Age doesn't matter - Larry Stylinson

Part 9

Vítejte u dalšího dílu :D Všimla jsem si, že vás zmátlo to přeskočení a taky Louisovo přiznání u policie. Doufám , že vás to moc od příběhu neodradilo ;) Dnešní díl bude z pohledu Harryho.

Jako každé ráno poslední dva roky, chtěl Harry Louise probudit přitulením. Rukou zkoumal volnou část postele. Zneklidněně otevřel oči a zjistil, že Louis tam není. Prolétl očima chatku, ale nikdo k nalezení. To kudrnáče vyděsilo. Pohotově vylezl z postele a snažil se najít své oblečení. Avšak to také zmizelo. Na zemi viděl pouze Louisovo malé oblečení.
„Co se tu ksakru děje?!“ vykřikl náhle Harry a zrudnul v obličeji. Otevřel malou skříň povalující se v rohu a vytáhl staré a roztrhané džíny. Byly opravdu hodně úzké, ale Harry se do nich bravurně nacpal. Ze země sebral černé triko, které patřilo Louisovi. Bylo mu trochu těsnější, ale kašlal na to. Bos otevřel dveře a vyběhl do pustého lesa. Naštěstí ho zná jako své boty. Kolik už tu umřelo chlapců.
Bez bot se tato cesta stala opravdu nepříjemnou pro Harryho nohy. Každou chvilku šlápnul na nějaký kamínek nebo šišku. I přesto ale běžel. Les se pomalu otevíral a Harrymu se naskytl pohled na silnici. Přeběhl přes příkop a zůstal stát na krajnici. Rozhlížel se, zda jede nějaké auto. Ze zatáčky zaslechl blížící se motor. Zpozorněl a mával na červeného brouka. Pomalu zpomaloval a zastavil přímo u Harryho. Otevřel dveře a nastoupil k blonďaté dívce a uplými šaty a přehnaným make-upem.
„Kam to bude?“ zeptala se slabým ale flirtujícím hlasem.
„Do Londýna“ řekl ostře. Díval se zpříma a celkem uraženou řidičku ignoroval.
„Jo tam taky jedu“ dodala a pak už ztichla. Z Harryho vycházel v tuto chvíli opravdu strach.
„Kde vám mám zastavit?“ zeptala se opatrně.
„U Big Benu“ sykl.
Auto ztrácelo sílu a zastavovalo u Big Benu.
„Díky barbie“ otevřel dveře a zabouchl je. Harry vlastně neví kam jít. Louis mu neřekl kde bydlí. Ale je rozhodnutý ho najít za každou cenu. Rozešel se po chladném chodníku podél řeky. Je zvláštní, když okolo něho chodí každý zabalený a Harry jenom v tričku, roztrhnutých kalhotách a bez bot. Vypadal v tuhle chvíli jako sexy bezdomovec. Vlastně to je pravda. V jeho bytě už určitě bydlí jiný ubožák bez peněz. Měl by se klepat zimou. Ale nemůže, je na to moc naštvaný. V žilách mu proudí teplá, přímo vařící krev. Klidně by dal někomu pěstí, ale nechce jít na kauci kvůli násilí. Všiml si několika projíždějících policejních aut. Plus naproti němu šlo asi pět policajtů. To Harryho trochu vyvedlo z míry. Snažil se jít normálně, ale kazilo ho jeho oblečení. Jeden z chlapů v uniformě si ho zkoumavě prohlížel.
„Pane, můžete na minutku?“ ozval se silný a vážný hlas. Harry se odmítavě zastavil a otočil na policajta.
„Co se děje?“ snažil se zahrát nevinného. I když mu to moc dobře nešlo podle výrazu muže.
„Pojďte prosím se mnou“ chytl Harryho za ruce a dal mu je za záda. Přiklapnul je k sobě železnými pouty.
„Sakra, já nic neudělal“ odporoval Harry a snažil se dostat ze sevření policajta.
„O tom si pohovoříme na stanici“ táhl Harryho za sebou směrem k policejnímu vozu. Stále se snažil vymanit, ale to už seděl v autě. Auto se rychle rozjelo a se zvukem sirény projíždělo městem.
„To máte povoleno chytat nevinné lidi?!“ řekl podrážděně Harry.
„Ne“ odpověděl s klidem policista. Harry hlasitě vydechl a čekal na zastávku.
Dveře se otevřely a táhly Harryho k domu s názvem „Policejní stanice“
Procházeli chodbami a nakonec zabočili do jedné místnosti. Za hnědým stolem seděl celkem při těle šerif. Prstama klapal do stolu a pozoroval Harryho.
„Můžete jít Wilsone“ řekl šerif a policista odešel.
„Posaď se“ řekl pak Harrymu. Ten se posadil i když by nejraději utekl.
„Co po mně chcete?!“ křikl.
„Chceme tě zavřít za únos, znásilnění a držení člověka proti své vůli“ řekl s klidem šerif. Opřel se lokty o stůl a pozoroval zelené oči plné nenávisti a strachu.
„A-ale já nic takového neudělal!“ vyjekl a kopnul do stolu.
„KLID!“ zařval šerif a prásknul do stolu. Harry se trochu leknul a sedl si pořádně do dřevěné židle.
„Ozvala se nám sama oběť. Určitě ho znáš, jmenuje se Louis Tomlinson. Asi před dvěma hodinami tu byl. A za takhle krátkou dobu chytit obviněného. To je rekord“ usmál se pod šedivým knírkem.
„Já tomu nemůžu uvěřit. Řekli jsme si, že se milujeme“ prolomila se v Harryho zlost. Z očí se mu draly kapky slz. „proč jsi mi to udělal prcku“ po tváři mu stékaly malé vodopádky. Cítil se využitý. Možná by se tak měl cítit Louis, ale Harry ho doopravdy miloval.
„Je mi jedno co jste si říkaly a co ne. Stačí mi, že si se přiznal. A je jasné, že můžeš i za zbylé oběti. K soudu je zbytečné jít“ odmlčel se na chvíli „takže se půjdeš na doživotí, ale podmínečně škvařit“ rozhodl šerif. Opřel se do židle a pozoroval Harryho reakci.
„Proč podmínečně?“ zeptal se s uslzenýma očima.
„Protože já jsem spravedlivý. Pokud se u tebe uvidí výrazné zlepšení, budeš moct jít domů. Hodně štěstí“ řekl a zmáčknul červené tlačítko na stole. Dovnitř vletěli dva policajti a čekaly na rozkaz.
„Odvezte ho do vězení pro vraždící vězně“ pokynul. Chytly Harryho za paže a táhli ho pryč. Z Harryho očí už nešel strach. Protože teď v nich byl strach. Teď by ho lidé mohli litovat. Harry už se nebránil, nechal se nést do obrněného auta za činy, které spáchal.

Jenom chci říci, že tohle není konec. Nebojte se, že by se Louis a Harry už neviděli. Příběh ještě bude pokračovat ;)