Gray Walker

#1

Zprvu jsem tu věčnou samotu nenáviděl,pak jsem se ji naučil snášet a nakonec mi došlo že je to jediný způsob přežití.

Dovolte mi abych se představil. Jmenuji se Andrew Lawson,narozen 1.6.2016 v Detroitu,Michigan. To město působila jako ruina už když jsem se narodil a dávno před tím. Dnes o 19 let později je to spíš hromada sutin a asfaltu,kde přežívají už jen psychopati a lidé kteří nemají co ztratit a jsou schopni vás zabít jen kvůli pár nábojům co máte v kapse. Zbytek USA a amerického kontinentu vůbec se dá popsat jedním slovem,anarchie. Někde na východním pobřeží prý přežívá několik fungujících měst,Shadow City,Magictown a několik dalších s podobnými infantilními jmény kterým věří jen lidé kteří nechtějí ztratit naději. Vždyť ta jména zní jako z nějakého komiksu.

Už jako malý jsem se tam naučil že věřit lidem je cesta do pekel. Pro těch pár kteří měli možnost mě poznat jsem byl jen Gray Walker,stín v šedém kabátě který odešel stejně rychle jako se objevil. To je jeden z  důvodů toho proč jsem přežil tak dlouho,nikde se nezdržím,jsem pořád na pochodu,když najdu osadu ze které nestřílejí na 200 metrů zůstávám jen nezbytně dlouhou dobu. Takhle táhnu hezkých pár let od té doby co jsem sám. Jednou v noci před pár lety si můj otec pobral co mohl a zmizel,nechal mě napospas Detroitu v té zřícenině co kdysi bývala domovem. Zanechal tu po sobě jen pár věcí,spacák,pistoli H&K Mark 23,lovecký nůž a trochu zásob.

Když nad tím přemýšlím,je skoro zázrak že jsem přežil takhle dlouho aniž bych to schytal,celé území severní a střední ameriky totiž ovládají milice,gangy a jiné ozbrojené skupiny různé pověsti i nebezpečnosti,tady jsou ty které stojí za zmínku

1) Mohawks. Naprostí šílenci,většina z nich permanentně na drogách,podle toho vypadají i jejich nájezdy,jsou divocí,krutí a nepředvídatelní,útočí ve velkých skupinách které jsou slyšet na kilometr daleko.  Do jejich výzbroje patří vše od prken pobitých hřebíky až po granáty a lehké kulomety. Vede je člověk který si říká Creep ,jeho skutečné jméno není známo ale koho to v dnešní době zajímá. Jisté je jen to že před válkou seděl v ADX Florence a odpykával si několikanásobné doživotí a že je to naprostý magor schopný všeho. Pro Mohawks je něco jako nepřemožitelný bůh. Operují hlavně na západě USA,v Kalifornii,Nevadě a Arizoně.

2) 7th Cavalry. Dokonalý opak Mohawks,bývalí příslušníci bezpečnostních složek snažící se o nastolení řádu,bohužel mají jen asi dvacet tisíc mužů takže se zmůžou jen na udržování vlastních území které zahrnuje staré vojenské základny a letiště. Jako každá armáda i 7th Cavalry má svou standartní výzbroj,pušku P416 a pistoli Beretta 92fs ráže 9mm. Vrchním velitelem je generál Howard Rain,opatrný muž který si potrpí na dokonalou disciplínu,pod jeho velením žádný voják neplýtvá naboji kvůli neškodnému jednotlivci jako jsem já. 

3) Karavany. Nejsou ozbrojené skupiny v pravém slova smyslu,ani nejsou zvlášť koordinované a všechny žijí tak trochu vlastním životem. Jedno ale mají všechny společné,jsou to menší skupiny lidí křižující od osady k osadě,neustále se ohlížející okolo sebe a bezprostředně reagující na každé potenciální nebezpečí. Slyšel jsem o nich hodně,že jsou to tvrdí,bezcitní obchodníci kteří pálí po všem co se okolo cesty hne. Jakmile jsem jich ale pár poznal,zjistil jsem že to tak hrozné není. Ano,jsou občas až příliš obezřetní,což je dáno tím že většinou převážejí drahocenné zásoby a střelivo. Ale rozhodně není pravda že každého cestovatele střílejí na potkání,pouze ty kteří pálí první. Jak jsem řekl,karavany nejsou velké,to vyvažují svou výzbrojí a jen idiot by na ně zkusil útočit.

Momentálně se nacházím někde uprostřed Washingtonu,v kempu u přehrady Riffe,což je na konci listopadu docela nešťastná situace. Nejsem připravený na sníh takže se budu muset co nejrychleji vydat na jih. V tuhle roční dobu je pravděpodobnější že mě zabije počasí než lidé. Už teď po nocích mrznu a nedokážu si představit jaké by to bylo kdyby do toho ještě sněžilo. Pokusím se do té doby dostat alespoň do osady Lonely Castle na předměstí Portlandu,není to místo kde bych normálně chtěl trávit delší čas,ale lepší možnost nemám,sám zimu tady na severu nemám šanci přežít.Naštěstí,chaty okolo jezera jsou v docela slušném stavu takže alespoň na dnešní noc mám o přístřešek postaráno. Zatopil jsem v krbu jedné z chatek ,rozložil spacák a pokouším se usnout,nejde to. Je sice zima ale takových nocí jsem zažil hodně,mám neodbytný pocit že tam venku na mě něco či někdo čeká.