24 letters [yoonmin] ᵈᵒⁿᵉ

🎄 První

Přišel prosinec, a s prvním dnem tohoto kouzelného měsíce i sametově bílé vločky, jež smáčely lehce namrzlou zem. V ladném tanci poletovaly po blankytné obloze a šimraly na tvářích každého, kdo byť jen jednu zachytil. A jakmile dopadly na zem, staly se součástí načechrané duchny čistého sněhu.

Mohlo být krátce po půl osmé raní, když se mladý chlapec s nádechem modře v hustých vlasech dostavil do teplem vyhřáté školy. Přestože do Vánoc zbývalo ještě dvacet čtyři dní, budova doslova zářila náladou nadcházejících svátků.

Hlavní koridor se skříňkami byl smyslně zdoben smrkovými věnci a stužkami, které svou rudou červení hladily na duši. Tak příjemná se ta barva zdála. V nedalekém rohu stál vysoký stromek, posetý baňkami, řetězy a světýlky, jež svítily v duchu magické zlaté a stříbrné. Vzduchem se nesla vůně jehličí, sušených jablek a skořice. Atmosféra celé školy se zdála být velmi příjemná, na pohled hřející u srdce.

Chlapec se musel pousmát. Těšilo ho vidět radostné tváře zdejších studentů. Nebylo nic krásnějšího než prožívání svátku s rodinou a přáteli.

Chlapcovy kroky zamířily plnou chodbou jeho vrstevníků ke skříňce. Zastavil se až u čísla 134, jež bylo lehce na povrchu ošoupáno. Kódovým heslem povolil zámek a stále s úsměvem na rtech otevřel dvířka, z kterých rázem vypadla čiře bílá obálka. Modrovlásek ji s patrným udivením zvedl a přečetl si komu byla adresována. Překvapilo ho, když spatřil pouhé První.

To chlapce vedlo k otázce, zda-li je ten dopis opravdu pro něj. Ale kdyby nebyl, jak by se asi ocitl uvnitř skříňky? Jeho číselný kód zná jedině jeho nejlepší přítel, ale ten by v životě dopis neposlal.

Modrovlásek opatrně otevřel zalepenou část a vytáhl papír, jenž byl vně obálky úhledně složený. Rozložil jej a soustředěně se začetl do krasopisně napsaných řádků.

1.prosince 2018,

den, kdy jsi nastoupil na naši školu, Jiminie. Moc dobře si na něj pamatuji.

Byl jsi jako vystrašené štěňátko uprostřed hloučku zlých lidí, ale ty jsi se nedal.
Štěňátkem jsi do teď zůstal, akorát tím roztomilým.

Rychle sis našel přátele i zázemí. A to vše ti vyčarovalo ten nejkouzelnější úsměv na tváři, jenž mne vždy zahřál na hrudi. Po tom okamžiku jsem ho chtěl vídat denně, nehledě na to, co to bude stát. A pokaždé, když tvá zářivá očka zavadila o ty má, mé srdce radostí poskočilo.

Byly dny, které jsem strávil jen pozorováním tvé dokonalé osoby. A pak tu byly i dny, kdy se role prohodily. Nediv se jak to vím, i já mám své vlastní zdroje. Dokonce od jednoho takového mám i tvůj kód od skříňky.

Do Vánoc zbývá dvacet čtyři dní, Jiminie. Dovol mi za tuto dobu dokázat ti, jak moc milovanou bytostí jsi se pro mě stal.

♥

Jiminova líčka nabrala červeň. Culil se na onen kus papíru jako poblázněná holka. Sic nevěděl jméno tajemného chlapce, sic o něm vskutku nic nevěděl, chtěl mu dát jeho požadovanou šanci.

Spěšně z batohu vytáhl propisku a na druhou stranu dopisu načrtal jednoduchou, ale jasnou odpověď.

Dokaž mi to.

-Jimin

🎄

here we go :3,

užívejte prosinec, svátky, sníh, i Vánoce ♥

a taky mi držte palce v příštím týdnu,
pokud ty testy přežiju, bude kapitol jak na věži :").

ily, cukříci ♥

©binnain