Love Me Like You Do | TaeJin

2. ฅ( ̳͒•ಲ• ̳͒)♪

Zjevil se mi pohled na tři kluky. Jeden z nich byl schozený na zemi a ti dva stáli. Muž s mentolovými vlasy se s povzdechem otočil na vyššího muže s růžovými vlasy. Ti dva byli ze třeťáku, stejně jako Hobi, ale nejspíš v jiných třídách.

Ten vyšší muž se podíval na mě a pak zpátky na toho chlapce na zemi. ,, Toho zvládnu.. Ty dodělej tohodle sráče" zavrčel a menší muž jen kývnul. Sklonil se k chlapci na zemi, napřáhl se a udeřil ho pěstí do obličeje. Chudák chlapec se jen schoulil k zemi, avšak muž nad ním mu zasadil ještě pár ran.

Ten vyšší muž šel ke mně. Čím víc kroků udělal on blíž ke mně, tím víc kroků jsem udělal já dál od něj. Když už jsem neměl kam couvnout, narazil jsem zády o zeď. Muž se ke mně přiblížil a vymrštil pěstí tak, že narazila těsně vedle mé hlavy.

Projel mnou mráz a srdce mi málem vyskočilo z hrudi. Na jeho tváři se objevil velký úšklebek. Hlasitě jsem polknul a chystal se na nejhorší.

Chlapec, který byl na zemi pod údery mladíka s mentolovými vlasy, sebral všechny síly a jednu svému protivníkovi vrazil, až se skácel k zemi. Chlapec s hnědými vlasy se rozeběhl za vysokým mužem a skočil mu na záda.

,, Uteč!" zakřičel a držel se na vysokým muži jak klíště. 

,, Yoongi! To se kurva o něj neumíš postarat?!" zařval muž s růžovými vlasy. Snažil se hnědovlasého chlapce setřást ze zad, ale marně. Muž s mentolovými vlasy vstal ze země a lehce klopýtavým během doběhl za těmi muži.

Já tam jen stál, nevěděl jsem, co dělat. Jestli běžet pro pomoc, jestli běžet pryč, jako srab a nebo se zapojit do bitky a zachránit ho.

,, Namjoone, ty se ani nedokážeš postarat o tohodle usmrkance" odplivl si ten Yoongi a vrazil do zad hnědovlasému chlapci ránu. Už jsem to nevydržel a vrhl se na toho Yoongiho nebo jak. Srazil jsem ho k zemi.

,, Do prdele, slez ze mě!" zařval a snažil se mě strhnout dolů. Držel jsem ho u země, doufajíc, že to vzdá. Ale on ne.. Překulil se nade mě a vrazil mi jednu.

,, Né! Nechte ho bejt.. Vždyť on za nic nemůže" vykřikl hnědovlasý chlapec, ale v té chvilce nepozornosti ho Namjoon svalil na zem a sedl si nad něj obkročmo.
,, Ty drž hubu!" zařval a vrazil mu několik ran. V tu chvíli se už chlapec nehýbal. Namjoon vstal z chlapce a přešel k nám. Spolu s Yoongim mě zvedli do vzduchu. Yoongi mě držel, abych se nemohl hýbat a Namjoon mi  zasadil první ránu do břicha.

Celým mým břichem projela ostrá bolest. A hned následovala další rána, po které jsem ztratil síly v nohách. Následovaly ještědalší dvě rány a pustili mě. Namjoon se jen ušklíbl a společně s Yoongim odešli.

Ihned jsem se připlazil za tím klučinou. Podepřel jsem mu hlavu a snažil se ho probudit. Pomalu začal otevírat oči.

,, Co se stalo?" zamumlal a rozhlédl se kolem.
,, Um, ti dva.. Yoongi s Namjoonem tě chtěli zmlátit.. No a zapletl jsem se do toho i já" řekl jsem tiše. Břicho mě nesnesitelně bolelo, ale potom, co jsem si prohlédl jeho modřiny na tváři a na celém těle, to bylo nic.

,, Mám někoho zavolat, aby se na tebe podíval?" zadrmolil jsem, když  jsem si všiml, jak se svíjí v bolestech.
,, Ne to je dobrý" nadhodil falešný úsměv a s mou pomocí se posadil.
,, Ale děkuju.. za to, jak si mi pomohl a taky promiň, že si to schytal."

,, Prosím tě neděkuj a ani se neomlouvej" usmál jsem se a pomohl mu vstát na nohy.
,,Odvedu tě domů. Kde bydlíš?"

,, Kousek od školy.." zadrmolil a odkašlal si. Podepřel jsem ho, sebral nám tašky a vyrazili jsme k němu.
,, To asi mamka nebude mít velkou radost,viď?" zeptal jsem se po chvilce trapného ticha.
,, Um, já bydlím sám" mluví tak chladně. Vůbec se na mě za celou dobu nepodíval. A to bych se rád utrpěl v těch jeho nádherných, čokoladových očí.

Došli jsme k jeho bytu, on z tašky vylovil klíče a odemknul. Do nosu mě uhodil silný zápach. Všude v bytě byl nepořádek a okna byla zatažená.
Jeho byt byl velmi malý. Maloi kuchyň propojenou s obývákem, kde byl gauč a televize, doplňovaly dvoje dveře. Jedny do koupelny a jedny do jeho ložnice.

Odvedl jsem ho do jeho malé ložnice. Opatrně jsem ho položil na postel. Prohlédl jsem si jeho oblečení, které bylo od krve.
,, Jsi celý od krve.. V tamtý skříni máš oblečení?" prstem jsem poukázal na světle hnědou skříň. ,, J-jo" řekl krapet rudý a poté dodal ,, a-ale já se převléknu sám.."
,, Tak o tom pochybuju" nadzvedl jsem obočí.

Pokusil se vstát, aby mi nejspíš ukázal,  že má pravdu on.. Ale nebylo tomu tak. Jen, co se pokusil vstát z postele, se hned svalil na zem.
Zvedl jsem ho a položil zpátky na postel. Beze slov jsem došel k jeho skříni a vytáhl bílé tričko a šedé tepláky. Přešel jsem zpátky k němu.
,, Zvedni ruce" řekl jsem skoro šeptem. Zadíval se na mě takovým zoufalým pohledem.
,, Neboj, nic ti neudělám" uchechtl jsem se.

Když konečně zvedl ruce nahoru, stáhl jsem mu tričko a mohl tím vidět, jak má na sobě hromadu modřin všech velikostí a několik oděrek. 

,, Bijou tě takhle často?" Pouze přikývnul.
,, Jak často?" ptal jsem se dál. Sklopil hlavu a očima kmital po místnosti. Jemně jsem mu položil ruku na rameno.
,, Mně můžeš říct všechno" usmál jsem se. ,, Jo a mimochodem.. Jsem Kim SeokJin, ale můžeš mi říkat Jin" dodal jsem.

Díval se na mě těma čokoládovýma očima. Po chvilce řekl i on ,, Já jsem Kim TaeHyung." Usmál jsem se a i u něj bylo vidět, že se mu koutky rtů lehce zvedly.

,, Tae, nemáš se čeho bát. Můžeš mi říct úplně všechno." Zhluboka se nadechl.
,, Myslím, že by ses vyptával i po tom, co bych ti odpověděl na tu první otázku.. Takže ti řeknu všechno." Kývnul jsem na souhlas.

,, No začalo to vlastně už od tý doby, co jsem nastoupil na tuhle školu. První týden to bylo dobrý, ale potom to začalo. NamJoon za mnou přišel a byl otravnej.. Nechtěl jsem s ním mít nic společnýho. Jednou si na mě počkal s Yoongim a začala hádka, kterou doprovázely i útoky."
Začal se třást. ,, Snažil jsem se jim vyhýbat, ale nešlo to. Čekali na mě všude" jeho hlas zněl tak zloměně. Z očí mu začaly stékat první kapky slz. I přes to, pokračoval ve vyprávění. ,, Šlo to takhle každý den. Nikdy jsem neměl odvahu to nikomu říct.. Až tobě hyung." 

Jen co to dořekl, začal brečet naplno. Bylo mi ho tak líto. Přitáhl jsem si ho do objetí. Hladil jsem ho po zádech a šeptal mu, že to všechno bude dobrý. Jsem tu pro něj. Nemá se čeho bát. Po chvilce se odtáhl, utřel si uplakané oči a šeptem řekl
,, Hyung, co když ti teď budou taky ubližovat."

Musel jsem se usmát. I když on byl ten, co tu trpěl, pořád měl strach o mě.
,, Neboj, nebudou už ani mě, ani tobě. O to se postarám."

Ahojky cukříčci! (* >ω<) 

Jak se máte? xD (velmi originální, já vím XD )
Doufám, že se vám tahle kapitola bude líbit (*'ω｀*)

Jinak další kapitola bude cca znovu asi za týden? XD

Takže bye bye u další kapitoly, která snad nebude o hovně, jako tohle :DDD