Letní vánek přinášel vůni soli do trůnního sálu. Zdobené sloupoví, které podepíralo rozložitou střechu, nekladlo slabým poryvům větru velkou překážku. A dav, který se shromáždil před trůnem z leštěného mramoru, vítal v parném dni jakékoli osvěžení.
Nebyla to jednolitá masa. Dva velké shluky místních poddaných rozdělovala nepočetná řada cizinců. Jejich nesourodost byla očividná na první pohled. Vzájemně se odlišovali šatstvem, šperky i barvou kůže.
Král Kefeios spokojeně shlížel na pestrou paletu návštěvníků, která se zde shromáždila. Těšilo ho, kolik velkých mužů zavítalo do jeho země, jen aby usilovali o přízeň jeho dcery. Princezna Eléte otcovu radost nesdílela. Pozornost ostatních pro ni byla donedávna cizí.
V čele zástupu stáli dva muži. Oděvy dvojice z přepychových tkanin a skvrnitých kožešin, doplněných o šperky ze slonoviny, dávaly všem najevo, že jejich nositelé nepochází ze zemí, které trpí nedostatkem.
Oba předstoupili před krále, poklonil se jen jeden z nich, rozložitý muž tmavé pleti. Druhý mlčky stál s přezíravým výrazem. Věkem se od svého hostitele na trůně příliš nelišil, šediny už stačily zbrázdit jeho skráně.
„Mocný N'Mambe zdravit král Kefeios. Pán N'Mambe plavit mnoho den, aby uctít král Kefeios a jeho dcera, princezna Eléte. Pán N'Mambe bojovat s piráty na Perlová moře, válčit s kmeny na jih od Vaertago a nyní přijít bojovat o srdce půvabná Eléte. N'Mambe přinášet dvanáct válečná slon zásnubní dar."
Když muž domluvil, opět se hluboce uklonil. Tentokrát ho mírnou úklonou doprovodil i jeho pán, byť N'Mambeho úklona byla směřována pouze k princezně. Ihned poté oba zaujali čestná místa v čele postranního davu. Ani jeden z dvojice necítil potřebu vyjádřit se k faktu, že krvavé boje s korzáry na vlnách Perlového moře trávil N'Mambe ve společnosti otrokyň v ložnicích svého paláce.
Nabídka zásnubního daru krále Kefeia mile překvapila. Dvanáct slonů se dokázalo měřit s menší armádou, nemluvě o bohatství země v okolí městského státu Vaertago. Jeho dceru nabídka vyděsila. Nehledě na štědrost daru, nedokázala se zbavit představy, že si ji N'Mambe chce zakoupit za pár zvířat. Cítila se jako váza na přelidněném trhu. Oba ale mlčeli, vyžadoval to mrav.
Muž, kterému se nyní uvolnilo místo před samotným králem, nemohl být odlišnější od exoticky působící dvojice, N'Mambemu se blížil pouze věkem. Přicházel sám, bez doprovodu. Oděn v prostý cestovní šat se nejvíce podobal obchodníkovi s cedrovým dřevem nebo horským kořením. Okázalé šperky nenosil, jen masivní stříbrný prsten, na kterém zub času již zanechal vrstvu patiny.
I tento muž se poklonil směrem k princezně, svá slova však cílil jiným směrem. „Králi Kefeie, i já přicházím žádat o ruku vaší dcery. Nežádám ji ale pro sebe, ale v zastoupení za Cerea, mého nejstaršího syna, dědice Devíti slz. Lepšího dědice by si žádné království nemohlo přát. Hořel touhou po poznání půvabné Eléte, ale bez váhání dal přednost vlastnímu lidu, když vesnice na západním pobřeží smetla bouře. I v tento okamžik se dře v potu tváře, aby vztyčil nové střechy a mola, ruku v ruce s vesničany.
Naše říše spolu sousedí od doby, co byl děd mého děda chlapcem, králi. Vaše lodě proplouvají přes naše vody a kapitáni všech dvanácti moří si vyprávějí o krásách našich ostrovů. Jako zásnubní dar položím k nohám princezny Faerheu, nejkrásnější ze Slz. A pokud princezna svolí, bude to její poslední Slza, kterou svět spatří." Muž dohovořil a z hlasu mu zaznívala únava z dlouhé cesty. Po druhé úkloně se odebral stranou, stejně jako před krátkou chvílí N'Mambe se svým společníkem.
