Bratrův kamarád ✔

Chapter 3.

Než jsem doběhla k Austinovi, kluci už seděli na koních. Austin se vyhoupl nahoru a podal mi ruku. Vytáhl mě nahoru. Vyrazili jsme a projížděli se lesem. Byla už tma a nebylo skoro nic vidět. Austinovi začal zvonit mobil. Kluci zastavili, aby ho mohl vzít. Zvedl ho a poslouchal. "Dobře, jsem tam za chvíli." Povzdechl si. Schoval mobil do kapsy a otočil se na mě se smutným pohledem. "Mohl by ji někdo prosím odvést domů? Musím rychle za otcem do práce." Chytil mě za ruku aby mě povzbudil. "Tak mi ji podej." Přiklusal k nám Sebastian. Srdce mi skoro vyskočilo z hrudi. "Kam bys chtěla?" Zeptal se mě, než mě přetáhl k sobě. "Asi dopředu." Ani jsem se nenadála a už jsem seděla u Sebastiana v objetí. Když se Austin ujistil, že mi nic není, vyrazil. Kluci si povidal dál, až na Sebastiana. Nejspíš dobře věděl, jak moc jsem napjatá, protože mě začal hladit po zádech. "Uvolni se. Pojede se ti líp a kůň bude klidný." Pod jeho dotykem se celé mé tělo uvolnilo. Nevím jak, netuším. Prostě si mé tělo v jeho přítomnosti dělalo, co chtělo. A mozek? Ten vždycky zkratoval a nebo se začal chovat jako jedenáctiletá puberťačka, která uviděla svého idola. "To je lepší." Zašeptal mi do ucha a popohnal koně, aby nám kluci neujeli. Kluci se bavili o holkách. Nejradši bych se propadla do pekla nebo teleportovala pryč. "A co ty a holky?" Otázka padla na Sebastiana. Přeběhl mi mráz po zádech a já se opět napjala a ztuhla. "O žádné nevím. V poslední době hezké holky vymizely." Z jeho slov se mi zatočila hlava. Veškeré mé naděje se rozplynuly. Předtím jsem aspoň pár slov prohodila, ale teď jsem k tomu neměla náladu. Už jsem se začala modlit k bohu, aby jsme byli doma. Jenže kluci zastavili, aby si něco ukázali. Sebastian sesedl z koně a šel ke klukům. Povídal si s Joelem a Cameronem. Taky jsem sesedla, protože mě uchvátili poslední zbytky západu slunce. Stála jsem na kraji lesa s rukama kolem pasu, protože se stále ochlazovalo, a užívala si ten nádherný pocit slunce na mé tváři. Ten pohled lahodil mému zraku. Byla jsem tak okouzlena, že jsem neslyšela ani přibližující se kroky. "Pojedeme?" Sebastian. Jeho hlas mě překvapil, že jsem nadskočila. "Ano." Vzal mě za paži, aby mě dovedl ke koni. "Jsi úplně ledová. Počkej." Vyděsil se, když mě chtěl vysadit na koně. Chtěl si sundat mikinu, ale já ho zarazila. "Tohle si nech pro hezkou holku. My normální něco vydržíme." Rýpla jsem si do něj. Má slova překvapila jak jeho, tak i mě. Sklopila jsem pohled ke špičkám. "Ale ty jsi hezká holka." Zvedl mi prsty bradu. Jakmile zavadil o můj pohled, usmál se. Svlékl si mikinu a podával mi jí. Já to nevnímala, protože jsem měla plné ruce práce s okukováním jeho nahého břicha. Když jsem si ji nevzala, tak mi ji přetáhl přes hlavu. Zčervenala jsem snad i na zadku. Nikdy jsem ho neokukovala z takové blízkosti. "Dost si protiřečíš." Prohodila jsem mezi tím, co mi pomáhal nahoru. Zmateně se na mě podíval. "Jestliže hezké holky vymizeli, tak nemůžu být hezká." Ujasnila jsem mu. Sebastian chtěl ještě něco říct, ale to už se ujal slova Joel. Vyprávěl o nějaké holce, kterou by chtěl dostat do postele. Z toho tématu se mi dělalo zle. Žádný holce bych nepřála, aby se jí to stalo. "Ehm. Ehm. Co takhle změnit téma?" Odhodlala jsem se promluvit. Kluci se na mě podívali stylem jej, ty jsi tu taky? Zastavila jsem koně a seskočila dolů, než to Sebastian stačil vůbec zaregistroval. "Dojdu to pěšky. V téhle společnosti být nemusím." Cesta přede mnou byla docela dlouhá, ale pořád lepší než být v takové společnosti. Pomalým krokem jsem se vydala na cestu. "Jeďte!" Odehnal je Sebastian, který taky seskočil z koně. Rychle mě i s koněm doběhl a chytil mě za ruku. "Tak to ani náhodou, prcku. Austin by mě zabil. Takže nasedej." Vymanila jsem svou ruku z jeho sevření a pokračovala v cestě. Ne na dlouho. Sebastian si mě přehodil přes rameno a šel se mnou pěšky. "Nemůžeš mě nést celou cestu." Vyřkla jsem vyděšeně. Sebastian se zasmál, ale nezastavil. "Fajn. Nasednu." Rezignovala jsem. Sebastian mě položil na zem, vyhoupl se na koně a podal mi ruku. Vytáhl mě nahoru a přitáhl si mě blíž k sobě. "Teď už mi neutečeš." Zašeptal mi do ucha a pobídnul koně do kroku. Mé srdce se snažilo dostat ven. I dech se mi zrychlil. Snažila jsem se ho ovládnout a zklidnit, ale nedařilo se. "Děje se něco?" Narážel na to Sebastian. Zavrtěla jsem hlavou, ale nevěřil mi to. "Je mi zima." Byla to pravda, ale nebyla to odpověď na jeho otázku. Nemohla jsem mu říct, že ho miluju. Vysmál by se mi a už by se se mnou nebavil. "Zahřeju tě, jestli chceš." Tváře mi zrůžověli. Chtěla jsem mu na to něco říct, ale ozval se klučičí smích. Nejspíš na nás počkali. "Jo Skylar, on tě zahřeje. V tom je Bast expert." Sebastian se zhluboka nadechl. Jeho tělo se napnulo. "Držte huby." Procedil skrz zuby. V tu chvíli mi naskočila husí kůže. Mé tělo se naplnilo strachem. Kluci se dál pochlebovali a Sebastian byl stále více naštvaný. Zkusila jsem se od něj odtáhnout, ale on si mě hned přisunul zpět. "Prosím ne." Špitla jsem. Klepala jsem se zimou a strachem zároveň. Sebastian se zarazil. "Ty se mě bojíš?" Jen jsem přikývla a dál se snažila držet se od něj dál. Začal se mi omlouvat. "Buďte zticha. Akorát se bude Skylar bát ještě víc a Austin nás pak zabije." Zavrčel Sebastian  naposledy. Hned na to mě začal uklidňovat. Hladil mé po zádech nebo vlasech. Šeptal mi uklidňující slůvka a objímal mě. Cítila jsem se jako jeho holka, ale věděla jsem, že to tak není. V jeho očích jsem byla stále jen kamarádova mladší sestra. Strach mě sice přešel, ale zima ne. Mé tělo se stále klepalo. Sebastian zastavil koně a podal mi otěže. "Drž je." Poslechla jsem ho. Něco hrabal v brašně. "Sundej si tu mikinu." Chvíli jsem váhala, ale nakonec jsem si ji svlékla a podala mu ji. Najednou mě Sebastian pevně objal a přehodil přes nás deku. Málem se mi zastavilo srdce, když jsem zjistila, že za mnou sedí bez trička. Jeho teplo mě hřálo přes mé tenké tílko. Vzal si ode mě otěže a vybídl koně opět do kroku. Cítila jsem svoje hořící tváře. Díky bohu za tmu. Dojeli jsme ke stájím, kde mi Cameron pomohl dolů. "Vrrr." Ozvalo se, jakmile se Sebastian objevil bez trička. Oči mi mohly vypadnout z důlků, jak jsem na něj koukala a slintala zároveň. "Tě Bast ohnul jo?" Poplácal mě po rameni Joel. Zděsila jsem se a posmutněla zároveň. Na nic jsem nečekala a s pláčem jsem se rozběhla domů. "Kokoti!" Slyšela jsem za sebou zakřiknout Sebastiana. "Sky! Počkej!" Běžela jsem co mi nohy stačili, ale bylo to málo. Stejně mě doběhl a s ním i ostatní kluci. Objal mě, abych už neutekla. "Fakt sorry, my jsme to tak nemysleli." Obhajoval se Joel. Bylo mi to fuk. Nechápu proč brečím, stejně mě nechce. Má snaha, o vymanění z objetí, selhala. Sebastian mi přetáhl přes hlavu svou mikinu a vedl mě domů. Beze slov. Celou cestu nepromluvil. "Děkuji a dobrou noc." Nečekala jsem na odpověď a zabouchla mu dveře před nosem. Skočila jsem na gauč a během několika minut jsem spala.

-Teri-