On My Own - Larry

Fourteen

Flashhback

Na incident z šesté třídy nikdy nikdo nezapomněl.

Louisovi bylo dvanáct let, ostatním už třináct.
Stalo se to o svačinové přestávce, pauze dlouhé třicet minut, přesně mezi přírodovědou a matikou.

Louis seděl v lavici už od první třídy sám. Na začátku se cítil nesvůj a osamělý, když po boku neměl nikoho, s kým se mohl bavit.
Později si zvykl a naučil se připomínat si, že i když je v lavici sám, ve třídě okolo sebe má své přátelé.
Jeremyho, Bethany, Damiena, Trishu, Tanju a další.

Sice s ním nebyli v jednom kuse tak, jako to vídal dělat nejlepší přátelé ve filmech, ale brali ho s sebou po škole ven a sem tam se s ním bavili. A o tom přece přátelství je, ne?
Nikdo neříkal, že to bude dokonalé.

Louis seděl v první lavici neúmyslně, prostě na něj to místo zbylo.
Hned v lavici za ním seděla Bethany s Tanjou.

Louis si původně vůbec nemyslel, že by se ty dvě mohly kdy skamarádit, ale stalo se a nečekaně jim to doopravdy klapalo. Tanja byla spíše tišší a více si věci promýšlela, Bethany byla její pravý opak. Vždycky na sebe hlasitě upozorňovala, dávala najevo svou přítomnost a mluvila bez toho, aby se nad svými slovy zamyslela. Milovala pozornost.

A přesně tím to také začalo ten den o třiceti minutové pauze.

Jeremy jako obvykle stál před tabulí, čmáral na ní různé sprosté vtípky a předváděl se před holkami, které se jen chichotaly. Bethany mu stála věrně po boku a smála se něčemu, co řekla Tanja sedící v lavici.

„Ty seš ale kretén," strčila do Jeremyho z legrace Bethany, „viděls dneska na chodbě velrybu? Bože, ty její kostkované sukně mě vždycky rozesmějou!"

„Ježiši," smál se Jeremy, „sem za ní šel a pochválil ji, že ji to dnes sluší a ona se jen tak usmála a řekla, že jsme hodný chlapec."

Třída vybuchla další salvou smíchu a Louis se v lavici jen nervózně usmíval.

'Velryba' byla přezdívka pro paní Whaleovou, ředitelku místní základní školy. Po celé budově byla proslavená svým zastaralým stylem oblékání, a ikdyž i Louis někdy nosil třeba kšandy, které by si na sebe jeho spolužáci nikdy nevzali, musel uznat, že tohle už bylo prostě příliš.

Proto se jen potichu sám pro sebe usmíval, nechtěl se do toho příliš plést- protože ať to bylo sebevíc vtipné, pořád to byla ředitelka a on měl z takových lidí respekt, někdy se jich i bál.

„Nakreslete velrybu na tabuli," ozvalo se najednou z hloučku spolužáků. O přestávkách se vždy seskupili v rohu třídy, někteří seděli na lavicích, jiní se jen opírali o zeď a bavili se.

„Nakreslete ji," zopakoval nějaký kluk se smíchem, „to bude pecka."

Jeremy se ušklíbl a sebral z katedry dvě křídy. Jednu vzal pro sebe a druhou hodil Bethany, která ji obratně chytla.

„Beru si hlavu, ty nakresli ten její kostýmek," zachechtal se Jeremy.
„Jasný," mrkla spiklenecky Bethany.

A tak se všichni jen smáli, když ti dva začali na tabuli kreslit karikaturu Whaleové. Přidali jí pořádné boty, velký křivý nos a sprostý kosočtverec přes celou hruď.

Někteří se zvedli z lavice a napsali okolo různé vtípky na ni, prostě cokoli, co by třídu znovu donutilo se rozesmát.

Zbývalo pět minut do začátku hodiny, ale všichni jako kdyby na čas úplně zapomněli. Prostě se jen bavili a dál ředitelku pomlouvali, zatímco Louis si chystal učebnici a sešit na matematiku.