Žena mě našla až po dvou hodinách. Dávala si opravdu načas, ale já jí to tentokrát nemohl mít výjimečně za zlé.
Byla zvyklá, že když mě zavolá, tak se neozývám.
Byla zvyklá, že jsem byl při práci nerad rušen
a zároveň byla zvyklá, že do mého ateliéru nesmí chodit.
Když už mě ale po páté volala, že mám oběd v jídelně na stole, asi jí to začalo být divné. Většinou jsem přišel již na třetí zavolání.
Vstoupila do ateliéru, a jakmile tam spatřila mé nehybné tělo, omdlela a upadla mezi rámy obrazů, stojany, plátna a jiné malířské potřeby.
Tak jsme tam spolu leželi nějakou tu dobu, dokud nepřišel ze školy syn, a nezavolal záchrannou službu. Bez něj bychom tam nejspíš leželi dodnes.
YOU ARE READING
Den, kdy jsem zemřel ✓
Short StoryPierre Beaulieu by se se svou lakotou, sobectvím a uměním vytvářet si předsudky mohl jako horký favorit účastnit soutěží, kdyby však splňoval nepsané pravidlo být živý. Není to tak dávno, co zemřel, a rozhodl se vše změnit. Jak se člověk ale jen nap...
