RECENZE aneb Žádná procházka růžovou zahradou [ŽÁDOSTI UZAVŘENY]

8. Coffee

Autor: _Sinna_

Žánr: LGBT a fanfikce

Stav: Dokončeno. V procesu je pokračování.

Autorovo okénko: Tato šestnáctiletá slečna je hráčkou tělem i duší.

Je těžké něco psát do tohoto okénka, protože nejsem hráč a většinu těch věcí, které jsem u ní na profilu četla musely být vyhledány strýčkem Googlem.

Já a hraní prostě nejde dohromady. To je jako kdybyste řekli člověku na vozíku: „Choď."

Je jedna z členek Starteamu. Kdo by nevěděl, co to je, tak je to něco jako Ruská ruleta akorát mnohem lepší a alespoň vám dají vědět, když se baví o vašem díle.

Teď budu očekávat ty nenávistné komentáře ohledně Ruské rulety.

Na svém profilu má spousty děl a několik jich ještě připravuje, takže se máme na co těšit.

Miluje hudbu, kreslení, psaní a Simona.

Doufám, že nebudu jediná, kdo si bude myslet, že Simon je kocour.

Obálka knihy: Obálka působí autenticky, ale na můj vkus až příliš tmavě.

Je tam všechno, co bych si na té obálce představovala, jen kdyby to bylo ve světlejších barvách.

Jinak chválím a nemám jiné výhrady.

Anotace: Anotace je krátká, za to výstižná a dostačující.

Čtenář pochopí o co zhruba půjde, ale zbytek mu zůstává skryt.

Jediné, co bych malinko vytkla, tak je ta první věta, která je napsaná v anglickém jazyce.

Některé to může odradit, protože píšeš česky, ale do anotace nacpeš angličtinu.

Mně osobně to problém nedělalo, jenže já jsem já a ostatní mají například jiný názor.

Postavy: Začneme Gavinem.

Většina lidí jej neměla ráda kvůli jeho humoru a vždy arogantnímu a protivnému chování.

U mě to bylo právě naopak. Za to jsem tuto postavu milovala. Nebyl obyčejný vlezdoprdelka, ale chlap, co si stojí za svým a nebojí se říct svůj názor.

Rozhodně není na škodu mít takovou postavu v příběhu, i když se z něj nakonec taky stala citlivka, co se pouze cítila osamělá.

Na druhou stranu – o tom ten příběh je. O masce, kterou spousta z nás nosí denně na svém těle i duši.

Connor. Tady je to trošku komplikovanější. Vzhledem k tomu, že je android, tak se mu city spouštěly pomocí někoho, kdo je vyvolal.

Prostě typický stroj. Můj telefon taky nejdřív potřebuje vidět můj obličej nebo cítit můj prst, aby mě pustil dovnitř. A ne vždy se to povede na první pokus.

Quentin, nebo jak se to píše, mě rozčiloval. Nikdy jsem neměla takovou touhu dát někomu facku a říct: „Vzpamatuj se!"

A Hank. To byl milující otec, kterého by si přál každý android i člověk.
Za mě byly všechny postavy povedené a byla jsem velmi mile překvapena, že to příběhu bohatě stačilo a nebylo potřeba to ještě někým doplňovat.

Děj: Zde budu asi trochu více kritická.

Děj jako takový není vůbec špatný. Má to začátek, zápletku, nějaké rozuzlení a konec, který bude krásně později navazovat na pokračování.