Jedna pro dva

26. kapitola

Pohled Martinuse

Ráno jsem se vzbudil kolem osmý, což znamenalo to, že jsem spal pouhých šest hodin.

Pomalu jsem se vyhrabal z postele a šouravým krokem jsem přešel ke skříni, ze které jsem vzal první oblečení, které mi padlo do ruky.

Nakonec jsem držel v ruce černé tepláky a bílé, dlouhé tričko.

Jen jsem nad tím pokrčil rameny a vydal se do koupelny, kde jsem provedl ranní hygienu a převlékl se do oblečení.

Vyšel jsem z koupelny a sešel po schodech do kuchyně, kde samozřejmě nikdo nebyl.

Otevřel jsem lednici, ve které vůbec nic nebylo.

Pouze jsem si povzdechnul a vzal si peněženku, mobil a klíče, potichu se v předsíni obul a mohl jsem vyrazit na nákup.

Cestou do obchodu jsem se hodně rozhlížel kolem sebe. Každé místo mi připomínalo nějaký moment z mého dětství.

Bylo tady vážně hodně vzpomínek. Při některých, hlavně tam, kde jsem byl já a Mac, mě začali v očích štípat slzy.

Došel jsem do parku a posadil se na jednu z laviček, složil hlavu do dlaní a naplno se rozbrečel.

V mysli se mi vybavovaly další a další vzpomínky na dětství, které mě stále víc a víc bolely u srdce.

Každá vzpomínka se zabodávala do mého srdce, které už stejně bylo zlomené, ale bolelo to ještě víc.

Po chvíli jsem se dal trochu dohromady a konečně mohl vstát z lavičky a vydat se do obchodu pro něco ke snídani.

Došel jsem do obchodu, vzal si košík a pomalu začal procházet jednotlivé uličky v obchodu.

Po třičtvrtě hodiny jsem se konečně dostal k pokladně a všechno zaplatil.

Jídlo jsem naskládal do tašek, které jsem musel koupit, protože jsem nečekal, že toho nakoupím tolik.

Všechny tašky jsem pobral a vydal se vstříc k domovu.

Šel jsem hodně pomalým krokem a byl si zcela jist, že i šnek je rychlejší.

Po nekonečné půl hodině jsem se došoural k domovu a potichu odemkl domovní dveře.

Vešel jsem jsem do předsíně a zul si boty, které jsem následně dal do botníku.

I s taškama jsem šel do kuchyně, že které se ozývaly hlasy.

V tu chvíli se mi začalo těžce dýchat a začala se mi točit hlava, když jsem poznal jeden z hlasů.

Byl to Macův hlas. Ten hlas patřil člověku, který mi tak strašně moc ublížil.

Došel jsem do kuchyně a tašky rychlým pohybem ruky položil na kuchyňskou linku.

,,Dobré ráno, Tinusi. Vyspal si se dobře?" zeptala se mamka a vydala se směrem ke mě.

Jenže já v tu chvíli ztratil rovnováhu, zatmělo se mi před očima a začal padat k zemi...

Ahoj všichni!
Vítám vás u nový kapitoly. Doufám, že se vám líbí.

Vaše Katte