Power of Dragons

3. Města, která nejsou na mapách

Mirraen si u řeky připadala na ráně. Slunce ji soužilo nesnesitelným žárem zcela netypickým pro tuto roční dobu, komáři štípali a nerovný povrch její výpravě na rychlosti také zrovna nepřidával, avšak stejně pokračovala.

Nenechej nikoho, aby tě srazil na kolena.

Věř svým instinktům.

Nepodceňuj nepřátele.

Nech hvězdy a měsíc, ať ti svítí na cestu.

Ta slova se k Mirraen vracela stejně jako otravný hmyz, dokonce si je často opakovala sama, když se potřebovala ukotvit v reálném světě.

Rene?

Slyšela, jak se zasmál.

Čemu se směješ?

Chvilku mu trvalo, než našel ta správná slova, a ani tak z toho nebyla dvakrát moudrá.

Vždycky, když si chceš povídat, mě oslovíš.

Co je na tom zvláštního? Nechápala.

Děláš, jako bych mohl mít něco na práci a bojíš se, že vyrušuješ. Jako bych tě mohl opustit. Jako by ses ujišťovala, že tady pořád jsem.

Mirraen protočila panenky a dál očima zkoumala okolí.

Co když jednou odejdeš? Nerada bych mluvila do prázdna.

Pravdou bylo, že se té představy děsila. Po všech těch letech, kdy byla její hlava plná cizích myšlenek, by ji ticho ubíjelo.

Zůstal bych, řekl po krátké odmlce.

Mirraen se pousmála a její tváře polil lehký nach. Zůstal by... Vždycky si myslela, že kdyby mohl zmizet, udělal by to. Možná by se ani nerozloučil, prostě by najednou nebyl, ale tohle -

Na co jsi se chtěla zeptat?

Cože? Zamrkala zmateně. Nit jejího uvažování se přetrhla.

Proč jsi mě volala? Uchechtl se a donutil ji tak znovu zrudnou. Pro jeho záludné věty úplně zapomněla, co chtěla!

Ehm... Budeš mi něco výpravět? Pokusila se zamaskovat své rozpoložení, ale před někým, kdo byl napojený na její mysl, to nebylo snadné.

Vyprávět? Podivil se. A co?

Třeba o tom, co jsi zažil.

Cítila, jak se od ní odtáhl, a poznala, že zašla příliš daleko.

Myslíš než... Jeho hlas zněl ochraptěle. Neměl náladu - nebo možná čelil vlastnímu strachu - se o tom bavit.

Omlouvám se. Zapomeň na to, vybruslila ven.

Povzdechl si. Já bych se měl omlouvat.

Za co?

Jednou na to přijdeš, světluško. Teď jdeme dál.

Tentokrát se zasmála ona. Chceš říct jdi dál.

Možná nad ní zavrtěl hlavou, možná mu zacukaly koutky. Ona ho ale poslechla.

***

Mirraen zamžourala do dálky a zastínila si oči rukou. Nad stromy se vznášel oblak dýmu, ale byl to pouze tenký sloupec, nikoliv lesní požár. Mirraen chvíli trvalo, než si spojila, kde jinde něco podobného viděla.