Vedle mě

•13•

Cameron

Vstávání. Opět nový den ale naštěstí furt víkend. Neděle, myslím. Prohrábnu si vlasy a kouknu do stropu. V mém pokoji panuje klid a přes závěsy se sem dostane jen pár paprsků slunečního světla.

Postel se prohne a hned na to cítím, že mi někdo bere peřinu. Ruth. Kdo jiný, že? Chová se jak malá holka.

Jenže její poťouchlý úsměv mě dočista zase sebere dech. ,,Vstáváme ospalče! Nebo chceš, abych ti znovu shořel barák?"

Vyděšeně zvednu ruce do znamení, že se vzdávám a ona toho využije. Sebere mi peřinu a utíká s ní pryč. Já věděl, že se za tím něco skrývá. Naštvaně zvednu své pozadí z postele a jen v boxerkách sestupuji schody do obýváku.

Ruth se rozvaluje na gauči s mou peřinou a kouká na Přátele. Skočím na sedačku vedle ní a když se lekne, vyrvu ji peřinu z rukou a vítězně se zazubím.

,,A je moje!" vykřiknu.

Ruth našpulí rty. ,,No jo, pan Dallas musí být ve všem nejlepší." Odstrčí mě od sebe a jde nafučeně pryč.

,,Počkej Ruth, vždyť to je jen legrace. A opovaž se jít do kuchyně!"

Za chvíli se vrátí i přes můj zákaz s toasty, nuttelou a několika druhy marmelád. Položí je přede mě na stolek a já si je podezřívavě prohlédnu. Nejsou spálený ani černý. Že by se dneska Ruth překonala a konečně se jí něco povedlo?

,,Co tak koukáš? Jez! Nedala jsem tam žádný projímadlo nebo jed," zašklebí se a sama si nabere velkou lžíci nuttely, kterou si dá do pusy.

,,Mám právo se obávat!

Pokroutí hlavou a ukousne si toast. Pokuď to teda jí ona, tak bych teoreticky mohl i já. Začnu přežvykovat menší sousto.

,,Chutná?"

,,Je to jenom toast, takže nic moc," zamumlám.

,,Jenom toast?! Víš jak dlouhou dobu jsem u toho musela stát?"

,,Pět minut?" křením se a naberu si lžíci nuttely.

Super snídaně s Ruth neskončí vyhořením ani žádnou ztrátou na životech. Přežije i Jaxx, který mezitím našel svoje granule pro psy a skoro je celé sežral.

Jdu na chvíli ven. Ruth se ke mně nepřidá a uklízí po snídani. Jsem jí za to vděčný, nesnáším se dotýkat nádobí, které je po někom. Kromě Jaxxe.

Posadím se do pergoly, kde už začíná být taky pomalu větší a větší vedro. Tady v LA je vedro skoro furt. A když na zimu napadne sníh, je to zázrak. Předminulý rok napadl a vidět ty děti, jak si hrají i s malou kupičkou sněhu, je úžasné. Ne, nejsem pedofil.

Crrr

Zvonění mého mobilu poruší klid. Jméno na displeji mě ale trochu zmate. Není tam jméno Elis ani Ruth. Má sestra Sierra mi volá asi po dvou měsících.

,,Cukroušku můj!"

Uchechtnu se nad jejím oslovení a zapnu hlasitý odposlech. ,,Ahoj Sierro. Proč mi voláš?"

,,Vždyť se mám příští týden dostavit na to focení k tobě do práce. Zapomněl jsi? Určitě teď s Nashem zase pojídáš pizzu a na svou milovanou sestřičku nemáš čas!"

,,Ale nene. A kdy přijedeš?"

,,Zítra večer. Ale musím zase spěchat domů, takže tu budu jen zítra a hned další den budu odjíždět," povzdychne si. Je mi líto, že tu nezůstane déle. Vidíme se málokdy a někdy stojí za to rodinu na chvíli vidět.

,,Aha, no tak se uvidíme zítra."

,,Ahoj Came!"

Hovor ukončí ona. Možná spěchá za svým manželem, Brentem. Byl jsem minulý rok na jejich svatbě. Jednou bych se chtěl podívat za rodinou. Vidět mámu a strávit společně pár dní. Doufám, že až skončí červen a nastanou prázdniny, konečně budu mít volno.

Přestane mě bavit koukat jen tak do neznáma, a tak se vrátím domů a vyšlapu schody do druhého patra. Procházím zrovna kolem pokoje Ruth, když zaslechnu tichý pláč. Tiché popotahování a vzlyknutí.

Opatrně stisknu kliku jejího pokoje a vstoupím. Ruth sedí na posteli a rukama si objímá kolena, která má přitisknutá k sobě. Zvedne hlavu a já tak jasně uvidím její červené a opuchlé oči. Povytáhne koutek úst do úsměvu, ale jestli chtěla, abych si myslel, že jí nic není, tak je na omylu.

Ustaraně k ní přispěchám a pohladím ji po ruce. ,,Co se stalo Ruth?"

Zamračí se a pokyne hlavou k hromádce bulvárních časopisů, které musely dorazit do schránky dneska ráno. Zvednu jeden z nich a podívám se na titulní stránku. Pyšní se na ní nápis zlatokopka a pod ní fotka Ruth jak nasedává do ferrari a je jí vidět kus spodního prádla.

,,Oni mě tak popsali a ani nevědí, kdo doopravdy jsem! Tohle jsi chtěl? Aby bulvární časopis měl hned na titulní stránce mé jméno? A ještě k tomu tak hrozné slovo!"

Časopis roztrhnu a hodím za sebe. Nezajímá mě, co je tam napsané, protože vím, že každé slovo, které je tam tisknuté, není pravda. Jen mi je líto Ruth, že její "přátelský" vztah ke mně ta nehezky začal.

,,Ruth není to pravda. Ty lidi, kteří to píšou nevědí vůbec nic. Neví, jak jsi úžasná a nemají žádné ponětí o tom, jak se ten člověk pak může cítit. Ponížený, ztrapněný," uklidňuji ji a strhnu k sobě do objetí.

K mému štětí se nevymaní a přitulí se. A tak v objetí zůstaneme dalších pár minut a užíváme si blízkost toho druhého.