Nepořádek ve hvězdách

Odpočinek

Přemýšlím nad tím, jak bych se měla zlepšit ve své produktivitě v budoucnu, ale myšlenky rázem zmizí, když se pohnu a ucítím, že voda v mé vaně už není tak teplá jak by měla být.  Otevřeným oknem přímo na proti mě procházel teplý noční vzduch a lehounké prozpěvování nočního ptactva. Když se pomalu dostávám do fáze, kdy už bych z té vany měla opravdu odejít, všimnu si něčeho, co mě zaujalo. Opatrně vykouknu z okna a hledím na temnou oblohu. Prázdno. Nic. Hvězdy, které měly zářit na obloze a činit ji krásnou, tam teď nejsou a místo nich je tam jen čisto čistá tma a osamocený měsíc. Chvíli jsem jen koukala a nechápala. Hvězdy přece nikdy nemají pauzu. Nemůžou se jen tak sebrat a odejít. Nemůžou se přeměnit na lidi, kteří toto dělají dennodenně a neplnit svoje povinnosti. Proč jen tak náhle zmizely? Opírala jsem se o parapet a přemýšlela. Věděla jsem, že musím opustit koupelnu a tak jsem se sbalila a odešla do pokoje. Neustále jsem přemýšlela nad otázkou, ale únava přemohla mé myšlení, a tak jsem po nějaké chvilce ulehla a zamířila do nekonečného odpočinku. Stejně, jako hvězdy.