Pětiletá dívka je šťastná, dokud jí nezabili rodiče. Ona sama utekla do tajemného lesa. Našla skálu, která byla nejvíce jejím novým domovem. Byli tam draci, kteří se jí ujali. když dívka vyrostla, našla svou starou vesnici, ve které potkala prince...
Miluju tyhle dny. Je mi pět let, mám hnědé vlasy, nejlepší rodiče na světě a zažívám s nimi lásku, bolest, radost, strach, spokojenost a hlavně máme hrozně moc práce. Táta mě učí střílet z luku, což je velmi dobrá zábava. Už jsem konečně trefila terč blízko středu.
„Nezapomeň, drobku, hlavu nahoru, luk drž pevně. Ruce ve výšce očí. Přesně tak!“ tentokrát ale šíp trefil střed.
„Jupí!“ vykřikla jsem radostně. To se mi nestávalo tak často.
Z lesa se ozval strašidelný zvuk. Jako vrčení. Přitiskla jsem se tátovi na nohu. Bála jsem se, táta taky, tak jsme radši šli domů. Máma nám vyšla naproti. A pak se to stalo. Z lesa se ozvalo další zavrčení, z okraje vyskočila tajemná elfka na šelmě. Vylekala jsem se.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
„Běž Marionet! Běž! Nedívej se zpět. Nikdy se nesmíš vrátit!“ vystrašeně jsem se rozběhla do lesa, který všechny tak děsil
Po několika hodinách běhu jsem musela zastavit. Byla jsem zpocená, zrychleně dýchala a rozhlížela se.
„Halo? Je tu někdo?“ roztřesený hlas se rozlehl kusem lesa. Moje špičaté uši byly ostražitější než vždycky.
Co tady dělá elf? Tohle místo je elfům zapovězeno. Kdo jsi a co tu děláš elfí mládě? Pevný hlas se mi rozezněl v hlavě.
„J-já jsem M-Marionet... Maminka s tatínkem mě poslali pryč. Z lesa vyskočila velká černá kočka s neznámou elfkou na zádech a se zbraní v ruce. Jinak bych tu nebyla...“ za mnou se pohnulo listí stromů.
Říkáš pravdu mládě? Smím ti věřit? Ze stromu sletěl drak.
„Nikomu bych nelhala.“ to byla pravda, ten drak to určitě poznal.
Následuj mě. Rozeběhla jsem se za tím drakem.
Octla jsem se u vysoké klenuté skály. Drak s někým asi domlouval. Všude bylo ticho. Šustilo listí, ale ne větrem. Bála jsem se více a více.
Doufám, že jseš vychovaná po elfsku. Budu tě vychovávat i po dragonsku. Tímto se tě ujímám. Budeš jako drak. Pár darů ti pomůže si zvyknout.
„Opravdu? Moc vám děkuji!“ radostně jsem objala draka.
Jo a kdyby něco, jsem dračice. Aby sis to nespletla. První dar jsou křídla. Když budeš chtít letět, zašeptáš si pro sebe -dračí křídla- jednoduché. Druhý dar je mluvení se zvířaty a draky myšlenkami. Funguje to i na lidi. Tímto darem také dokážeš číst myšlenky. A třetí dar... Magie živlů a dalších jevů. Oheň, voda, země, vzduch. Naučíš se je ovládat.
Radostně jsem poskakovala a objímala dračici. To, co udělala, bylo úžasné!
