Já jsem predátor a ty jsi má kořist

Offenderman

Růže pro dvě

Ty a tvoje kamarádka jste se vraceli z nočního promítání 'To' od Stephena Kinga. Nastoupili jste na váš autobus a povídali si o Filmu co jste před chvíli viděli. Byla jsi vystrašena stejně jako když jsi četla knižní předlohu. Tenhle strach, ale nebylo ani trochu blízko teroru co jsi měla v další hodině zažít.

Nebyla jsi posera a strachu jsi se vysmívala do tváře. Nebála jsi se, ale přiznat, když tě něco vystrašilo. To zaujalo mojí pozornost. Na konečné zastávce jste s kamarádkou vystoupili a pokračovali dál přes místní park k ní domů kde jsi měla dnes večer přespat. 

Tohle městečko bylo slušné a čisté, možná proto jsem ho nikdy nenavštívil, ale tohle se dnes změnilo. Tenhle parčík kterým jste teď šly, když jsem vás sledoval zpoza stromu byl dobře osvětlený až na jedno jediné místo, zatáčka kolem lesa. Slyšel jsem jak vaše srdce začali bušit hlasitěji, když jste se k ní blížili. Pousmál jsem se nad tím. Upravil jsem si svůj klobouk abych schoval můj nedostatek očí a nosu. 

Jedním jediným krokem jsem se objevil před vámi dvěma. Zařvali jste, ale obě jste se moc balí se pohnout. Srdce vám teď bušila jako o závod a byli jste cítit strachem jako nikdy před tím. Vzrušovalo mě to. 

"Dobrý večer dámy." promluvil na vás můj hluboký, chraplaví hlas. Hypnotizoval vás. "Povězte mi, proč se tak překrásné růže jako vy dvě potulujete sami večer u lesa?" mohla by jsi říct, že jsem každé slovo skoro až zapředl. 

Odhodlala jsi se odlepit pohled ze země a podívala se do mé tváře. Pokud jsi se snažila udržet klidný obličej tak teď všechna snaha byla na nic. Tvoje ústa se ohnula do vystrašeného výrazu a tvé zorničky se roztáhli tak moc, že jsem se divili, že jde vůbec tvá duhovka vůbec vidět. Poznala jsi mě, toho úchyla z novin. Dlouhý, černý kabát, Kanady a klobouk co zakrýval většinu obličeje. Obličej tvé kamarádky byl snad plnější strachu než ten tvůj. Zpravil jsem si trochu klobouk, aby jste nemohli vidět to co mi chybělo 

Každý můj pohyb vás děsil a představa toho co se vám stane ještě více. Ani jedna z vás by se teď neodhodlala promluvit. Ty jsi byla poslušná a zůstala jsi stát tvá kamarádka, ale ne. Rozběhla se směrem ode mě pryč. Je tak zlá, zlá holka. 

Strachy jsi se skřčila, když jsi viděla jak jedno mé chapadlo se ukázalo za mima zády a popadlo tvou kamarádku za pas. Přitáhl jsem jí zpět na místo a pevně jí držel. Vřískala, kopala, škrábala: Snažila se ode mě dostat pryč. Budu jí muset potrestat. 

Když jsme už věděli kdo je kdo. Já predátory vy moje kořist, mohli jsme pokračovat dál. Jaká to škoda, že mám čas je na jednu z vás.

"I když jste obě velmi překrásné růže a já bych z vás obou nejradši vyjebal duši mám čas jen na jednu z vás." další dvě chapadla drželi před vaším obličejem dvě růže: modrou a červenou. "Vyberte si." pobídl jsem vás. Bylo mi jedno kterou z vás dostanu. Tebe, nebojácnou holku co jsi svůj osud už přiznala, nebo tvojí kamarádku, nevinnou panu co by bojovala do poslední chvíle. 

"J-jaké mají význam?" vykoktala jsi. Pousmál jsem se nad tvojí chytrostí. 

"Jedna tě odmění mou... hmm nehynoucí oddaností a tvýma sexuálními touhami a ta druhá ti vezme život. Pokud nehodláš milovat mě, nebudeš milovat nikoho." 

Viděl jsem jak oči tvé kamarádky tikali z jedné růže na druhou. Nemilovala mě, chtěla si vzít život. Ty jsi, ale zase koukal do země a přemýšlela jsi která růže je která. Si chytrá holka, příjdeš na to která je která. Zvedla jsi pohled na mé růže a viděla jsi jak ruka tvé kamarádky se natahuje k červené růži. 

Chtěla jsi jí ochránit, nemohla jsi dovolit aby jsme jí zneužil. Hrdinky, ty mám rád. Tvá pravá ruka vystřelila k rudé růži a vytrhla mi jí z chapadla. Cítil jsem jak tvá krev tekla po tvé ruce. Píchla jsi se o trny. Tvá kamarádka koukala na tebe v zděšení a jak jsi uvědomila, že neumíráš ulevilo se ji. Podívala se na tebe děkovným pohledem a popadla modrou.

Koukala jsi jak její duše opouštěla její tělo a jak pak jen zůstala bezvládně vyset na mém chapadle. Vypadala tak klidně, jako spící poupě. Pustil jsem jí a nechal spadnout na zem. Má ruka tě chytla kolem pasu. Cítil jsem jak se klepeš. 

"Pojď má růže, přesuneme se na pohodlnější místo." naznačil jsem ti aby jsi mě následovala. 

Brečela jsi. "D-dobře." řekla jsi mezi snoby. Přitáhl jsem si tě k sobě blíž a s dalším krokem jsem si tě odvedl do mého skromného místečka.

Věřím, že by měl každý před smrtí zažít něco krásného. 

783 Slov

Díky, za přečtení první  povídky. Nápad na tuhle historku mě napadl dneska ve škole  a tak jsem se ho rozhodla teď napsat. Jen co jsem to dopsala tak jsem dostala chuť  napsat i další příběhy s příšery a vrahy stejného stylu, proto jsem se rozhodla z toho udělat celou knihu. 

Nevím jestli něco takového už na Wattpadu existuje, ale když tak nikoho nekopíruji a vymýšlím si příběhy sama. Taky tohle byla první "Hororová" storka co jsem dopsala takže budu ráda za jakékoliv ohlasy. Jen prosím nechte to slušné. 

Příště se těšte na Slendermana tak jak ho neznáte.  -Anet.