lolita doll // hyunjin x ot8

no. 4

~ timeskip

Když jsme se probudil, ležel jsem na lůžku nejspíš na ošetřovně, zakrytý peřinou a stále oblečený do mého oblečení na tělocvik.

Protřel jsem si rukama oči a rozhlédl se kolem sebe. První co jsem zahlédl, byl ten kluk co mě sem donesl v náručí. Mírně jsem se nad tou vzpomínkou začervenal a v tu chvíli se na jeho tváři objevil mírný úšklebek.

„Tak už jsi vzhůru?” zeptal se mě.

„Jak vidíš, tak jo.” zamumlal jsem si spíš jenom tak pro sebe.

„To je fajn... A už je ti dobře?!” optal se znovu on.

„Řekl bych že jo.” pousmál jsem se.
„A jak dlouho jsem vlastně spal?”

„Moc dlouho ne, asi jenom dvacet minut.”

„A to jsi tady se mnou byl celou dobu?”
Jenom přikývl.

„To jsi neměl.” zamumlal jsem.

„To je v pohodě, stejně se mi nechce zpátky do hodiny.” odpověděl a potom mezi námi na nějakou chvíli zavládlo takové to trapné ticho. Nějakou dobu jsem urputně přemýšlel nad tím co říct, abych ho prolomil, ale nakonec to udělal on.

„Jak se vlastně jmenuješ celým jménem?” optal se mě. „Já jenom, že jsem tě neznám, nikdy jsem tě tady neviděl.”

„J-jsem Hwang Hyunjin, dneska jsem sem nastoupil.” odvětil jsem stydlivě.

„Oh, rád tě poznávám. Já jsem Bang Chan.” usmál se na mě mile.

„Taky tě rád poznávám.”

Ještě nějakou chvíli jsme si povídali o takových těch normálních seznamovacích věcech a potom se mě zeptal na otázku, kterou mi pokládá skoro každý.

„Můžu se tě na něco zeptat? Ale nemusíš odpovídat, pokud nechceš.” řekl a já jenom pokýval hlavou na znamení, že se zeptat může.
„Proč se vlastně oblíkáš tak...jak se oblíkáš?” položil otázku.

Pokrčil jsem rameny.
„Ani nevím, je mi to příjemné.”

„A co lidi co se s tebou baví? Jak to berou?” zeptal se a já sklopil pohled na zem. Tohle mi připomnělo moji minulou školu. Mé dva kamarády, kteří mě začali mlátit jenom kvůli tomu, aby zapadli mezi ostatní.
V očích se mi objevily slzy. Snažil jsem se to skrýt, ale Chan si toho i tak všimnul.

„Co se děje? Řekl jsem něco špatně?” optal se starostlivě.

„Ne to ne.”

„Tak co se děje? Proč brečíš?”

„To je jedno, nechci o tom mluvit.”

„Ale notak, vím že se známe jenom pár minut, ale slibuju, že to nikomu neřeknu.”
Stále měl ve tváři starostlivý výraz.

Chtěl jsem něco odpovědět, ale přerušilo mě zvonění a kroky, které se sem začaly přibližovat. I Chan to zaregistroval a otočil se směrem ke dveřím, do kterých následně vrazil nějaký kluk.

„Jejda Minho, co tady děláš?” zeptal se ho Chan překvapeně.

„Ahoj Channie, Lix mě požádal ať pro tebe zajdu, prý potřebuje pomoct s úkolem do matiky.” řekl černovlásek.

„T-tak dobře no... A proč nepřišel Lix osobně?” zasmál se Chan. Vypadal docela zmateně.

„Nevím, ale požádal mě ať pro tebe zajdu, tak jsem tady.”

„Dobře no.” odpověděl Chan a zvedl se z okraje mě postele, na kterém doteď seděl.

„Později si o tom ještě promluvíme.” zašeptal směrem ke mě ještě před odchodem a potom společně s tím druhým černovláskem opustil místnost, zanechávajíc mě samotného.

~ timeskip

Večer, když už jsem ležel doma, oblečený do mého oblíbeného pastelově fialového trička na spaní, ve své posteli, přemýšlel jsem nad vším, co se dneska stalo. Hlavně nad lidmi, které jsem za den poznal.

(a/n: hyunjinovo tričko na spaní xd)

Někteří z nich, jako třeba Jisung nebo Chan se mi zdáli milí, ale z Felixe jsem měl strach.

×××

omgg mě to baví psát natolik, že si to normálně předepisuju ve škole na papír xdd

dneska jsem přepisovala skoro 600 slov, omgg to byla hrůza xddd

Vaše Kačii :**