Kvůli rozkazu Povstalce...

Strážce

Temně fialová tma se rozprostřela po okolí. Celé městečko spalo. Jen hvězdy byly čilé a jasně svítily. Wiras pohlédl k obloze a hořce se ušklíbl. Říkalo se, že odtamtud shlížejí králové a královny. Kdyby jen věděli, pomyslel si.

Uslyšel za sebou kroky a proto zrychlil. Věděl, že nesmí chodit ven po setmění. Tak zněl rozkaz krále. Ale on neposlouchal rozkazy od něj. Pro sebe se proto usmál a pokračoval dál. Musel se soustředit na svůj úkol. Bylo to teprve několik dní, co se dostal na zámek. Pokud se mu podaří stát se hlavním ochráncem poslední dědičky dračí krve, vyhrál. Ale než se mu to povede, musí zjistit, jak dostat za hradby města své lidi. Lidi, které kdysi vyhnali, protože nesouhlasili se způsobem vlády. A když se po smrti velkého krále a jeho ženy tehdy vzbouřili, ohraničili draci město podivnými hradbami, které tam nikoho nevpustily. Říkali jim Povstalci. Co ale nikdo z nich netušil, ani ten velký král, bylo to, že mezi Povstalci jsou draci rodu, který kdysi zradili.

Už před sebou spatřil první věž. Město mělo věže celkem čtyři. Tato bylo jižní. Už z dálky však Wiras poznal, že zeď spojující věže není obyčejná. Kdyby nebyl na oheň zvyklý, polekal by se. Zeď totiž tvořily ohnivé jazyky. Ale z druhé strany věže byla zeď zase tvořená větvemi a kořeny stromů. Wiras nechápal, jak je to možné. Vždyť přes den bylo město otevřeno ze všech stran. Chtěl se proměnit v draka a vzlétnout, aby si prohlédl všechny čtyři stěny, ale ucítil na sobě cizí pohled. Než po něm stihl dotyčný vystartovat, prudce se otočil a uchopil neznámého pod krkem. Překvapeně zamrkal, když spatřil dívčí tvář. Měla jemné rysy v obličeji, kterému dominovaly velké hnědozelené oči. Pootevřela své růžové rty. Když se ale Wiras rozesmál, semkla je znovu pevně k sobě.

"Co tu děláš, pacholku?" Přiblížil se k jejímu obličeji, aby jí nahnal strach. Zvláštní bylo, že ona se ho nikdy nebála. Prudce do něj strčila. "Pusť mě." Wiras ustoupil, ale stále ji držel pohledem.

"Je po zákazu a ty se touláš městem," řekla a založila si ruce na hrudi.

"Stejně jako ty." Odmlčela se. "Nevěřím ti, Wirasi. A vůbec se mi nelíbí, že se kolem princezny tolik motáš. Zjistím, o co ti jde. A dokážu jim, co jsi zač. Mě neoklameš." Ošil se, i když věděl, že dívka nemá ani tušení, co doopravdy chce. Jeho rysy ztvrdly, když promluvil: "Stanu se ochráncem Její Výsosti a ty si dělej, co chceš, Talilo. Jen mi dej pokoj." Dívka se nadechovala ke slovu, ale najednou se zarazila. Jako by si až nyní všimla, u čeho stojí.

"U všech hvězd na nebi..." zamumlala a Wiras se ohlédl stejným směrem. Tedy k jižní věži. Spatřil tam dvě velké oči. Napjal se, ale nedokázal odtrhnout zrak. Oči měly černé čočky, ale kolem nich měly žlutou barvu. Ta přecházela v hnědou až se nakonec ztratila v temně rudé.

Talila zalapala po dechu a pomalu couvala. "Co se to tu děje?" Wiras věděl, že její otázka nesměřovala na něj a proto neodpovídal. On sám odpověď neznal.

"Jdeš, ty blázne? Nebo se tu necháš zabít?" zasyčela k němu Talila a Wiras se konečně pohnul. Spěšným krokem se pak vrátili na zámek. Ani jeden z nich neměl, co říct.

Ahoj! Omlouvám se, že mi to tak trvalo :) Je tu začátek našeho společného příběhu! Vaše postavy se tam brzy objeví, slibuju. A ještě pořád si můžete postavu vymyslet, ještě jednu nebo dvě vezmu :)

Doufám, že budete spokojení. Wiras bude muset odhalit dost tajemství , jsme teprve na začátku:)

Určitě víte, že ráda dělám k příběhům trailery, ale ten dodám kdyžtak později, pokud budete chtít a pokud se Vám příběh bude líbit :)

Budu ráda za ohlasy a názory :)

Vaše radost je i moje radost!

Vaše Alaine:)

P.S. Máte nápad, čí jsou ty oči? :)