Odložila jsem prázdnou sklenici na malý, konferenční stolek. Je vtipné, jak tahle sklenice krásně znázorňuje pomíjivost věcí a času. Ještě před chvílí byla téměř plná Whiskey a teď.. je prázdná. Můžete ji sice dolít znovu, ale už nikdy nebude přesně totožná, jako tato.
Ručička na hodinách, visejících přímo naproti mého křesla v kterém jsem se zrovna svíjela, ukázala přesně dvanáct hodin. Byla půlnoc, což je ten nejlepší čas. Znechuceně jsem vstala a vydala se pomalým, nejistým krokem do koupelny. Zamotala jsem se a při všech andělech co u mne stáli, jsem spadla přesně vedle krbu, kde tancovali plameny vášně. Neohrabaně jsem se zvedla, abych pokračovala ve své cestě, která byla nakonec úspěšná. V malé chladné místnosti jsem se začala pomalu svlékat ze svých krví prolitých šatů a prohlédla jsem si v zrcadle modřinu, která se bez ostychu usadila na mém břiše. Byla velká asi jako mužská pěst a pálela, jako by vás někdo bral přes záda ohnivým bičem. Prohlédla jsem si své zmožené nahé tělo ještě jednou naposledy, pohlédla jsem do svých bezcitných očí a rozhodla se, že si dám pořádnou horkou sprchu.
Voda se pomalu snášela na mou kůži a já začala vzdychat bolestí a radostí zároveň. Nechala jsem odtéct všechno, co se za poslední rok událo a užívala si ten slastný pocit svobody. Skončilo to přesně tak, jak mělo. Osud si nás všechny najde a karma jej hrdě doprovodí.
Teď už jsem ale konečně doma a mohu na vše zapomenout. Na všechny ty vášnivý noci se zakázanou láskou. Všechny ty promrhaný dny strávený s pistolí v ruce a předurčeným životem. Konečně to vše skončilo. Konečně můžu zase normálně žít.
Vylezla jsem ze sprchy, ručník si omotala kolem těla a pomalu jsem se posadila na chladné kachličky, líně ležící pod mýma nohama.
,,Teď už můžu být konečně šťastná s tím, kdo mi byl předurčen.'' Přesně tak zněla má poslední slova minutu před tím, než jsem se naposledy prohlédla v tom velkém bezcitném zrcadle, zvedla zbraň a beze strachu zmáčkla spoušť.Ahoj. Mé jméno je Dariell. Jsem šestadvacetiletá žena, pocházející z Kanady. Posledních pět let jsem žila v Indii. Spousta lidí mi již zaplatilo za to, abych chladnokrevně ukončila cizí životy. Byla to má práce celých odporných pět let. Vždy jsem byla posedlá postelovými hrátkami, dobrou hudbou a špatnými rozhodnutími. A nyní vám chci vyprávět můj příběh.
Příběh o tom, jak jsem zemřela.
![](https://img.wattpad.com/cover/147645967-288-k705239.jpg)
YOU ARE READING
Zakázané ovoce
ActionPřesně to, co nesmíme mít, nás vždy láká nejvíce. Proč zakázané ovoce chutná nejlépe? Proč zakázané písně jsou ty nejkrásnější? Proč jsou zakázané klenoty ty nejzářivější? Proč zakázaná láska je ta nejvášnivější? A proč naše mysl jen těžko odolává z...