Water Woman [CZ]

Večerní povídání

Ten večer jsme začali s něčím jednoduchým. Měla jsem za úkol vzít vodu ze skleničky a přesunout jí do jiné skleničky. Připadala jsem si u toho jako kdyby vám někdo ve dvaceti letech dal za úkol spočítat příklady z malé násobilky, naprosto trapně.

Přesto, že to byl lehký úkol tak jsem se na něj plně soustředila, protože by přece jenom bylo trapné to pokazit. Když jsem uklidnila hladinu, tak jsem se podívala na toho starého pána. Vypadal zamyšleně a já jsem si úplně nebyla jistá, co mám dělat. A tak jsem si dala ruce do klína a sledovala oheň v krbu.

Nic neříkal, ale vypadal zamyšleně. Po chvíli, která mi připadala jako sto osm let jsem vodu myšlenkami znovu vyndala ze skleničky a dělala z ní tvary.

Začala jsem koulí, to je nejjednodušší a pak jsem pokračovala do krychle, kvádru, hvězdice a pak do dalších patvarů jako je toroid a nebo mobeiova páska.

Pro lepší imaginaci :D

toroid: 

mobiova páska

Úplně jsem se v těch tvarech ztratila, takže jsem si ani nevšimla, že mě pozoruje. Když jsem konečně vycítila jeho pohled, tak jsem nechala vodu zmrznout ve tvaru mobiovy pásky a položila jsem ledový monument na stůl.

Díval se na mě s povytaženým obočím. "Jak tak koukám, tak jsi se sžila se svým darem. Nejsi ale moc trpělivá, to se ti může snadno vymstít. Občas je lepší použít svůj dar najednou a v plném rozsahu. Nikdy nevíš, kdy se ti něco vymstí. Když se nudíš zkus spíš přemýšlet o tom co s vodou dělat místo toho, abys to ihned zkoušela. Jinak tvé znalosti z geometrie velmi oceňuji a myslím si, že ty je někdy taky oceníš. Nyní si myslím, že je na čase jít do postele." Kopl do sebe zbytek skleničky a odešel druhými dveřmi než jsem přišla.

Cítím se trošku jako malé dítě. Vím, že jsem si měla zasloužit jeho pozornost. Ta bohužel nepřišla.

Otevřela jsem dveře od pokoje a v tu chvíli na mě zakřičel Ondra. "Hej Viki!"Nechceš se teď sejít? " Hodila jsem věci do pokoje a šla za Ondrou. Asi by bylo hezké pozvat ho ke mě do pokoje, mám sice Ondřeje ráda, ale ještě se necítím na to mu, tak jako komukoli jinému, svůj pokoj, tak nějak cítím, že to je můj prostor, který patří jenom mě.

"Kam půjdem" Optala jsem se, se zájmem. No já bych šel na střechu, co ty na to?" Mrkl na mě a já ho následovala. Uvědomila jsem si, že jsem se kromě svého pokoje a koupelny, a jídelny tu neprocházela. "Na to jak jsem tu dlouho, tak to tu neznám." Začala jsem přemýšlet nahlas. "Musíš vystoupit ze stereotypu a čím dřív to uděláš tím líp, opusť svojí zónu a přid zítra na party." "Party? Kde tady chcete pořádat party? A nebude se Evelyn zlobit?" Vzpomněla jsem si totiž na náš poslední rozhovor. Na to mi ale Ondra s úsměvem odvětil "Evelyn je zvaná na každou naší party a většinou se i objeví! Myslím, že zítra bude mít i důvod zůstat." Mrkl na mě.

Došli jsme nahoru, Ondra vzal ze svých vytahaných kalhot obří svazek klíčů a začal se mezi nimi přehrabovat, pak vytáhl jeden, který mi připadal úplně stejný jako všechny ostatní a odemkl s ním dveře. "Bylo by sice slušné tě nechat jít první jako dámu, ale bude lepší když poprvé uvodíš jak se sem leze." Otočil se čelem ke mě a pomalu lezl po střeše, až dolezl na střešní okno na které se posadil. Zavřela jsem dveře a velmi opatrně ho následovala. "nebude někomu vadit, že mu máváme nohama před oknem?" Zeptala jsem se nejistě. Hrozně nerada totiž porušuji pravidla. "Neboj, pod náma je půda." Řekl a pak pokračoval.

"Tak jsme tu, já jsem tvůj a ty se mě můžeš ptát na cokoli." Řekl a v tu chvíli kdy si uvědomil jak hloupě to zní, tak zrudl. Já jsem se jenom usmála a nijak to nekomentovala.

"Abych řekla pravdu, tak mi nějak došly otázky. Je tu moc hezky a tak nějak mám v hlavě takový zmatek, že moc nevím na co se zeptat." I když je tu otázka která mě zajímá, ale je trapné se na ní ptát. "Tak se na ní zeptej." Povzbudil mě Ondra. V tu chvíli jsem zrudla já. "Je, totiž byla .... Chodila už Evelyn s někým?" V tu chvíli jsem raději na tom místě nechtěla být. Přemýšlela jsem jestli by nebylo lepší skočit z toho okna, třeba bych se silou působící na zem opravdu do země propadla. Ondra si mě změřil pohledem. "No já se o Evelyn nidky moc nezajímal, upřímně mi ani není moc sympatická, ale proti gustu ... Co vím tak ne, ale já toho moc nevím, je to divné, ale nějak se nepřenáší historky z generace na generaci, což je trošku škoda, ale tak no. Každopádně se nemusíš bát, že by měla v hlavě někoho jiného." Nějak mě ta odpověď neuspokojila, ale pak jsem si uvědomila, že si nejsem jistá co jsem chtěla slyšet.

"Rebelové, připadá mi to jako elita, a elita mi připadá špatná." řekla jsem, asi spíš proto abych nemusela myslet na Evelyn. Ondřej se zasmál a pak mi s úsměvem odpověděl. "Ano elitářství je nejvíc špatná věc, ale lidi k nám buď chtějí nebo ne a podle toho je přijmeme nebo ne. Už nežijeme ve středověku."

Pak mi padla myšlenka na školu. "Hele jak moc je to tu těžký, jako zkoušky a udělat je a tak? Dneska jsem třeba nebyla na hodině, pomalu mám pocit, že nestíhám úkoly a vy mi tu tvrdíte, že mám chodit na party? Do toho ti agenti, neměli bychom se o to víc připravovat?" Ondra si jenom povzdech. "Víš my se připravujeme tím, že utužujeme svá přátelství, navíc pokud budeš chodit do školy aspoň z 80% a dávat pozor na hodinách a následně na tu školu nebudeš myslet, tak ti to do ní naleze samo, věř mi, tady nejsi v normálním světě, tady tak ty věci fungujou, jenom mi musíš věřit." Moc jsem mu nevěřila. Je pro mě těžké si říct že se nebudu učit, když jsem to doteď dělala celou dobu. "A co vlastně ta mrtvá dívka? Kdo to byl?" Zas jsem změnila téma. Ondřej posmutněl. "To byla Karolína. Nikdo jí tu neměl moc rád, ale byla hezká, jenom měla jedovatou povahu. Opovrhovala Rebelama a neustále jí šlo o to aby byla mocná. Netajila se s tím, že chce bojovat proti agentům, a tak se jí to vymstilo. Byla v kašně proto že ovládala oheň." Ve vzduchu zůstala viset ta bolestivá slova, která říkají, že já ovládám vodu.

Někdo zaklepal na dveře, přilítla Ondřejova sestra. "Sorry že ruším, ale máš rande princezno." Ondřej mě jenom popohnal abych už šla a moje místo zaujala jeho rodina.

Musím se polepšit s pravidelností. Jinak si opravdu moc vážím každého přečtení :) Takže Díky moc