Vyšší level

3. kapitola

Nejspíš jsem byla lapač trapasů, poněvadž po tom pádu při zírání na Alexe, při kterém mě načapal ten Mike, jsem mu večer otevřela dveře od domu. Stál tam v kšiltovce dozadu a tílku od Calvina Kleina. Vedle něho se kroutila zmelírovaná vysoká brunetka s perfektní postavou v upnutých legínách a sportovní podprdě.

,,Čau Fade."

Beze slova jsem jim otevřela a těšila se, až zmizím do útrob svého pokoje. Kdyby totiž jen cekl slovo o Alexovi, tak bych si musela studem snad zalézt pod talíř a dělat, že jsem ubrus.

,,Ty nebudeš s námi večeřet?" divila se Lauren, když jsem odcházela.

,,Ne. Jsem dohodnutá s Debby."

,,A seznámila ses vůbec s Mikem a Polly?"

,,Hm, Mika znám z práce."

,,Fade, nebudu to opakovat, navečeříš se s námi. Máme hosty. Chtěli poznat celou naši rodinu, takže pokud máš něco domluvené, posuň to na později." vytočil se otec do nepříčetna.

A další trapas byl na cestě, sotva jsem zasedla ke stolu.

,,A tohle je dcera Fade. Letos nastupuje na Gliverdale university obor Ekonomie."

Už jsem jen čekala, kdy boreček Mike s kšiltem dozadu vybleje něco o Alexovi. Tetování měl snad všude. Celé ruce, hrudník i záda. Na jeho těle vypadalo vcelku dobře. Byl vlastně docela mohutný a měl menší bříško. Nejspíš před dávnými časy cvičil, ale hodně z toho už bylo fuč.

Modelka vedle něho byla stejně vysoká jako on, a to už bylo co říct. Musel mít tak o hlavu a půl víc než já. Kdyby mi někdo řekl, že budu mít nohy a zadek jako ona, když za to dám pět let života, tak bych to snad udělala.

Připadala jsem si trochu neviditelně, ale to mi vůbec nevadilo. Hodlala jsem do sebe naházet celé jídlo a chystala se vypadnout, zrovna když se začala řešit práce.

,,A jak se ti vůbec líbil první den?" podíval se na mě Mike až mi málem zaskočilo sousto.

,,Jo, dobrý."

,,Zítra se vrhnou s Alexem na inventuru toho skladu, je to tam děs." dodal otec.

On řekl s Alexem? Začínala jsem panikařit.

,,Vy se ještě neznáte?" dodal otec.

,,Jen od vidění." polkla jsem a hypnotizovala svojí skleničku, abych zamaskovala rudnoucí obličej.

,,Divím se, že Alex pomáhá." promluvil Mike.

,,Já ho měla vždycky za tatínkovýho chlapečka." promluvila Polly.

,,Ve firmě se k zaměstnancům chová v pohodě, až jsem se divil."

Fajn. Téma Alex se protáhlo, ale o mně ani slovo. Konečně jsem byla propuštěna a upalovala do parku za Debby.

,,To bys neuhodla, co se mi stalo." celá udýchaná jsem na ní spustila.

,,No to bych neuhodla. Uklidni se a mluv."

,,Dělám ve firmě, kde dělá i Alex."

,,Ten Alex?" začala vyšilovat.

,,Jo ten Alex."

,,A co ten tam dělá?"

,,Zítra s ním mám dělat ve skladu inventuru. Chápeš to? Já to nezvládnu." posadila jsem se jako po třidenní šichtě na lavičku.

,,Přijdu za tebou. Tohle prostě chci vidět. Campbella na vzdálenost pár metrů? Wau..."

,,Mluvíš o něm jako by byl nějaká celebrita." protočila jsem očima.

,,Kdybych to řekla Meggie ze třídy tak se zblázní. Je do něho zblázněná už od prváku na střední."

,,Tak to jsme teď dvě." povzdechla jsem si.

,,V pátek je párty u Taylera." zakmitala obočím a culila se jako by snad něco kula.

,,Já ale nejsem pozvaná."

,,Vždycky tam chodí celá čtvrť." mávla štíhlou ručkou.

O trapasu se židlí jsem nic neřekla. Určitě jsem nebyla zdaleka jediná.

Většině sekretářek je víc jak třicet a nakrucují se před Alexem, jako by snad patřily mezi náctileté. Mně možná táhlo na devatenáct, ale jeho pozornost jsem si nezískala ani ve skladu.

,,Čus." odpověděl na moje ,,ahoj" a dál civěl do tabletu, kam jsme měli zapisovat čárové kódy na krabicích.

Ani jsem mu necpala jméno nebo tak něco. Byla jsem pro něho vzduch a člověk by ani neřekl, jak ubíjející je něčí ignorace.

,,Podej mi..." nebo ,,Přečti..." byla veškerá naše konverzace.Ačkoliv jsem spíš čekala, že jediné, co mi za celou dobu poví bude ,,uhni, slepice".

Celá frustrovaná jsem vypadla ze skladu s tabletem, abych ho odnesla Mikovi.

,,Tak co? Pozval tě někam?" tak tomuhle jsem se fakt musela zasmát.

,,Vychutnáváš si mě, co?"

,,To nebyl vtip." naklonil hlavu lehce na stranu a poškrábal se na tváři.

,,Řekla bych, že si ani nepamatuje moje jméno."

,,Nepodceňuj se."

,,A to mi říká někdo, kdo má doma modelku?" ušklíbla jsem se.

,,Hele, není všechno zlato, co se třpytí." zamrkal na mě a podal mi zpět tablet, ze kterého si přetáhl data.

,,Kecy..."

,,Umíš s kopírkou? Tohle třikrát." podal mi desky.

Sotva jsem za sebou zavřela dveře už jsem nad tím musela přemýšlet. Nemám se podceňovat? Jsem jenom tuctová obyčejná pipka, která nezaujme ani hladovou anakondu.

Otevřela jsem kopírku, vložila list papíru a stiskla tlačítko. Nic...Fajn...Znovu jsem stiskla tlačítko. Světýlko začalo blikat, ale nic se nedělo. Jako naschvál šel okolo Alex. Byl rozhodně ten poslední, komu bych si řekla, ale měl v ruce jakousi složku a zastavil se u tiskárny. Vyděšeně jsem na něho zírala a on trochu nechápavě zkoumal, co dělám.

Opakovaně jsem tiskla tlačítko a opakovaně to nic nedělalo. Alex se shýbl a otevřel zásuvku s prázdnými papíry, aby doplnil zásobník. Zatímco já jsem na něho zírala jako na ježka s ploutvemi, on byl úplně v klidu.

,,Mám tu asi deset listů. Okopíruju je a pak si to dodělej."

,,A co kdyby sis přišel za chvíli, až to budu mít já?" zastavil se a hodil na mě fakt nepříjemný pohled.

,,Nemám na tebe dvě hodiny." ušklíbl se a dál pokračoval.

Kdyby nevešel jeho a můj otec nejspíš bychom se poprali, protože jsem měla chuť mu ty jeho namachrovaný kecy nacpat do zadnice, kterou měl ovšem docela pěknou.

,,Tak už jste se dali do řeči?" promluvil na nás pan Campbell, ale popravdě jsme se spíš pohádali.

,,Hmm." sklonil se vztekle k zásobníku kopírky, která opět pípala jako o závod.

,,Říkala ti Fade, že jdete do stejné třídy?"

Další vzteklá rána do zásobníku a už se rozběhla. Nejspíš si představoval, že mlátí do mýho obličeje.

,,Bezva." utrousil nepříjemně.

,,Vsadím se, že s těmi Alexovými znalostmi z některých předmětů bude sedět vedle Fade a bude opisovat." bavil se nad tím Alexův otec.

,,Tak zase umí jiné věci." zastával se ho můj otec.

,,Jo třeba se vytočit při výměně papíru do kopírky." začala jsem se strašně smát a ostatní se přidali.