Soused...Ne! Vrah.

,,Ahoj zlato"

Je půl druhé. Ah ne. Už si pro mě jde hah. Má jediná záchrana je že neví že jsi ho pamatuju. Myslí si že ho nikdo při jeho odporném činu neviděl, myslí si że jsem utrpěla tak zvaný "šok". Pěkná kravina.

Trval na tom že jsi pro mě přijede někdy ráno ale to bylo pro nikotinové sestry příliš brzy.

           ********************
Když na těžkých starých hodinách odbilo třištvrtě na dvě otevřeli se dveře a jedna z milejší nikotinovích sester vstoupila dovnitř mého malinkého pokojíka a pověděla mi že můj nový " Tatínek" Ano řekla tatínek je tady.

Vyšla jsem tedy s knihou o severské mytologii v levé ruce a s poloprázdným kufrem v pravé ruce.

Slizce se na mě usmál když jsem vyšla z dveří do čekárny,, Ahoj zlato" řekl a prohlédl si mě od hlavy až k patě. Zvedl se mi kufr.

Je to tak fascinující cítit k jednomu člověku tolik nenávisti a opovržení.

Vzal můj poloprázdný však docela těžký kufr i s mímy zabalenýmy kazetami na kterých jsem trvala do jedné ruky.

Sic ho nesnáším ale má velkou sílu. To mi přihazuje jeden velký uzel strachu už na tak velkou a myslím že ještě dlouho neukončenou hromadu strachu.

Rozloučili jsme se s nikotinamkama a jeli jsme do našeho domu.

Znepokojuje mě, že teď mluvím jako kdyby jsme byli novomanželé.

Nevím jak ale usnula jsem. Když jsem se porozhlédla tak jsem nejdříve viděla černý strop pak jsem si uvědomila že ležím na posteli oděnou v krásně smaragdově zelené barvě a černém pokoji.

Pomalinku jsem vstala a došlápla na bělostný koberec. Takový luxus.

Dveře byli otevřené tak už ode dveří byla cítit omamná vůně palačinek. Sešla jsem po dřevěných točitých schodech zřejmě do kuchyně.

Uviděla jsem toho hajzla jak...
Jak dělá palačinky?

Usadila jsem se na malinkou bílou koženou stoličku u něčeho jako je pult či co.

,,Jak ses vyspala Šípková Růženko? "

Zvedla jsem pohled abych se mu podívala do tváře a začala mu nadávat do vrahů ale pak mě napadlo že když budu hrát jeho hru tak ho dokážu usvědčit z vraždy mých rodičů.

,, Fajn" Odpověděla jsem s předstíraným klidem. A teď jestli to nepoznal...

,, Líbí se ti tvůj pokoj?" S těmito slovy se na mě s nevinným úsměvem otočil.

Musela jsem zarít nehty do dlaní abych mu nesrazila ten jeho úšklebek.

,,Je nádherný tati".Sakra to jsem přehnala. To pozná, to pozná. Pozná...?

Najednou bouchl tak silně pěstí do kuchyňskáé linky, až naddskočili připravené talíře.

,, Nelži mi ty malá děvko! Myslíš že nepoznám když mi lžeš?!"

Při těchto slovech mě bolestně chytl jednou svojí mohutnou dlaní za čelist a druhou za zápěstí.

Myslím že to poznal.

,, To bolí!"

Zakňučela jsem bolestí.

,, A jěště to bolet bude! "

Najednou vzplanula pánev tak jsem využila jehož nepozornosti a bolestně se mu vyškubla.

Rychle jsem vyběhla po schodišti do svého pokoje.

Chtěla jsem zabouchnout a zamknout dveře ale zjistila jsem že na nich není klika ani zámek.

Ale ne..

Slyšela jsem kroky po schodech, už jsem nevěděla co dělat tak jsem nechala téct slzy proudem a zchoulila jsem se pod peřinu.

Slyšela jsem jak se jeho mohutné kroky zastavili u mé postele.

Právě jsou dvě ráno.super 😏
Doufám že se kapitolka líbila.
Votes a komenty potěší🙃👇