Noc je naše Kocourku

Kapitola 7.- Superhrdina každým coulem !

Adrien

KONEČNĚ nás pustili z vězení. Plagg se asi nemohl dočkat jídla.
Už je to pár let. asi tak tři, co jsem pocítil vzduch.
smál jsem se nad tím. jak moc jsem volný a dokážu skákat po budovách Paříže..
Vidím tu překrásnou věž, Eiffelovku..
doskáču k ní a tam vidím Ladybug..
"Ahoj, co je ? vypadáš tak trochu naštvaně?" zeptal jsem se.
"Vážně ?! toho jsem si nevšimla.. promiň jen.. je toho na mě moc. ten padouch, navrhuji se k němu přidat!" řekla s nadšením
"já navrhuji bojovat proti zlu! necítila jsi to ? ten pocit.. slastný pocit plný srdíček, úsměvů a dětí.. pořídíme si jedno ?"
"CO?! NE.. co tě to napadlo ?!"
"bylo by to super! hrdina každým coulem! jak pro diváky, tak pro dítě"
"ani spolu nechodíme, a ty snad plánuješ i pohřeb.."
náhle se zvedl vítr a za zády se nám objevila černá hmota formující se do obličeje člověka
"Chat Noir a Ladybug.. jaké to milé překvapení.. mám pro vás nabídku, pojdťe pracovat pro mě, a bohatě se vám oplatím" řekl
"ne a ani jsi nám neřekl jméno!" řekl jsem.
"oh. to jsem ale nezdvořák. jsem Lišaj.. a docela jste mě zklamali.. nu, ať bude poražen horší" řekl a kamsi odletěl...

snad se líbí. píšu to teprve teď jelikož jsem nestíhal. a píšu jednu knihu, která by předpokladem měla vyjít něco 15-30. Června.. snad se bude líbit !
píšu to na počítači, takže za jakékoliv změny se omlouvám.
Můžeš mě podpořit hlasem, komentem či sdílet tuto kapitolu o člověka více!
M.F.B