Zverimex(pozastaveno)

1.

prolog
Dnes máme jít s Nickem do zverimexu koupit rybičky. Už spolu nějaký ten čas žijeme a chybí nám už jenom nějaké zvířátko. Nick přišel s návrhem rybiček, ale já chtěl aspoň křečka nebo králíčka. Samozřejmě jsme se kvůli tomu znovu pohádali, jako při všem poslední dobou. Nakonec jsem ustoupil od návrhu něčeho většího a náročnějšího než rybky.
„Jsi už nachystaný zlato?“ nakoukne do ložnice Nick
„Ještě se učešu a můžeme jít“ pousměju se na něho a rychle si projedu hřebenem přes mé husté vlasy.
„Počkám v autě“ houkne na mě ještě a už slyším jenom, jak sbíhá schody.
„Kéž by tě nějaké přejelo blbečku“ zamumlám a ještě jednou se zkontroluju v zrcadle.
S povzdechem vyjdu s koupelny a natáhnu se pro mobil. Zase po mě bude vřískat, kde jsem.
Seběhnu schody do chodby, kde máme boty a bundy. Rychle si obuju černé Vansky a naposledy se na sebe podívám do zrcadla. Pak už jenom projdu dveřmi do garáže a zamknu za sebou. Člověk nikdy neví.
„Co děláš v té koupelně tak dlouho proboha“ zavrčí nepříjemně Nick a nastartuje.
„Snažím se být hezký“ zamumlám a protočím očima. Jednou ho zabiju.
„Moc se ti to teda nepovedlo“ prohodí jakoby nic
Radši to nekomentuji a dívám se s okna. Takové kecy má pořád, ale hlavně že má kde zasunout. Je mi jasné, že chodí i jinam podle toho barevného krku a špinavých věcí, které jen tak hodí do prádla a ani se to nesnaží skrýt.
„Kurva, zase nemají místo, co je to za debilní zverimex když nemají místo na parkování?“ zavrčí a bouchne do volantu. Aspoň, že to není moje auto, já se o své starám a nemlátím do něho.
Nakonec jedna paní odejde, takže se Nickovi uvolní místo a zaparkuje. Já radši mlčím a hned, co vypne motor, vylezu a poslušně počkám. Nechci znovu scénu na ulici.
„Dobrý den“ slušně pozdravím a podívám se na kluka, který sedí za pultem. Moc příjemně nevypadá, ale nechci hned odsuzovat lidi. Nick vypadá dost dobře a je to idiot.
„Dobrý“ houkne na nás a dál se věnuje svému notebooku.
Spolu s Nickem za ruku mířím k rybičkám ikdyž nenápadně koukám po jiných zvířatech.
Nick si zrovna prohlíží nějaké akvárium a štítek u něho když se zezadu přiřítí hybrid a na kachličkách mu to klouže, takže vypadá celkem vtipně, když se snaží vybrat zatáčku a zaplete si nožky, takže skončí rozvalený na podlaze s pohledem na mě.
„Louisi!“ zakřičí ten černovlasý kluk za pokladnou „Vypadni dozadu!“ zasyčí
To klubíčko jménem Louis stáhne ouška dozadu a provinile se podívá nejdřív na toho klučinu a potom na mě.
„Ten je nádherný“ kleknu si k němu a snažím se ho podrbat.
„Nesahej na něho proboha!“ vykřikne Nick a strhne mě k němu.
„Meow?“ ozve se od toho koťátka a přešlápne
„Louisi! Okamžitě jdi dozadu nebo tě domlátím!“ znovu po něm zakřičí černovlasý.
Kotě je zřejmě, ale víc zaujatý novýma lidma a neposlechne ani tentokrát.
„Ty nebudeš poslouchat?!“ zavrčí a vstane od pultu. Koťátko se přikrčí k zemi a zoufale zakňourá.
„To je asi moje vina, omlouvám se“ řeknu tiše. Ten kluk si toho, ale zřejmě vůbec nevšimne a chytne kotě za vlásky.
„Meow!!“ zakňučí a začne sebou házet
„Já tě naučím, ty mrcho!“
Než stihnu jakkoliv zasáhnout dotáhne ho dozadu a zřejmě ho tam vážně zmlátí. Jdou odtamtud slyšet strašné zvuky naříkání a pláče, Nick mě ale drží až moc pevně a nehodlá mě pustit.
„A tady zůstaneš ti říkám! Zkus ještě jednou vylézt a nepřežiješ!“ zakřičí ještě na něho a znovu si sedne k počítači. Zezadu se jenom ozve kňučení a vzlykání.
Já se podívám vyděšeně na Nicka, ale ten si znovu prohlíží rybičky jako by se nic nestalo.
„Půjdu se zeptat co je to za druh“ šeptnu tiše k Nickovi, popravdě se ho chci zeptat na to koťátko, ale to by mě Nick nepustil.
„Mohl bych se vás zeptat“ opatrně k němu přistoupím a nenápadně se podívám dozadu.
„Co je?“ zamručí
„Víte, já bych rád věděl, kolik byste chtěl za to kotě“ šeptnu potichu
„Není na prodej“ řekne znuděně a dál projíždí nějakou stránku
„Ani za 10 tisíc třeba?“
„Za 20 vám ho prodám, ale není vychovaný a zpět ho už nechci“ konečně zvedne pohled
„Dobře, já teď nemám tolik peněz u sebe, ale určitě se vrátím zítra a vezmu si ho“ šťastně se pousměju „Mohl bych ho ještě vidět?“
„Je vzadu, běžte“
Rychle se rozejdu do zadní místnosti, kde moc světla není ale i tak rozpoznám to chvějící se klubko.
„Ahoj, nemusíš se bát, jsem Harry a zítra si tě vezmu domů“ kleknu si k němu a natáhnu ruku. Nejdřív si mě přeměří pohledem a pak opatrně zvedne ruku, aby se dotkl té moji.
„Meow?“ mňoukne tiše a pootočí hlavičku na stranu. Pár vlásků mu spadne z obličeje a místo nich se objeví pořádná modřina.
„Oh“ vydám ze sebe a smutně se na něho podívám. Jemně ho pohladím po tváři a po ouškách.
Lou zavrní a natiskne se na ruku.
„Už musím jít, ale zítra přijdu“ stáhnu ruku k sobě a naposledy se na něho podívám. Lou se natáhne ke mně a olízne mi ruku, kterou jsem ho hladil.
„Meow“ mňoukne tiše a naposledy se o mě otře. Pak si zaleze na pytle, kde ležel a stočí se do klubíčka.

-------------------------------------------------
Ahoj! 
Jsem tady z další povídkou. Znovu na téma hybridů. Dejte mi prosím vědět jak se vám líbí a jak by jsme chtěli pokračovat.