*3*

233 13 0
                                    

Už uběhlo několik dní a já stále nenašla dračí zemi. Někdy, když jsem se koukala po lese viděla jsem lidi z té hnusné společnosti proti lidím na půl zvíře a napůl člověk. Zkráceně tomu říkám n.z.n.č. , za ty dny jsem se dozvěděla docela dost věcí. Třeba, že se můžu proměnit ještě víc v draka nebo, že moc má různou podobu, tvořivou, ničivou, léčivou a ještě nějaké. Také jsem se dozvěděla, že podle toho, jakou má kdo barvu, tak je třeba šikovný nebo ohebný.

Procházela jsem lesem, když v tom jsem zaslechla, jak se za mnou něco šustlo. Otočila jsem se. Uviděla jsem, jak se někdo schovává za stromem a čouhá mu ocas. Přišla jsem blíž a řekla.

„Nemusíš se mě bát." Mile jsem se usmála, i když to nemohlo vidět. Najednou na mě vykoukla holka s hnědými vlasy. Byla napůl drak. Měla krásná žlutá křídla, různě po těle jí byly vidět žluté šupiny, oči měla  špinavě žluté a když otevřela pusu, byly jí vidět ostré zuby. "Jak se jmenuješ?" Šeptla jsem ohromeně.

"Jsem Anna, ale říkají mi spíše Anča. Ty?" Usmála se na mě.

"Alice." Řekla jsem a znova si prohlédla její křídla. Byly vážně nádherné. Zajímavé. Takové, které nenajdete v žádných pohádkách.

  Chvíli jsme povídaly než jsem zahlédla známé uniformy. Rychle jsem nás schovala za strom a dala ukazováček před rty, aby byla potichu. Když odešli, Anča se mě zeptala,zda jsem člověk. Řekla jsem ji pravdu, aby mi věřila roztáhla jsem křídla. Anča se mě zeptala proč se naproměnim úplně a jediné co jsem mohla říct bylo že mě to prostě nejde.

"Proč se neproměníš úplně?" Nechápavě si mě prohlédne, než se mi podívá do očí.

Sklopila jsem hlavu a zašeptala: "Ještě se mi to nepodařilo." Zvedla jsem hlavu a podívala se do jejích žlutých očí.

Chápavě přikývla. "Opozdilec. Tomu rozumím. Ty máš od narození bílá křídla? Je taky možné, ztratit barvu." Dodala poslední větu, když viděla můj zmatený výraz.

"Křídla jsem měla vždy. Jak kde vlastně ztratit barva?" Přešlápla jsem z jedné nohy na druhou a zaujatě jí sledovala.

"Když máš pocit, že jsi k ničemu nebo ztrácíš důstojnost, můžou se ti zbarvit do bílé a z nebe na černou. Takže, když máš modrá křídla a ocas, zbarví se do černé nebo bílé barvy." Vysvětlila mi. Najednou se zarazila a chytla mě za ruku. "Pojď rychle se mnou." Zatáhla mě za ruku a běžela na druhou stranu lesa.

Po chvíli běhu jsme se objevily na travnatém placu, kde se pásli ovce. Anča mě dovedla k zchátralému stromku s puklinou v kmenu. Anča vešla první, ale já zahlédla kousek před sebou jeskyni a jak z ní vylézá napůl Vlk.

Takže celou tu dobu jsem byla tak blízko! pomyslela jsem si.

Poté jsem vešla do toho
Uviděla jsem před sebou rozlehlé louky, okolo luk byly lesy a za tím vším se rozkládala velikánska hora, která sahala až k mrakům. Ale bylo vidět že už velcí lidi se na něco připravují, na nějakou válku. Anča si nejspíš všimla jak koukám na ty všechny co trénují s meči a luky.

  "Chystá se další válka mezi draky a démony " já jsem na ni jen tak koukala a řekla jsem si,  jak si draci můžou udělat konflikt s démony? Poté roztáhla svá křídla a vzlétla. Otočila se na mě a zeptala se; "Tak letíš nebo ne?" zakývala jsem hlavou že letím. Také jsem roztáhla svá křídla a letěli jsme. Já jsem se koukala pod sebe na ty louky a dívala se jak si tam hrajou malý děti a přeměňují se na draky. Anča odbočila k velkému jezeru se dvěmi vodopády, které vedli z té ohromné hoře. Mě to připadalo spíš jako moře s vodopády. Poté jsme letěli vzhůru na tu horu a vletěli jsme do jeskyně. Tam už jsme přistály, ale jak já ještě mývám s tím problémy, tak jsem přistála ne na nohy ale na kolena. Anča se začala potichu smát. "Nemusíš se mi klanět" Já jsem se začala taky smát. Zvedla jsem se a šly jsme jeskyní. Tam byl velký šedivý drak a okolo něho na stěnách viseli věci, které vypadali  jako srdce. Ty srdce byla různo barevná, nejspíš měli znamenat různobarevné draky. Anča a ten velký šedivý drak si mezi sebou něco říkali, ale nic jsem jim nerozuměla, protože byli docela blízko u sebe a já byla o něco dál za Ančou. Po chvíli se na mě podívali a Anča řekla ať jdu blíž. Chvíli jsem si s nima povídala a rovnou jsme se seznámyli. Ten velký šedivý drak je něco jako král, ale jen dává rady, když někdo potřebuje, protože nepodporuje to, aby musel každýmu říkat, co kdo má dělat. Přece jen jo jsme lidi, ale i zvířata a ta mají radši volnost. Po chvíli řekl; "musíme ale napravit to, že se nemůžeš proměnit úplně Ani " Anča se na něho podívala „ ty víš kam jít a co dělat„ Anča jen přikývla. Chytla mě za zápěstí a běžely jsme až na konec jeskyně načež mě pustila a skočila. Já jen přiběhla k okraji a koukla se dolů. Jakmile jsem koukla dolů proletěla u mí hlavy žlutá šmouha, jakmile se zastavila nade mnou zjistila jsem že to byla Anča. Vzlétla jsem k ní a letěly jsme někam di lesa. Když došlo na přistání udžela jsem se na nohou uff oddychla jsem si. Před náma se objevila chýše vypadal staře. Vešly jsme dovnitř a tam nebyl žádný drak nýbrž někdo kdo měl dračí ocas ale, křídla měl pegasí a oči koňské. Anča promluvila na tu osobu „ ahoj dračípegasi " trochu se uchechtla. Osoba na ni koukala ze shora nejspíš něco hledala na poličce u který byla. Vedle velké poličky u který poletovala byly stoly a těch stolů různé knížky sklenice plné i prázdné. Na ostatních poličkách okolo byly knížky a sklenice nebo klece. Všechno bylo ze dřeva i ty klece ve kterých a to mě překvapilo nebylo nic jen v jedné byl malý dráček. „ Hahaha " řekla ironicky ta osoba „ co tu vůbec chceš a kdo je tohle " Anča se už nadechovala aby odpověděla ale, osoba byla rychlejší „ to že jsem jednou udělala chybu a proměnila se omylem v dračíhopegase neznamená že se mi budeš vysmívat ". A propalivala ji pohledem. Obě dvě se na sebe koukaly a bůhví jak dlouho by to trvalo kdybych nedala náznak toho že tam taky že existuju. Obě se na mě koukly „ abych se představila já jsem Alice a ty jseš kdo?" zeptala jsem se neznámé osoby „ já jsem Gabriela co tady vůbec chcete ?" řekla a podívala se na nás tázavýn obličejem. Anča ji všechno pověděla „ a prorlto jsme tady " skončila. Gabriela se na mě podívala já jsme měla celou dobu roztáhlá křídla. Slétla na zem a přišla ke mě. A bedlivě si mě prohlédla šla ke svému stolu s velikánskou knihou a začala v ní něco hledat otočila se k nám a řekla „ nic nemůžu dělat u ní je to jiný než třeba u tebe Anči u Alice je to tak že musí na to přijít sama jak se pořádně proměnit.

~~~~~~~~~~~~~==========~~~~~~~~~

Tak ji tady to utnu. Omlouvám se za dlouhou neaktivitu neměla jsem prostě žádný nápady. Opravdu moc se omlouvám prosííím nezabíjejtemě za to. Ale jinak doufám že se vám knížja líbí budu určitě ráda když dáte hvězdičku napíšete nějaký komentář a kdyžtak budete i zdílet a u další kapči hOi

%Klaudie%

dívka s dračímy křídlyKde žijí příběhy. Začni objevovat