Your body

12. Hádka

Poppy: Uslyšela jsem nějakou velkou ránu a proto jsem otevřela oči. Dívala jsem se do stropu. Kde to jsem? Jak jsem  se sem dostala?

Rychle jsem se posadila a ihned jsem toho litovala. Moje hlava mi začala strašně bolet a přišla jsem si slabá jak hadrova panenka. Dívala jsem se kolem a pak jsem si uvědomila kde jsem.

Jsem u Justina v pokoji. Poté se mi hned vybavilo co se stalo. Ten dřevěný dům,výstřel,bomba a Justin. Takže jsme teď v domě vraha? Doprdele do čeho jsem se to zase dostala? Tohle mu ale nemůže přeci projít!

Podívala jsem se na svojí ruku a všimla si že ji mám obvazanou. Asi jsem se odřela když jsem dopadla na zem. Hlava už mě tolik nebolela,proto jsem se pokusila postavit z postele. A hned na první pokus se mi to podařilo. Takže na tom jsem celkem dobře. Žádnou zlomeninu nemám... Jediné co mám je vztek na Justina.

Nemusela jsem ani chodit dolů,protože se dveře v momentě otevřeli a mezi nima stál Justin. Zavřel za sebou dveře a mračil se. "Můžeš mi říct co to kurva mělo znamenat?" hned jsem na něj vyjela.

"Teď drž hubu,můžeš si za to sama" odsekl Justin a přešel ke mě. "Ty mi nebudeš říkat co mám dělat" bránila jsem se a zamračila se. "Řekni mi do pekla proč jsi nezůstala v autě jak jsem řekl?" zeptal se mě Justin az příliš klidně. "Protože jsem zvědavá,sám si mi to řekl" řekla jsem a snažila jsem se znít také klidně. "Ta tvoje zvědavost mě dostala do dost velkých sraček" zasyčel Justin a díval se mi  do oči.

Bylo poznat,že je naštvany ale snažil se být v klidu. Z jeho oči se jakoby šířil hněv a každý by se ho asi bál. Ale já ne,já se ho nebojím. "Tohle všechno ti nemůže projít,si vrah!" zakřičela jsem na něj. Justin se zasmál a pak se na mě podíval. "Všichni tady v tom domě jsou vrazy ty náno pitomá" řekl Justin se smíchem. Jak že mi to řekl?!

"Ty si takovej hajzl! Zabil si člověka a ty se tomu ještě směješ!" zakřičela jsem na něj a rozhodila rukama. "Dávej si bacha na jazyk. Ani nevíš co to bylo za člověka tak radši drž hubu" prskl na mě Justin a ruce měl v pěstích.

"A co udělal tak strašného že si ho musel zabít?! Sebral ti snad nějakou hračku či co?" křičela jsem na něj,hněv mě ovládal a nedalo se to vůbec zastavit. "Zabil spoustu lidí a nedodržel danou smlouvu" řekla Justin v klidu.

"A kolik lidí si ještě kvůli tomu že nedodrželi smlouvu zabil?" řekla jsem už drobet více v klidu. "Raději to ani nepočítám." řekl Justin a pak hned pokračoval. "Neměla si to vidět,neměla si tam být. Teď je všechno v prdeli" zamračil se a přistoupil o krok ke mě blíže.

"Pokud to někomu řekneš budu tě muset zabít,pravidla jsou pravidla" řekl a ušklibl se. "Ty jsi takovej kretén,nenávidím tě z celého svého srdce" zvýšila jsem na něj hlas a odstoupila od něj. "To tě vážně tolik žere to že jsem zabil člověka? Vždyť se to dalo očekávat" zvýšil na mě tentokrát hlas Justin .

"Ne,mě jen štve to že jsi mi lhal do oči!" už jsem to nevydržela a vybuchla jsem. Justin mlčel jako vždy. "Jsi takovej kretén,idiot,zmrd a prostě jsi ten nejhorší člověk kterého jsem kdy poznala" křičela jsem  na něj a bouchala mu do hrudi. On mi jako ještě vyhrožoval smrtí? Je to važně kokot největší.

"Ty ses to kurva nikdy dozvědět neměla,kdyby jsi mě poslechla aspoň jednou a zůstala v tom zasranym autě,nic by se nestalo" zakřičel na mě Justin až jsem se lekla.

Neměla jsem už ani náladu se sním hádat,proto jsem přešla ke dveřím a otevřela je. "Odcházím" řekla jsem jednoduše a seběhla jsem dolů. "Jen jdi, jsi srab proto odcházíš uprostřed hádky" přecedil mezi zuby Justin a stál naproti mě. "Polib mi Bieber" řekla jsem a vyšla jsem ven z toho ďábelského domu.