", což způsobilo že CC se lekl, a my dostali výbuch smíchu společně s Jennifer. Když jsme se asi po 5ti minutách všichni uklidnili, CC pokračoval. "Můžeš jít nahoru? Prosím?" začal se zubit jako sluníčko (Jakože wtf?! Super přirovnání. Všichni určitě znáte ozubené sluníčko, že? Budeme dělat jakože to existuje xD). "Jo... Bojím se tě." řekla, a podezřívavě se na něj podívala.  Oba odešli nahoru, a my mohli strhnout debatu co se tam bude dít. "Myslíte že spolu něco mají?" zeptal se Jake, a začali jsme všichni přemýšlet. "Podle mě jsou jen dobří přátelé..." řekl jsem, ale znělo to spíše jako kdybych v to doufal. "Andy?! To není pravda..." vydal ze sebe hned Ashley, na kterého jsem upřel pohled. Ostatní jen nechápavě koukali, a Ash ukázal směrem do kuchyně. Zvedl jsem se a šel tam. Ashley byl hned za mnou. Když zavřel zašupovací dveře, které jsme asi sto let nepoužili, chopil se řeči. "Tobě se líbí?" vychrlil, a já začal přemýšlet co odpovědět. Sám jsem si nebyl jistý. "Jedna polovina mě tvrdí že ano, ale ta druhá ji bere jen jako kamarádku. Dost dobrou. Nevím... Jestli má něco s CCm, nechci jí to kazit." když jsem skončil, došlo mi že jsem mluvil nahlas. "Aha. No, nějak to zvládneš. Třeba tě to přejde." zakroutil Ash hlavou, a odešel. Já otevřel lednici, vzal si jogurt a šel zpět za ostatními. Jen jsem se minul s CCm, který si poté odnesl nůž.

Z CCho pohledu
Vešli jsme do pokoje, jenže pak mi došlo že jsem si nevzal nůž abych rozdělal balík. "Počkej tady, hned se vrátím." řekl jsem Jen, a ona kývla hlavou na souhlas. Vyšel jsem na chodbu a zaslechl rozhovor kluků. "Myslíte že spolu něco mají?" řekl nejspíš Jake, a Andy mu odpověděl. "Podle mě to jsou jen dobří přátelé..." Jeho odpověď zněla jako prosba a doufání. Chvíli jsem čekal, a poté jsem šel dolů. Nikdo mi nevěnoval nějakou velkou pozornost, takže jsem akorát vzal nůž, a odešel zpět za Jenny. "Nechci si stěžovat, ale kde jsi byl 10 minut?" zeptala se se smíchem, a já ji odpověděl "Máme velkou vilu..." taktéž se smíchem. Sedli jsme si k balíku, a Jennifer na mě jen nechápavě koukala. Nařízl jsem ho, a otevřel.

Omlouvám se, že tak dlouho nebyl žádný díl, ale tak nějak jsem neměla čas a hlavně náladu. Upadám poslední dobou do depresí a nechci aby se to odráželo v příběhu.