She's my daughter || Doctor Strange fanfiction

Smutná zpráva

Ráno mě bolela hlava. Ani se nedivím. Proto jsem si uvařila čaj a dala si prášek. Potom jsem si sedla ve svém pokoji na pohovku a zakryla se dekou. Rozhodla jsem se, že dnešek strávím na gauči a budu se dívat na pátou sérií Game of Thrones. Teta si řekla, že uvaří Fish 'n chips. Tohle populární jídlo tady v Anglii miluji a teta ho umí výborně uvařit. Do odpoledne jsem ležela a zkoukla tři díly. V tom jsem si vzpomněla na ten sen, který se mi zdál. Vypadal tak opravdově, ale kdo by se měl vybourat a proč se mi to zdálo? Chvíli jsem nad tím přemýšlela. Na nic jsem nepřišla. Určitě to byl jenom zlý sen. Nic víc to třeba neznamenalo. Byl už vás oběda a tak jsem chtěla jít dolů, ale najednou mi zazvonil mobil. Molly. Co chce? Hovor jsem vzala.

,,Ano Molly?"
,,Viděla jsi zprávy?"
,,Ne?"
,,Tak si je rychle zapni." Řekla trochu roztřeseným hlasem.

Dobře. Vzala jsem ovladač a přepla si to na zprávy. Na obrazovce byla moderátorka a vedle ní byla fotka zničeného Lamborghini. Počkat! Ten sen! ,,Včera ve večerních hodinách se v New yorku u po skalní cesty srazila dvě auta. Řidič v prvním autě dopadl naštěstí dobře a skončil pouze s pár modřinami a naraženinami, bohužel pro druhé auto s řidičem to nedopadlo dobře. Lamborghini, které spadlo z útesu do vody, řídil uznávaný neurochirurg Dr. Stephen Strange." řekla moderátorka a mě přestalo bít srdce. Otec měl bouračku. A ten sen bylo asi něco jako upozornění, že se to stane nebo že se to stalo. Nemohla jsem dýchat. Všechno se ve mě sevřelo a a začala mi téct slza. Co je s otcem? Na obrazovce se objevila animace bouračky. Bylo to přesně, jako v tom snu. Teď už mi tekly slzy proudem. ,,Chvíli trvalo než vrtulník auto našel. Dr. Strange je nyní v nemocnici a jeho stav je stabilizovaný. Na operačním sále byl jedenáct hodin. Zprávy o tom, co se mu přesně stalo, nám lékaři neposkytli. Ale, bude prý naštěstí žít. Větší šok bude však pro jeho jediné dítě, dceru jménem Skyler Strange, která žije v..." když začala mluvit o mě, televizi jsem vypnula. Tohle nemůže být pravda. Je to jenom sen. Jen hloupý sen. Štípla jsem se. Ne. Byla to realita. Musím za tetou, jestli něco neví. Určitě je to jenom nějaká hloupá sranda. Nevěřím tomu, že měl táta bouračku. Vím, že vždy řídí dobře a předpisově. Sešla jsem po schodech dolů do obýváku. Teta seděl na pohovce a s někým telefonovala. V tváři měla smutek a strach zároveň. S volajícím se rozloučila a hovor tipla. Potom se podívala na mě smutným pohledem. ,,Skyler..." začala, ale zatrhla se a zhluboka se nadechla  ,,Tvůj táta měl včera ve večerních hodinách autonehodu. Chvíli trvalo, než ho našli. Na operačním sále byl jedenáct hodin. Prý má vážně poraněné ruce a v kostech má jedenáct nerezových šroubů, několik přetrhaných vazů, vážná nervová poranění v obou rukách. Zlatá hodina pro záchranu nervů odbyla, když byl ještě v tom autě. Volala mi Dr. Palmerová a vše mi řekla, nyní prý leží na pokoji a spí. " řekla. Celá zmražená jsme stála na místě. Měla jsem smíšené pocity. Strach, smutek a štěstí, že je otec v pořádku a bude žít. Chtělo se mi brečet. Nechci, aby mě teta viděla. Proto jsem rychle vyběhla z obýváku nahoru do svého pokoje. Zavřela jsem dveře a zamkla je. Pak jsem se o ně opřela a začala plakat. Bojím se o něj, i když vím, že bude v pořádku. Zároveň mě taky ničí to, že má vážně poraněné ruce a nervy. Už by nemohl operovat a zachraňovat životy. To ho zničí. Chci letět do New yorku a být s ním. Postarám se o něj. Jenže, musím studovat a nemůžu odletět. Panebože! To je dilema. Pomalu jsem sjela dolů na zem. Plakala jsem do dlaní. Proč se to muselo stát? Proč? 

Ležím na posteli a poslouchám různé písničky. Nic nefunguje. Pořád se cítím smutně. Je to pro mě hodně čerstvé a jen tak se z toho nedostanu. Pro jistotu jsem si vypnula mobil, protože vím, že mě budou všichni spamovat tím, že jim je to líto a takový ty falešný sladký řečičky. Velký šok je to hlavně pro mě. Ten sen mě měl na to asi připravit, ale i tak jsem v šoku. Nečekala jsem, že se něco stane tak rychle. Nedalo mi to a písničky jsem vypnula. Potom jsem hrábla po telefonu a zapnula ho. Hned se na messengeru objevilo padesát zpráv. Taky mi hodně psali i na zprávy. Deset nepřečtených zpráv. No super. Jako první jsem otevřela zprávy. Dr. Palmerová mi píše, že je jí to líto a co se přesně stalo a jak je na tom otec. Taky mi napsala, že mi bude podávat informace o jeho stavu. Byla jsem jí za to vděčná, že napsala. Poděkovala jsem ji a šla si přečíst další zprávy. Všichni mě litovaly. Všichni. Molly a Amy nejvíc. Od nich mám spamy. Kromě doktorky Palmerové jsem na nic neodpověděla. Zůstalo pouze zobrazeno. Mobil jsem položila vedle sebe. Hrozně moc bych teď chtěla být u otce. Kéž by to šlo. Několik hodin jsem jen tak ležela a v devět večer jsem dostala hlad. Šla jsem do kuchyně, kde jsem si nandala na talíř rybu s hranolky. Ty jsem si posolila. Normálně se tady na ně lijí ocet, ale mě to nechutná. Najedla jsem se a pak šla dát talíř do myčky. Pak jsem se vrátila do svého pokoje. Dveře jsem už nezamkla. Nemůžu být pořád zamknutá. Lehla jsem si do postele a zkoušela usnout. Už jsem zabírala, ale dveře od pokoje se otevřely. ,,Skyler?" oslovila mě teta. Neotočila jsme se na ní. I tak vešla bez dovolení do mého pokoje a přišla ke mně. Sedla si na mou postel a podívala se na mě. Pramen vlasů, který jsem měla přes obličej mi dala za ucho a pohladila mě po hlavě. ,,Už je vše dobrý. Žije a bude žít." ,,Ale ponese následky." zašeptala jsem smutně ,,Ano, ale hlavní je, že bude žít." ,,Máš pravdu." řekla jsem a utřela si slzu, která si jako jediná prorazila cestu ven. ,,Zítra a ani v pondělí nikam nechoď. Všude tě budou hledat novináři a já tě nechci vystavit takovému stresu." ,,Myslíš, že by někteří byli ochotní letět z Ameriky sem, aby se mě zeptali, jak mi je?" ,,Jak znám novináře a jak znám sebe, tak ano. Někteří budou i Angličani. Zvládneme to." řekla teta a usmála se na mě. Vždycky mi její úsměv dodal útěchu, když jsem byla smutná. Je pro mě jako matka. Sedla jsem si a objala ji. Ona mi objetí opětovala a hladila mě po vlasech. Nejdřív se dám dohromady a v úterý už třeba půjdu do školy. Chci mít dobré výsledky na konci roku. Chvíli jsem myslela na to, co mě čeká. Novináři. Budu muset jezdit svým autem, jinak bych musela skoro pořád zastavovat a zdržovat se, abych je setřásla. Bude to náročné, ale věřím, že to zvládnu. Jsem přece Strangeová.