Prolog

47 1 0
                                    

Odložila jsem prázdnou sklenici na malý, konferenční stolek. Je vtipné, jak tahle sklenice krásně znázorňuje pomíjivost věcí a času. Ještě před chvílí byla téměř plná Whiskey a teď.. je prázdná. Můžete ji sice dolít znovu, ale už nikdy nebude přesně totožná, jako tato.

Ručička na hodinách, visejících přímo naproti mého křesla v kterém jsem se zrovna svíjela, ukázala přesně dvanáct hodin. Byla půlnoc, což je ten nejlepší čas. Znechuceně jsem vstala a vydala se pomalým, nejistým krokem do koupelny. Zamotala jsem se a při všech andělech co u mne stáli, jsem spadla přesně vedle krbu, kde tancovali plameny vášně. Neohrabaně jsem se zvedla, abych pokračovala ve své cestě, která byla nakonec úspěšná. V malé chladné místnosti jsem se začala pomalu svlékat ze svých krví prolitých šatů a prohlédla jsem si v zrcadle modřinu, která se bez ostychu usadila na mém břiše. Byla velká asi jako mužská pěst a pálela, jako by vás někdo bral přes záda ohnivým bičem. Prohlédla jsem si své zmožené nahé tělo ještě jednou naposledy, pohlédla jsem do svých bezcitných očí a rozhodla se, že si dám pořádnou horkou sprchu.

Voda se pomalu snášela na mou kůži a já začala vzdychat bolestí a radostí zároveň. Nechala jsem odtéct všechno, co se za poslední rok událo a užívala si ten slastný pocit svobody. Skončilo to přesně tak, jak mělo. Osud si nás všechny najde a karma jej hrdě doprovodí.

Teď už jsem ale konečně doma a mohu na vše zapomenout. Na všechny ty vášnivý noci se zakázanou láskou. Všechny ty promrhaný dny strávený s pistolí v ruce a předurčeným životem. Konečně to vše skončilo. Konečně můžu zase normálně žít.

Vylezla jsem ze sprchy, ručník si omotala kolem těla a pomalu jsem se posadila na chladné kachličky, líně ležící pod mýma nohama.
,,Teď už můžu být konečně šťastná s tím, kdo mi byl předurčen.'' Přesně tak zněla má poslední slova minutu před tím, než jsem se naposledy prohlédla v tom velkém bezcitném zrcadle, zvedla zbraň a beze strachu zmáčkla spoušť.

Ahoj. Mé jméno je Dariell. Jsem šestadvacetiletá žena, pocházející z Kanady. Posledních pět let jsem žila v Indii. Spousta lidí mi již zaplatilo za to, abych chladnokrevně ukončila cizí životy. Byla to má práce celých odporných pět let. Vždy jsem byla posedlá postelovými hrátkami, dobrou hudbou a špatnými rozhodnutími. A nyní vám chci vyprávět můj příběh.
Příběh o tom, jak jsem zemřela.

Zakázané ovoceWhere stories live. Discover now