Bez tmy neexistuje světlo ✔ | ʷᵒˡᶠˢᵗᵃʳ

Bez tmy neexistuje světlo

Chlad. Bolest u srdce. Nepříjemné prázdno, jež pociťoval ve své rozervané duši. To bylo jediné, co cítil a co plně vnímal, co na něj útočilo jako dravá šelma na svou bezbrannou kořist, již rvala svými krvežíznivými tlapami a trhala ji ostrými zuby. V hlavě mu bzučelo; panika, bezbrannost, strach. Zklamání. Byl zklamaný a naštvaný sám ze sebe, nenáviděl se za to, že znovu zklamal, že nedokázal svého bývalého přítele zastavit, již jej nepustit a donutit ho na vlastní kůži pocítit bolest, již si právem zasloužil za to, co před dvanácti lety udělal. Jak zbaběle utekl k lordu Voldemortovi a za vidinou zisku a důvěry z jeho strany vyzradil to, po čem Temný pán toužil ze všeho nejvíc; totiž kde se i se svým malým synem skrývají manželé Potterovi. Ten malý, špinavý, zkurvený zrádce Červíček!

Sirius si frustrovaně vjel rukou do tmavých špinavých zacuchaných vlasů, jež se mu vlnily až po ramena, a zatahal za ně. Na okamžik zavřel oči a přestal jako štvané zvíře přecházet po své cele, jejíž čtyři stěny jej dusily a drtily. Alespoň tak mu to v ten okamžik připadalo, když byl zase zavřený, neschopný ničeho, a pečlivě střežený bytostmi bez tváře, jež se nemohly dočkat, až mu některá z nich vtiskne smrtící polibek.

Jak jen mohl dopustit, aby se jej znovu zmocnili a na pár hodin ho zase zavřeli do pevnosti, z níž před necelým rokem uprchl?

V hlavě zaslechl Harryho zoufalý křik, když jej pětice bystrozorů pevně svázaného odváděla z Bradavic. Viděl bezmoc a ještě neprolité slzy, které se mu třpytily v zelených očích, jež měly každou chvíli opustit; jako kdyby představovaly hvězdy, které jednoho dne spadnou z nebe kdo ví kam. Jen matně si vybavoval, jak jeho kmotřence jeho nejlepší přítelkyně Hermiona objímá kolem ramen a snaží se ho zadržet, aby se za svým kmotrem nerozeběhl. Nikdo jej neposlouchal, nikoho nezajímalo, co si myslí pouhý třináctiletý kluk, jehož slovo nemělo prakticky žádnou váhu, byť křičel pravdu, již nikdo nechtěl slyšet. Naprosto živě před očima viděl Snapeův triumfální úsměv, jenž mu hrál na bledé tváři, a pomstychtivý lesk v černých chladných očích - jak rád by mu jednu vrazil a škleb z jeho obličeje jednou provždy smazal! A Červíček, ten zkurvysyn, všechno to byla jeho chyba, jak rád by jej chytil pod krkem a všechno si s ním vyřídil! Jak jen to mohl udělat?! Jak jim po tom všem mohl říkat, že jsou jeho přátelé?! Nejlepší přátelé...

Ach, Merline... Jak... jak jen mohli být tak slepí? Ta malá proradná krysa, jakou špínu na něj hodil, jedním hloupým činem přenesl vinu na něj, když se jí sám neodvažoval čelit, zbabělec... Kdo by to do něj řekl, že si to tak chytře vymyslí? A teď byl pryč a Merlin ví kde hledal svého ztraceného pána, jenž se nejspíš každým dnem znovu vrátí, hrůzostrašnější a skutečnější než kdy dřív a v plné síle...

Krátce zavrtěl hlavou a tiše si povzdechl. Červíček, ten malý obtloustlý kluk, který se každému vtipu smál jako poslední, který by se nejraději pořád ládoval sladkostmi, který Removi pokaždé na ošetřovnu přinesl po bolestivém úplňku velkou tabulku čokolády, který dokázal prozkoumat prakticky všechna tajemná zákoutí bradavického hradu, jež převážně díky němu dokázali zakreslit na kus pergamenu... nemohl uvěřit, že dokázal zradit. Co se stalo? Co se v něm zlomilo, a kdy? Byli přece přátelé, čtyři nerozluční přátelé. Drželi spolu, vždycky. Nestačilo mu to?

Nejraději by ho býval zaškrtil. Jak to mohl Jamesovi udělat? Vždycky ho bránil. A co teprve Lily, jak jí mohl ublížit, jak jejímu synovi dokázal sebrat to nejcennější, co měl? Jak mu mohl sebrat rodinu, cožpak neměl žádné svědomí? Lily, to sluníčko, které rozsévalo radost a klid v duši všem, na něž se podívala, která Peterovi vždycky s čímkoliv pomohla... Nechápal to, zkrátka to nechápal.

„Červíčku, ty malej parchante,“ usmál se Sirius a ucítil, jak jej v očích štípají slzy. „Ty máš takový štěstí, že ses mi nedostal pod ruku,“ uchechtl se, krátce, hystericky. A pak se začal smát. Hlasitě, zoufale, byl jako šílený, připadal si stejně zraněně a zlomeně jako té noci, kdy Petera po smrti Jamese a Lily zahnal do kouta a žádal po něm vysvětlení. Té noci na něj všechno dolehlo; ztráta jeho nejlepších přátel, Reguluse, Marlene McKinnonové - zklamal je, všechny.