Přednosti čiskokrevných

/5/

Jakmile přemisťování skončilo a ona se objevila před branami Malfoy Manoru pohltila jí nesnesitelná úzkost. Nebála se kvůli tomu, že jí tam kdysi někdo mučil. Bála se, že se dozví to, co nechtěla. Zatla zuby a vydala se k mohutné bráně, kterou obklopoval živý porost. Brána se sama od sebe otevřela a Hermiona do ní okamžitě vklouzla. Srdce jí vyskočila pomalu z hrudi, když se ta samá brána s hlasitou ránou zavřela. Nebylo to nic příjemného se tu znovu objevit, ale teď už věděla, že jí nic zlého nečeká. Zhluboka se nadechla, aby si dodala kousek odvahy a rozešla se roztřesenými nohy až ke dveřím. Sama nevěděla jak se dostane dovnitř. Pokud otevře samotný Lucius tak jí dovnitř nepustí. Stále nemohl překousnout, to že jeho syn s ní vlastně chodí. Kdyby otevřela Narcissa možná by jí dokázala přemluvit zda by jí nepustila za Dracem. Neměla připravený ani monolog, nic. V hlavě měla naprosto prázdno, nedokázala ani racionálně přemýšlet. Ale jedno věděla jasně. Nechce odsuď odejít jako ta poražená. 

Malfoy Manor působil strašidelně i po válce. Nebylo to tím, že to bylo tmavé honosné sídlo s hromadou okny, které zely prázdnotou. I když možná jo. Kdyby před sídlem nebyly obrovské živé keře, jenž ohraničovaly ty krásné pozemky možná by to působilo i příjemně. 

Zvedala už ruku, že zaklepe, když se dveře samy od sebe otevřely. V ten moment jí přeběhl mráz po zádech. Ano, hrálo jí to do karet, ale nemohla tušit zda to není past. Stiskla ve své kapse hůlku a opatrně překročila práh. Nic. Vyndala tedy svůj dřevěný proutík, Lumus. Z konce dřeva se rozsvítila namodralá záře, která osvětlovala alespoň na minimum část chodby. Rychle, aby jí nikdo neviděl a ani neslyšel se přimáčkla ke stěně a zhluboka si oddychla. Počítala alespoň do pěti, aby svůj dech uklidnila a poté začala racionálně přemýšlet. 

Dostala se za bránu, za dveře, stojí v chodbě, nikdo jí neviděl a teď musí najít jeho pokoj. Manor byl velký a lehce by se v něm ztratila. Ale momentálně milovala svou paměť. Draco už jí několikrát vyprávěl jak vede cesta k němu. A dokonce jí vyprávěl co všechno se nachází v chodbě, ve které momentálně stojí. 

Zhluboka se nadechla a podívala se do chodby. První dveře nalevo šatna, druhé dveře napravo malý sál, třetí dveře nalevo hned naproti schodům kuchyň. Naproti vchodovým dveřím velký sál s jídelnou. V prvního poschodí se nachází po levé straně ložnice rodičů a po pravé straně je Luciusova pracovna. Pomalu a jak nejtišeji se dala do prvního poschodí, veděla že se musí dostat ještě o jedno patro výš. Draco jí vyprávěl, jak v jejich sídle nefungují kontrolovací kouzla takže je ani nezkoušela. Moc dobře si uvědomila jaký poplach by udělala. 

Srdce jí splašeně bilo jaký v sobě měla adrenalin. Každým krokem se bála víc a víc co se stane, ale když se i přes veškerý strach dostala do druhého poschodí její srdce radostně zajásalo. Nic se nestalo a ona už je téměř v jeho ložnici. Teď se potřebovala jenom zorientovat. Říkal, že jeho ložnice je na druhé straně než ložnice jeho rodičů. Což znamenalo, že nalevo jsou pokoje pro hosty a jeho ložnice bude na druhé straně. Opatrně, aby neshodila nějaké vázy z malých konferenčních stolků a neprobudila spící obrazy se vydala do pravého křídla. 

V duchu zajásala, když uviděla zpod dveří jemné světlo. Byl tam! Jenže v ten moment jí spadlo srdce snad do kalhot. Nevěděla co jí tam čeká, nevěděla zda tam je on anebo ta Rosie anebo zda tam nejsou oba. Nevěděla nic. Šla prostě jenom podle intuice a podle svého srdce, který momentálně bilo jako splašené. Možná se měla otočit a utíkat zpět do Bradavic. Vloupat se do cizího sídla, domu nebyla její priorita. Ale co měla dělat, když měla o něj strach? 

,,Klid Hermiono. Nic se nestane. Vše ti vysvětlí.'' zašeptala si pro sebe, aby si dodala odvahu. Kouzlo zrušila a zastrčila si hůlku zpátky do zadní kapsy svých džín. Teď anebo nic.