Tehdy v Itálii... [DOKONČENO]

/34/ - OMLOUVÁM SE

,, Viki, já se... omlouvám. "

,, Za co? To já mám ti děkovat! "

,, Ale ne, víš...to co se stalo v kině mi hrozně mrzí. Kdybych tam za vámi přišel a odtáhl ho..nemuselo by se to stát a ty by jsi netrpěla. "

,, Ale Jacku, na to už zapomeň. To co bylo minulostí už není tolik důležité. "

,, Ale pro mě ano! Já...já tě strašně moc miluju a to co jsem udělal bylo k neodpustění. Jsem prostě debil!! "

,, T - ty mě miluješ?! "

,, Ou promiň, já jsem to vážně řekl?..."

,, Nemám slov..."

,, To jsem neměl říkat (no Jacku, jseš hotovej debil. Teď jsi to potvrdil).

,, Ale já jsem ráda! Já nemám s tím žádný problém! "

,, Oh vážně? "

,, No jasně, popravdě...ze začátku, když jsem tě poprvé uviděla, ses mi prostě nelíbil. Ale čím více jsem tě poznávala, tím ses mi stal velkým kamarádem. To víš byla jsem malá a v té době jsem se na svět dívala úplně z jiných očích. Taky ses mi trochu líbil. Koneckonců, v Itálii jsi mě zachránil a to, jak jsi mi říkal 'princezno'...ale potom, jak jsem tě zahlédla s tou holkou Jessicou , tak neměla jsem chuť tě vidět. "

,, Promiň mi to laskavě.."