Rules Of Love

4.

Nepříjemný zvuk telefonu přerušil můj tvrdý spánek. Nesouhlasně jsem zabručela. Nikdo přece nemá právo budit člověka, který celý večer protančil a propil. No, vlastně. Pracovní docházka toto právo má.

Nuceně jsem vystrčila nohy z vyhřáté postýlky a se zabijáckým výrazem si to lemovala šouravým krokem do koupelny. Hlava mě třeštila, i když vlastně pořádně neměla z čeho. Moc jsem toho za večer nevypila. Spíše to bylo tou hlasitou hudbou, která mi stále duněla v hlavě. Připadala jsem si jako zvon, ve kterém se kladívko pohybuje závratnou rychlostí. Každou vteřinou udeřilo do jiné strany a já měla co dělat, abych se udržela na nohou.

…

Jedním sjetím po mé černé pouzdrové sukni jsem uhladila všechny záhyby, které se stihli udělat při cestě sem. Naposled jsem do plic natáhla čerstvý vzduch a stlačila kliku na budově, nad kterou se jasně vyjímal obrovský poutač. Realitní kancelář pana Mullena. Ano, přesně tam jsem už nějaký ten pátek pracovala, jako sekretářka. Nemůžu si stěžovat. Práce je to dobrá, plat ještě lepší. Pravidlo číslo čtyři: Nikdy neodmítejte peníze. Vždy se mohou hodit. Například, když si chcete koupit novou sexy sadu spodního prádla.  

„ Ahoj Hannah!“ ihned při vstupu padl můj pohled na černovlásku ohýbající se nad tiskárnou.

Hannah Rowell. Jediná spolupracovnice, která mi je věkově nejblíže a se kterou jsme si padli hned do noty. Bydlí v jižním Londýně se svojí matkou a synem. Otec je podle vyprávění samotné Hannah opustil, když jí byli čtyři roky, a vůbec ho prý nezajímali slova, jako je starost a výživné. Před necelým rokem porodila syna. Roztomilého Davida, který je celý ona. Bohužel Davidův otec se zachoval jako naprostý idiot, takže chudák Hannah vychovává dítko sama. Často, když je její matka zaneprázdněna a nemá čas se starat o Davida, přiveze si ho s sebou do práce. Je to rošťák.

„ Jé, ahoj Theo. Jak se máš?“ její zelené oči zářily na sto mil. Vždy jsem obdivovala její každodenní optimismus. I po tom všem, co se jí za život stalo, dokázala se vždy zvednout a pokračovat dále.

„ Mám se fajn. Nepotřebuješ pomoct?“ odložila jsem si všechny věci na stůl a přešla k ní.

„ Docela by se mi pomoc hodila. Nechala jsem před chvílí vytisknout pár kopií pro pana Mullena, ale oni se nějak v tom krámu seknuli a nechtějí jít ven ani dovnitř,“ zoufale sprásknula ruce a dál pokračovala v mačkání všech možných čudlíků na tiskárně. Ta ze sebe nevydala ani jeden trapný zvuk. Byla odepsaná.

„ Počkej chvíli,“ vyškubla jsem celé zařízení z elektriky a začala ze všech sil tahat za cár papíru, trčící z přístroje.

„ Nech to být. Musíme někoho zavolat,“ položila mě dlaň na rameno a odsunula mě dále.

„ Dobře, tak tedy někoho zavoláme,“ otřela jsem si malinké kapičky potu, které se mi pomalu začali tvořit na čele.

…

„ Dobrý den, jsem tu správně na tu tiskárnu?“ do dveří nahlédl mladý muž. Upřímně, mu nemohlo být více, jak dvacet pět. Postava vyšší, tmavě hnědé vlasy rozházené do všech směrů, oči namodralé, úsměv od ucha k uchu.

„ No ano,“ řekla jsem. Hannah pozvedla svůj pohled od papírů, a přemístila ho na něj. Na tváři jí začal pohrávat úsměv. Ne ledajaký. Takový...Jak bych to jen řekla. Zamilovaný. Ten, který jsem já nikdy nezažila.

„ Jsem Louis. Louis Tomlinson,“ ještě před tím, než přešel k tiskárně, podal nám oběma ruku.

„ Thea Steal,“ přijala jsem mu jí.

„ Hannah Rowell,“ ruku si ne a ne pustit. Skenovali se navzájem, div jim oči nevypadli. Byli rozkošní, ale pro mě nic takového není. Jsem jen pro drsný sex bez závazků.

„ Omluvte mě, budu muset jít něco zařídit s panem Mullenem,“ sebrala jsem z kastlíku na mém stole pár drobných a nechala je tam o samotě. Nepotřebuji být u toho, jak se otrkávají. A navíc, díky nim teď mám chvilku pro sebe. Rozhodla jsem si zajít koupit kávu. Ta jediná mě po krušném ránu postaví na nohy.

…

„ Jsem doma!“ pověsila jsem kabátek na věšák a skopnula boty do rohu.

„ To je dobře, za chvíli vyrážíme!“ ozvala se Kelly z útrob našeho bytu. Beztak to bylo z koupelny. Vím, že právě stojí před zrcadlem a zkrášluje se.

„ Jo, jo,“ neřešila jsem nějaké převlíkání a rovnou si to namířila k ledničce. Otevřela jí a snažila se najít něco, co by zaplnilo jak můj žaludek, tak i mojí duši, která po dnešku byla dosti obměkčená všemi pohledy Hannah a Louise. Bílý sex je stejně nejlepší lék na vše!

„ No moc se nevášni. Za chvíli tam máme být,“ do nosu mi přilítla peprná vůně. Ihned jsem věděla, že Kelly přišla do kuchyně. Nevěřila jsem vlastním očím. Její hubené tělíčko obtahovali šaty bez ramínek, které byly nad moje očekávání dost krátké. Dá se říci, že pokud by se Kelly ohnula, celému světu by ukázala její spodní prádlo. Nevím, jestli to byl záměr, nebo ne, ale snad si je toho vědoma.

„ Hele tak prr, jo! Já celý den pilně pracovala, tak mám nárok na jídlo, ne? A Kelly?“ smála se, když odcházela ode mě.

„ Ano?“ otočila se, načež můj nos dostal další ránu jejím peprným parfémem.

„ Jsi si jistá svým outfitem?“ poukázala jsem na šaty, které se mi nezdály.

„ No, upřímně? Nejsem. Myslíš, že bych se měla jít převléci?“ zašklebila se.

„ Je to jen na tobě. Ale víš ty co? Můžeme tam být jen chvíli a pak se vypařit do nějakého klubu. Dlouho jsme už spolu nikde nebyly, a navíc znám jeden, který se ti zaručeně zalíbí,“ začala jsem pomalu mluvit a zároveň pozorovat její výraz.

„ Skvělý nápad Theo!“ vypískla. Zasmála jsem se.

…

„ Tak můžeme vyrazit!“ naposledy jsem se koukla na dívku v zrcadle, stojící naproti mně. Na těle jí vyselo šedivé triko se spadlým rukávem, nohy měla zahalené v černých upnutých džínech a všechno končili jednoduché bílé Conversky.

„ To si snad ze mě děláš srandu, Theo,“ byla jsem kárána jsem po vteřině strávené s Kelly na společné chodbě.

„ Co je?“

„ Běž se okamžitě převléknout, nebo s tebou do toho klubu nepůjdu a zůstaneme u Marka až do konce,“ dlaní si překryla oči a druhou rukou mě poslala zpět do pokoje. Poslechla jsem jí a místo džínů si na sebe hodila kraťásky.

„ Už je to lepší?“ otočila jsem se okolo své osy.

„ Jo, jo jen tomu chybí tohle,“ mrštnými prsty chytla mojí bradu a v nestřeženém okamžiku natřela moje rty načervenalou rtěnkou.

„ Tak a můžeme vyrazit!“ chytla si moje rámě a společně jsme vyšli na večírek, ze kterého jsem měla zvláštní pocit. Někde hluboko mě, cloumal mnou pocit, že se něco stane. Něco, co bych doopravdy nechtěla.

 Já vím, že není neděle, ale i tak dnes přidávám nový díl. Snad se na mě nezlobíte. Jinak k příběhu. Pozměnila jsem obal 'knížky', tak doufám, že se v tom orientujete a že se vám i trochu líbí.

Určitě si všichni říkáte kdy se tam k sakru už objeví Niall. Nebojte se, dočkáte se! Předpokládám, že přespříští díl by náš irský bůh měl přijít na scénu!! :)) 

Komentujte, votesujte!:)*