comeback :: superfamily

784 41 14
                                    

„Ten štít ti nepatří. Vyrobil ho můj otec."

„Promiň, Tony."

„A co Peter? To nás opustíš jen kvůli Buckymu? To má Peter vyrůstat jen s jedním rodičem?"

„Tony, je mi to opravdu líto."

„Jestli teď odejdeš, už nikdy se nevracej..."

„Moc se omlouvám..."

A odešel i s ním a mě tam nechal ležet na zemi.

Rychle jsem se vyšvihnul do sedu. Po čele mi stékaly kapičky potu a skoro jsem ani nemohl popadnout dech. Podíval jsem se na místo vedle sebe - bylo prázdné. Takže to nebyl jen sen.

Zdá se mi každou noc. Od té doby, co odešel a nechal mě tady samotného. Nechal tady samotného Petera.

Hodněkrát jsem přemýšlel o tom, jestli ho nemám vrátit do dětského domova, odkud jsme si ho přivezli, ale okamžitě jsem to zavrhnul. Sice jsem ze začátku vůbec nevěděl, co a jak mám dělat, ale Pepper mi se vším poradila.

Teďka už všechno zvládám na pohodu. I bez Steva. Vlastně ho ani na nic nepotřebuju. K čemu by mi byl? Možná tak, aby někdy hlídal Petera, jinak pro nic... Jo, ale miloval jsem ho... Miloval...

Uslyšel jsem křik. Tentokrát jsem ani nebyl naštvaný, že musím vstávat, protože jsem byl už stejně vzhůru. Pomalu jsem se došoural k postýlce a uviděl to nejhezčí miminko ze všech.

„Ahoj, taťka je tady, už neplakej." Usmál jsem se na Petera a vzal si ho do náruče. Okamžitě přestal plakat a začal se nahlas smát. Ani nevím, jak to dělám, že hned přestane plakat.

Odešel jsem s ním do kuchyně, která byla spojena s obývacím pokojem a položil jsem Petera do koutku, kde měl všechny svoje hračky a plyšáky. Jako správnej táta jsem mu koupil i plyšáka Ironmana. Toho má nejradši.

Pustil jsem televizi a přepnul jsem to na zprávy. Pak jsem odešel do kuchyně, abych přichystal snídani a Peterovi jsem ohřál Sunar. Zkusil jsem, jestli to není moc teplé a potom jsem mu flaštičku podal. Ihned si ji vzal a zanedlouho měl její obsah vypitý.

Já se mezitím nasnídal a přitom jsem se koukal na zprávy.

.........

O 4 roky později

„Tati, koukej!" Vykřikl Peter a já se na něj otočil. Zrovna jsem v dílně pracoval na svém novém obleku a Peter si hrál s Thorovým kladivem. Ne, nebylo to jeho doopravdické kladivo, protože Thor o svoje kladivo přišel... Idiot, neměl ho házet po svojí sestře. Každý přece ví, že sourozenci všechno zničí.

Vyrobil jsem Peterovi prototyp jeho kladiva, protože se mu tak líbilo. „Uzvednul jsem kladivo strejdy Thora, teď můžu kralovat Asgardu." Na jeho tvářičce bylo vidět, jak moc je šťastný. A když byl šťastný on, byl jsem šťastný i já.

„Až na to, že Asgard už je v čudu, ale můžeš kralovat svojí postýlce." Odpověděl jsem mu a sesednul jsem ze židle, na které jsem už asi čtyři hodiny seděl. Peter si odfrknul, ale i tak po chvíli přicupital za mnou. „Mám tě rád, tati." Usmál se a já se pro něj shýbnul, abych si ho vzal do náruče.

„Já vím, Ironmana mají rádi všichni." Zasmál jsem se, ale hned nato jsem mu řekl, že ho strašně moc miluju. Posbíral jsem ještě jeho hračky a už jsem si to s ním štrádoval po schodech nahoru z dílny.

„Zítra tě vyzvednu ze školky a půjdeme se podívat na Empire State building, ano? Už ti to slibuju dost dlouho." Řekl jsem mu ještě před tím, než jsem mu dal pusu na čelo a odešel z jeho pokoje.

marvel imagines Where stories live. Discover now