Nejsem neviditelná! ✔

2. část

"Ty jsi nás slyšela?" Drkla do mě o hodině Jess.

"Jo." A dál jsem sledovala, co učitel píše na tabuli.

"Zkus někomu o tom ceknout a je po tobě." Odpověděla mi.

"Neruším váš slečny náhodou?" Zeptal se učitel na fyziku.

Všichni se na náš dvě otočili. "Já nic neřekla!" Protestovala jsem. Jess se na mě koukla vražednym pohledem.

Po fyzice jsme měli tělák. Přišla za mnou Nelly. Šprtka třídy. "Ty a Jess se už spolu bavíte?" 

"S ní? Už nikdy." Usmála jsem se a svlékla si košili. Když jsem si chtěla nandat tílko na tělák, všimla jsem si jak na mě všechny holky v šatně koukají, respektive koukají na moje břicho. Když jsem byla ve stresu, hodně jsem zhubla. Rychle jsem si vzala tílko a převlékla jsem si džíny. Vlasy jsem si stáhla do culíku, nazula jsem si boty, sedla jsem si na lavičku a čekala na učitelku. 

"Tak holky jdeme!" Vlítla do šatny tělocvikářka. "Dnes budeme hrát pozemní hokej." 
"Hell yes!" Křikla jsem si v hlavě. Pozemní hokej hraju už od mala. 

Po těláku jsem se já a ještě nějaký holky vysprchovali a šla jsem do skřínky si tam dát tělák. Zavřela jsem dveře od skřínky a vybafl na mě Sam.

"Co chceš?!" Vyprskla jsem na něj.

"Prej dáváš každýmu na počkání, tak se chci zeptat, jestli nemáš moc velkou frontu." Mrkl na mě.

"Jsi ubohej." Prošla jsem kolem něj a chtěla jsem už domů, ale Sam mě chytl za ruku, přitáhl ke skříňkám a chytl pod krkem. Bohužel tady už nikdo nebyl. "Tak hele, někdo jako ty mi nebude řikat, že jsem ubohej. Běž si radši s někym zapíchat ať máš něco zdarma." Flusl mi do obličeje.

"Pusť mě ty hajzle. Vůbec nevíš jak to bylo, nech mě bejt!" Křikla jsem. Pustil mě a utekl. Jak jsem někoho takovýho mohla sakra milovat. Nasedla jsem do auta a jela domů. 

Otevřela jsem a zula si boty. "Abby? Už jsi doma? Pojď do kuchyně." Křikla na mě máma. Protočila jsem oči a šla jsem.

"No?" Otráveně jsem se zeptala.

"Zítra se stěhujeme, takže jsem ti chtěla říct, že máš na účtě nějakých deset tisíc dolarů." Usmála se.

"Protože?" Zeptala jsem se a vyndala z lednice pití.

"Protože nás nebudeš hledat a budeš žít svůj život. Bez sebe navzájem náš život bude lepší." Vyhrkla na mě.

"Aha." Řekla jsem a utekla nahoru do pokoje. Ne, slzy ne. Otevřela jsem šuplík u stolu, vytáhla blok a tužku a kreslila jsem. Kreslila jsem dokud jsem nemusela na brigádu. Vzala jsem si jako obvykle mobil, klíče a jela jsem. Dneska přišlo nečekaně hodně lidí. Kávovar se nezastavil. Devět padesát devět, uf. Přišel ještě nějaký kluk. Toho neznám. "Cappucino, prosím." Koukl se mi do očí jeho nádherně hnědýma očima. Asi minutu jsme se jen koukali navzájem do očí. Pak jsem se probudila a udělala mu cappucino. "A můžu poprosit ještě ten vanilkovej muffin." Usmál se. Neznám ho, ale podlomili se mi kolena, ups. "Jo, hned." Usmála jsem se. "Bude to dolar dvacet." Furt jsem se culila jak blb. Odešel. Klid Abby, stejně ho už neuvidíš. Zhasla jsem, zamkla jsem a jela domů.

Nikde se nesvítilo, tak jsem musela potichu, sundala jsem si boty a potichu vlezla do koupelny. Dala jsem si sprchu, odlíčila jsem se, vyčistila zuby, vzala jsem si na sebe pyžamo a zalehla jsem do postele. Zdálo se mi jen o něm. Neznámej kluk z kavárny. 

Ráno jsem opět vylítla z postele a šla jsem se hned oblíct. Vzala jsem si bílou košili s dvěmi černými pruhy, černý džínsy a bílé baleríny, vlasy jsem si zapletla do copu (viz. média) a šla jsem do koupelny. Opláchla jsem si oblíčej, vyčistila zuby a trochu se namalovala. A šla jsem dolů. Ani jsem nezdravila, jen jsem si udělala kafe, vypila ho a jela do školy. Když jsem šla ke skříňkám, slyšela jsem, jak si všichni špitají, že má přijít nějakej novej kluk, přímo do mojí třídy. Doufala jsem, že to bude ten z kavárny, šla jsem do třídy a sedla si na svoje místo. Vyndala jsem si učebnice a najednou vešel do třídy ON. Jeho tmavě hnědý vlasy,  přes který měl čepici, kožená bunda, tmavý džínsy, je nádhernej. Myslim, že jsem slintala. Sedl si vedle mě. Nic neřekl, jen se usmál.

Zazvonilo na hodinu a přišel třídná učitel. Ukázal na NĚJ a on šel k němu. "Takže lidi, tohle je váš nový spolužák Taylor. Buďte milý." Usmál se. Tak Taylor říkal. Taylor si šel sednout zpět. "Tak lidi a teď k matice. Je to děs. Polovina propadáte až na Nelly a Abby, obě mají úžasný prospěch." Usmál se na mě učitel. Taylor mi poslal papírek. "Tak šprt jo? :P" Koukla jsem na něj vražednym pohledem. Odepsala jsem. "Mlč, jinak už nedostaneš cappucino!:D" Zasmál se, psal a podal mi papírek. "A pohled z očí do očí bude?:) Máš krásný oči:)" Asi jsem zčervenala. Neodepsala jsem mu už. 

*

Konečně zvonění po poslední hodině. Šla jsem ke skříňkám a přiběhl za mnou Taylor. 

"Ahoj." Usmál se.

"Ahoj." Úsměv jsem opětovala.  "Jsem Abby mimochodem." Podala jsem mu ruku.

"Koukám, že jsi i slušňák." Usmál se. Ruku jsem dala zpět. "Potřebuješ něco?" Zeptala jsem se. 

"Já jen, děláš skvělý cappucino, dneska zase přijdu." Usmál se. 

Nasedla jsem do auta a jela domů. Odemkla jsem a nikde nikdo. Šla jsem do kuchyně a byl tam papír."Už jsme jeli, čau." Teď tam bylo zaškrtaný "tvoje rodina" a místo toho tam bylo jen "My." Papír jsem vzala a vyhodila do koše. Vzala jsem si notebook a zapla si písničky. Chtěla jsem si zlepšit náladu,. Zpívala jsem si a tancovala. Opět mi, ale plány zkazila práce. 

*

"Cappucino, prosím." Usmál se Taylor. Vzala jsem kelímek a udělala do něj cappucino. "Máš chvíli?" Zeptal se.

"Co potřebuješ?" Zeptala jsem se. 

"Myslel jsem, že bychom si mohli sednout a popovídat." Napil se cappucina.

"V deset končím." 

"Počkám." Šel a sedl si na sedačku.