Jayden beze slova sledoval jak házím svoje věci do tašky. Nevěděl co udělat nebo říct. Ani jeden jsme to nevěděli. "Musí být nějaké řešení-" promluvil a konečně přerušil to ticho, které bylo mezi námi. Otočila jsem se k němu s očima plných slz. Nenáviděla jsem se za to, že teď brečím. "Felicity-"
"Není žádné řešení, Jaydene," zakroutila jsem hlavou. "můj děda se nikdy nevzdá.. ne dokud nebudu daleko od něho a od vás."
"Takže chceš odejít? Půjdu s tebou-" řekl rychle, ale já s povzdechem zakroutila hlavou.
"Nemůžeš jít se mnou, protože-" nevěděla jsem jak pokračovat, takže jsem uhnula pohledem a zhluboka se nadechla. Znovu jsem se na něho podívala. "Když odjedu sama, tak lépe zmizím." vysvětlila jsem.
"Nemůžeš mi zmizet ze života.. copak to nechápeš? Znovu tě už neztratím, Felicity." Došel ke mě a z ruky mi vytrhl mé triko. Hodil ho na postel a uchopil můj obličej do dlaní. Prudkým pohybem přitiskl rty na ty mé. Ruce mi spadli podél těla a já si vychutnávala polibek. Když se odtáhl, opřel si čelo o to mé.
"Děláš to horší," zašeptala jsem. "copak mě prostě nemůžeš nechat jít?"
"Přesně tak," přikývl. "nemůžu tě nechat odejít, protože by to znamenalo, že odejde to nejlepší, co mě v životě potkalo."
Nemohla jsem spát. Převalovala jsem se z jedné strany na druhou, ale ani za boha se mi nepodařilo usnout. Věděla jsem že Alex i Jayden sedí před pokojem a hlídají, abych si to zase nerozmyslela a neodešla. Zvedla jsem se z postele a přešla ke dveřím. Otevřela jsem a kluci na mě překvapeně vzhlédli.
"Děje se něco?" zeptal se Jayden a já si všimla kruhů pod jeho očima. Zkontrolovala jsem Alexe a zjistila, že je na tom stejně.
"Měli byste spát." řekla jsem. "Slibuji, že tenhle dům neopustím.. jen chci, aby jste se prospali." Alex se podíval na Jaydena.
"Možná má pravdu," přikývl Alex. "oba jsme unaveni.. měli bychom jí věřit."
"Dobře," Jayden se postavil a počkal až k němu dojdu. "dobrou Alexi." Alex jen kývl a zmizel ve svém pokoji. Vešli jsme k Jaydenovi a on rozsvítil světlo. Sundal si triko a hodil ho na zem. Jen jsem si povzdychla a zvedla ho. Složila jsem ho a přehodila přes židli. "Nechápu to." řekl z ničeho nic.
"Co nechápeš? Že zvedám tvoje oblečení?" uchechtla jsem se. "To dělám jen kvůli tomu, aby si tady za chvíli neměl bordel."
"Ne," zakroutil hlavou a otočil se ke mě. "nechápu proč sis vybrala mě? Mohla sis vybrat Alexe.. ale vybrala sis mě."
"Jaydene," povzdychla jsem si. "o tomhle znovu mluvit nebudu-"
"Ale proč, Felicity? Alex by tě dokázal uchránit.. ne tak jako já-"
"Hej," zamumlala jsem a došla k němu. Uchopila jsem jeho obličej do dlaní a donutila ho, aby se mi zadíval do očí. "vybrala jsem si tebe, protože tě miluju rozumíš? A miluju tě od prvního momentu, co jsem tě viděla."
"To není pravda," zakroutil se smíchem hlavou. "prvně sis o mě myslela, že jsem kretén." jen jsem se potichu uchechtla a přikývla.
"To máš možná pravdu," odpověděla jsem. "ale to nemění nic na tom, co k tobě cítím teď." pokračovala jsem. "Stačí to jako vysvětlení?"
"Jo," usmál se. "promiň že se někdy chovám jako idiot."
"Už jsem si zvykla." pokrčila jsem rameny a políbila ho. Když jsem se od něho odtáhla, lehla jsem si do postele a zakryla se jako dekou. Sledovala jsem jak si sundává kalhoty a jen v boxerkách ulehá vedle mě. Přitáhl si mě k sobě a já položila hlavu na jeho hruď. Poslouchala jsem tlukot jeho srdce.
"Nemůžu se dočkat až spolu odjedeme," zašeptala do ticha. "jen ty a já.. budeme bydlet v nějakém malém domku.. založíme rodinu a budeme se dívat jak naše děti rostou.. a tohle všechno nám bude připadat jako zlý sen."
"Myslíš?" podívala jsem se na něho s nadějí v očích.
"O to se postarám." slíbil a pomalu mě políbil.
