Distance

-18-

Jayden mě vedl po pláži mimo civilizaci. Za pár minut jsem spatřila skleněný dům. No dům.. připomínalo to spíš skleník. "Můžeme tam?" zeptala jsem se potichu. Ale tajně jsem doufala, že ano, protože jsem už byla promočená a začínala mi být zima. Jayden přikývl a z kapsy vytáhl klíč, aby mohl odemknout dveře.

"Většina lidí se sem jen tak nedostane," vysvětlil. "Ale vlastní to takový postarší muž u kterého jsem sekal trávník a on mi nabídl, že když budu potřebovat přemýšlet, můžu jít sem." otevřel dveře a nechal mě projít dovnitř. Kamkoliv jsem se podívala, viděla jsem různé květiny. Uprostřed byla bílá lavička. "Bože musí ti být zima.." sundal si bundu a přehodil jí přes moje ramena. "Vím, že je to nic moc, ale doufám, že aspoň trochu tě to zahřeje." 

"Děkuju," zamumlala jsem potichu. "Promiň.. asi máš jiné plány." Jayden se na mě zadíval, ale neodpověděl. 

"Chceš si promluvit o tom, co se stalo?" zeptal se nakonec. "Jestli nechceš, tak mi to říkat nemusíš.. jen jsem si myslel, že by ti to pomohlo." vysvětlil. Přikývla jsem a posadila se na lavičku. Jayden udělal to samé a já se na něho zadívala. Zkoumala jsem každý jeho detail. Pohledem jsem sklouzla na jeho rty. "Felicity?" ozval se znovu a já se vrátila k jeho očím.

"Víš jak jsme se bavili o mém tátovi?" začala jsem. Jayden přikývl a já si uvědomila jak se mi klepou ruce. Nevěděla jsem, jestli zimou nebo nervozitou. Najednou Jayden vzal mé ruce do svých a tím mě uklidnil. "Je tady-" vyhrkla jsem. "Je tady ve městě a chce mě poznat. Nevím co je to za muže, ale vím že je zatraceně bohatý, Jaydene.." Jaydenovi svaly v obličeji ztuhli. Nepřítomně se podíval před sebe a vypadalo to, že nad něčím přemýšlí. "Děje se něco?" 

"Říkal ještě něco?" zeptal se potichu Jayden. Překvapeně jsem zamrkala.

"Jen, že se mnou musí mluvit o něčem důležitém. Zítra." dodala jsem. "A já nevím, jestli jsem připravená-" 

"Nemusíš tam chodit, jestli se na to necítíš," Jayden mi skočil do řeči a znovu se mi zahleděl do očí. "Je to tvoje rozhodnutí, rozumíš? Všechno co uděláš je jen na tobě." na moment jeho pohled sklouzl na moje rty. Olízl si spodní ret a vrátil se k mým očím. Vytrhla jsem mu jednu ruku z jeho sevření a přejela s ní po jeho hrudi. Cítila jsem jak se zhluboka nadechl, když jsem pokračovala nahoru po jeho klíční kosti ke krku. 

"Cokoliv co udělám?" vydechla jsem. Jayden přikývl a já prstem přejela po jeho rtech. Zastavila jsem se, až když jsem rukou vjela do jeho vlasů. 

"Felicity-" vydechl. "Tohle není dobrý nápad-" 

"Říkal jsi, že je na mě co udělám," připomněla jsem. "Tak mě to nech udělat." vyhoupla jsem se mu na klín. Cítila jsem jak své ruce přesunul na můj pas. Dřív než jsem si to stihla uvědomit jsem přitiskla rty na ty jeho. Jayden nezůstal ani chvíli pozadu. Pootevřala jsem rty, aby mohl vklouznout jazykem dovnitř. 

Všechny pocity, které jsem k němu cítila najednou explodovali. Všechno co jsem chtěla, bylo aby mě nikdy nepřestal líbat. Najednou se odtáhl. "Musíme- musíme přestat, City-" zamumlal. "Tohle není správné.." 

"O čem to mluvíš?" zašeptala jsem nechápavě. "Proč by to nemělo být správné?" 

"Protože-" začal, ale hned se zase odmlčel. Uhnul pohledem a já věděla, že něco tají. "Vypadá to, že přestalo pršet.. Pojď zavezu tě domů." 

"Nechci," zakroutila jsem hlavou a zvedla se. "Půjdu pěšky.. Ještě by jsi toho litoval." nedokázala jsem si odpustit kousavý ton a Jayden si toho všiml.

"Myslíš si, že toho polibku lituju?" zeptal se a postavil se. "Není to o tom, že by se mi ten polibek nelíbil-" pokračoval. "Ale jde o to, že si tě nezasloužím.. Nikdy si tě nezasloužím." 

"To kvůli všem těm holkám ze školy?" vyhrkla jsem. "Jaydene ty takový nejsi.. vidím to, dobře? Chováš se ke mě úplně jinak než k ostatním a já se ptám proč." 

"Chceš vědět proč?" zašeptal a přistoupil ke mě. "Protože nejhorší věc, kterou si dokážu představit je to, že se na mě přestaneš koukat s tou něhou v očích. Jsi to nejlepší, co mě za dlouhou dobu potkalo, Felicity. Ale nemůžu dopustit, aby se ti něco stalo-" 

"O čem to mluvíš?" nechápala jsem. "Proč by se mi mělo něco stát?" Jayden se na mě zadíval a nakonec jen zakroutil hlavou.

"Jo- máš pravdu.. Asi bude lepší, když půjdeš pěšky.. Dojdi v pořádku." bez odpovědi na mou otázku prošel kolem mě a zmizel do noci. Nechal mě stát uprostřed skleníku s hlavou plnou otázek.