Vlčí dívka

5.

,,Bell?"
,,Baste?"
,,Kde bydlíš?"
,,Kousek odtud. Proč?"
,,Myslíš, že bych tě mohl doprovodit?"
Byl tak roztomile nervózní.
,,Tak pojď. A kolik že ti vlastně je?"
Ta otázka mi přišla tak trapná.
,,Sedmnáct. Tobě?"
,,Šestnáct."

,,Tak jo, jsme tu. Tak o úplňku. Pa Baste."
,,Pa Bell."
Řekl to tak zklesle.
,,Co se děje?"
,,Nic. Ahoj Bell. Uvidíme se o úplňku."
Očividně to nechtěl řešit, tak jsem odešla domů.

,,Bello, kde jsi byla? Jsem celá strachy bez sebe."
,,No jo promiň mami. Zapomněla jsem ti říct, že přijdu až večer. Víckrát se to nestane. Slibuju."
,,Tak dobře holčičko moje."
Byla to ta nejlepší máma na světě. Měla jsem ju ráda. Dělala toho pro mě tolik.

,,Pustíme si nějaký film?"
,,Ráda zlatíčko. Co bys chtěla?"
,,Horor."
Já byla nadšená a máma no, už tolik nadšení neprojevovala.

Celou dobu mi drtila ruku. A když přišla lekačka, tak jsem myslela, že mi ju zlomí, ale ten film stál za to.
,,Tak já půjdu spát. Dobrou mami."
,,Dobrou noc Bello."