USA crew Mavy x Hope

Day 2 part 2

Pohled Karla

"Bude v pořádku, nemá ani otřes mozku" poplácal nás po zádech pan doktor.
"Kdy se vzbudí?" optal jsem se ho opatrně.
"Během hodiny, je naprosto v pohodě, akorát.. Nepil včera trochu?" mrkl.
"No, nebyl opilý, ale dvě sklenky si dal.." pozvedl jsem ramena. Podíval jsem se na Martina ležícího na lůžku. sedl jsem si k němu a prohrábl mu vlasy, které mu padaly do obličeje.
"Nechte ho o samotě, zavolám vás až se probere"
Zvedl jsem se a odcházel z místnosti. U dveří jsem ještě hodil pohled na Martina, ale byl stále v bezvědomí.
"Tak si tu sedneme a počkáme?" dal ruku na mé rameno. "Jo.. Zavolej Petrovi, ať o tom ví" usmál jsem se, ale úsměv mi brzy zmizel.
Za to můžu já. Kdybych na něj nezačal křičet, nic z toho by se nestalo.
Po tváři mi sjelo pár nezbedných kapiček slz.
"Bude v pohodě" típl Kuba telefon a objal mě.
"Za všechno můžu já" propukl jsem v pláč nad uvědomněním si, co se vše stalo.
"Ne, Karle, to není v žádném případě pravda!" hodil na mě naštvaný pohled. "Je" polkl jsem.
"Ne, ty za nic nemůžeš Kájo. Jsi naprosto úžasný přítel, nic bys nikomu neudělal" setřel mi slzy z tváří.
"Děkuju" usmál jsem se.
"za co?" pohladil mě po zádech.
"Za to, že tu jsi pro mě i v nejhorších chvílích" objal jsem ho pevně.

Pohled Martina

oddělil jsem od sebe víčka a spatřil bílou zeď.
"kde to jsem?" zašeptal jsem, protože mi nešlo moc mluvit nahlas.
Zpoza rohu vyšel vysoký pán v bílém plášti.
"Díky bohu, že jsi v pořádku! Jak ti je?" sáhl mi na čelo."teplotu nemáš" zamumlal si pro sebe.
"Nic mi není, kde to jsem a co tu dělám?" řekl jsem už trochu razněji.
Pán v plášti protočil panenkama.
"Tak tedy dobrá." Začal.
"jsi v jurském parku na Hawaii a spadl ti na hlavu kokos" zasmál se.
Po krátké chvilce mi došlo, že je to blbost a musel jsem se zasmát taky, už vůbec tomu, že jsem mu na ty tři sekundy věřil.
"No dobře. Jsi v nemocnici, protože jsi omdlel" z úst se mu udělala prapodivná křivka, která se dala nazvat úsměvem.
"Je tu někde Karel?" zvedl jsem se z lehu a sedl si.
"Ten kluk? Sedí před místností, mám ho zavolat" chytil se za kliku.
"Ano, prosím!" vyhrkl jsem.
Otevřel dveře a do místnosti se nahrnuli všichni tři včetně Karla. Podíval se na mě. Měl oči plné slz, ale na tváři se mu vytvořil úsměv.
"Martine!" vykřikl a..