Volání svobody

Kapitola 8

Jako by někdo zpomalil čas.

Daeron bez jediného zaváhání odsuzuje Mychela ke strašné smrti. Pokud Andropov lhal, Mychela zabije to, co nás celý život drželo zpátky. Napadá mě stovka možností, jak bych tomu mohl zabránit, kdybych měl pár vteřin k dobru, jenže já nemám ani jedinou. Luk mi vypadává z rukou a jediné, co můžu, je sledovat.

Mychel padá rovnou na zadek a zády i rukama se opírá o plot. A hned se zase co nejrychleji vzdaluje, aniž by byl zraněn. Oddechuju si, ale zároveň ve mně začíná vařit krev. Šok pomalu ustupuje vzteku.

„Ty ses úplně pomátl!" obracím se na Daerona.

„Promiň." Pozemšťan mě ignoruje a pomáhá otřesenému Mychelovi na nohy. Divím se, že se ho kamarád nepokouší uškrtit. Zároveň mi v hlavě začíná šrotovat záludná otázka, na kterou neznám odpověď. „Beze mě se odsud nedostanete a on..." Daeron jen kroutí hlavou a tím ještě víc přispívá mému zmatení. Proč si může dovolit riskovat Mychelův život a můj ne? „Jdeme."

Ať už je Daeron kdokoli, musíme si na něj dát pozor, napadá mě.

Protáhnout se mezi jednotlivými dráty je hračka, když v nich neproudí elektřina, takže se co nejrychleji vzdalujeme od plotu směrem, který určuje Daeron. Jdeme mnohem rychleji než s dětmi a Deontem.

Ani si to neuvědomuju, ale po deseti letech jsme skoro svobodní. Máme k dobru ještě možná hodinu, dvě, pak se bude ve vesnici vstávat a někdo určitě zjistí, že chybíme. Nedivil bych se, kdyby Amanda nechala poslat pro Mychela už mnohem dřív.

Mychel se po chvíli vzpamatovává a nejspíš v sobě nachází nějaké pochopení pro to, co Daeron udělal, protože srovnává tempo s pozemšťanem a začíná se vyptávat. Vždycky ho zajímal život na Zemi a pozemšťané, především to, jak jim ublížit a vyhnat je z Daritie zpátky tam, odkud přišli. Vždycky se mnou tajně probíral svoje naivní plány na vzpouru a válku s pozemšťany. Jenže to byly vážně jen plány. Teď už si splnil bod ze svého dlouhého seznamu – dostal se za plot.

A Daeron mu k mému překvapení odpovídá na všechno, co ho zajímá, takže se během hodiny dozvídám, že lidé na Zemi moc rádi válčí a že třetí celosvětové válce zabránilo právě objevení naší planety. Najednou všechny země a národy začaly jakž takž spolupracovat, aby své vojáky a techniku dostaly do vesmíru. A jelikož v tu dobu bylo běžné létat ze Země na nejbližší dvě planety kvůli vědeckým účelům, netrvalo to ani několik desítek let a nad našimi hlavami se objevily první pozemské kosmické lodě.

Jednu válku zažehnali, druhou rozpoutali.

„V tom jsme dobří. Strkáme nos tam, kam nemáme a úplně nejradši vyvoláváme války mimo svůj stát, nejlépe úplně na jiném kontinentu," vypráví dál. „Třetí světová válka by pro náš svět byla zničující, a tím myslím úplně."

„Tak jste se rozhodli zničit jinej svět?" ptám se jízlivě.

„Když se něčeho bojíš, nesnažíš se tomu porozumět. Snažíš se to zabít nebo ovládnout. A teď si představ, že si po stovky let myslíš, že jsi ve vesmíru sám a najednou najdeš život skoro v sousedství. Byla to skvělá záminka k využití veškeré té techniky připravené na válku."

Daeron mluví o desítkách let, přesně se nevyjadřuje. I tak Brown musel Daritii objevit jako velmi mladý, aby třeba o třicet let později mohl vést útok na planetu.

„Je statisticky nemožný, abyste byli ve vesmíru sami," pronáší chytře Mychel.

„Statistika nikoho nezajímá, bylo to něco, co přepisuje historii a zabránilo válce."