Bílý sníh /Černý sníh II./✔

8.

Slunce vycházelo zpoza kopců a na neurčitou chvíli osvítilo dva domy, stojící uprostřed lesů, daleko od lidské civilizace. Společně se sluncem se začali probouzet i jeho instinkty. Něco bylo špatně.

S trhnutím se probral a posadil se. Rukou si přejel po tváři, prudce dýchal. Zdál se mu zlý sen. Pootočil hlavu tak, aby se zadíval na tu část sedačky, kde měla spát Misha. Nebyla tam. Musela tedy být v jejich ložnici či v archivu.

,,Misho?" Hlas měl stále změněný spánkem a tak zněl jako někdo, kdo má za sebou dlouhou noc. Rychlými kroky překonával vzdálenost mezi domácí kanceláří a onou ložnicí. Rozrazil dveře, jen aby zjistil, že jeho družka nebyla ani tam. Ihned se otočil, vydal se směrem ke smečkovému domu. V tom spěchu si ani nevšiml, že její taška s oblečením chybí, stejně jako ona sama.

Cesta do archivu mezi všechny ty svazky, spisy a knihy se mu zdála moc dlouhá, ačkoli se mohlo jednat maximálně o pět minut. Dimitri v jeho hlavě nervózně našlapoval a snažil se osvobodit z pomyslné klece, kterou představovala Nathanielova pevná sebekontrola.

,,Děje se něco, Alfo?" alespoň jednu věc měl ulehčenou. Nemusel Samanthu hledat po celé místnosti, očividně si všimla jeho přítomnosti. Byl za to rád.

,,Byla tu Misha?" snažil se, aby tón jeho hlasu zněl neutrálně, zatímco jeho oči skenovali prostor. Její pach tu byl, ale musel být již několik hodin starý. Co tu v noci dělala?

Samantha jenom uhnula pohledem, dělala, že nevěděla. ,,Nechceš ji krýt zrovna přede mnou, že ne?" pousmál se a napodobil pohled lovce, který má před sebou hostinu. Mohl by ji zabít a nikdo by si nedovolil nic říct.

,,Prosila mě o to. A... ať vám nic neříkám," třásla se a o rok ustoupila.

,,Takže utekla," pokýval hlavou. Tolik sil ho stálo nenechat na sobě nic zdát, přičemž vnitřně zuřil. Znovu se pokusila utéct. ,,Kam šla?!" tentokráte již nepromluvil tichým hlasem, nýbrž to na vyděšenou vlčici vyštěkl.

,,Chtěla," polkla ,, se ještě stavit za Lancey," mávnutím ruky ji propustil. Nezapomněl ji však připomenout, že jí za to ještě čeká trest. Nevěděl, jestli ho slyšela, protože se od něj rozešla tak rychle, až to připomínalo běh.

Jeho kroky se znovu roznesly chodbou smečkového domu. Do věznice vtrh s takovou vervou, že málem vrazil do jednoho z hlídkařů. Ten okamžitě odskočil a se skloupenou hlavou nechal svého pána projít. Mezitím již Alfa dávno stanul před celou jedné z vlčic z jeho smečky.

,,Kde je?" neobtěžoval se s ničím jiným, také si nic jiného z jeho strany nezasloužila. Pokusila se zabít Lunu, čekal ji trest smrti. ,,Víš, že nerad čekám. Takže se zeptám naposledy. Kde je Misha?"

,,Myslela jsem si, že když ji zabiju, vše se vrátí k tomu, jak to bylo dřív," její smích se nesl celami. ,,Ale tys pro ní už dávno spadl," nevěřícně zakroutila hlavou. ,,Kde si myslíš, že je? Tam, kde patří. Nikdy sem nechtěla a dobrovolně by sem ani nešla, pokud bys ji mocí nedotáhl."

Rozhostilo se mezi nimi několikaminutové ticho. Nate tam jen stál a zíral na ni, sama sebe právě odsoudila a přiznala se. ,,Poděkoval bych ti, ale tebe akorát tak už jenom zabiju," nevadilo mu, že tuhle větu za něj prohlásil Dimitri. Alespoň si nemusel lámat hlavu s výčitky svědomí, když to nebyl on, ale jeho vlk.

,,Hodně štěstí, ale už ti ji nevydají. Myslí si, že jsi jí ubližoval. Ačkoli je člověk, dohlíželi na ní mnoho let a začali to brát jako povinnost ji chránit."

Ať si to jen zkusí, nevrátit mu Mishu. Jestli chtějí vyvolat válku mezi jejich smečkami, neustoupí. Ona je jeho Luna a patřila právě k jeho smečce. A to si bude hájit.

V ruce protočil telefon, zvažoval, zda kontaktovat Alfu druhé smečky. Momentálně to asi nebylo nejlepší řešení, chtěl s ním mluvit osobně. A navíc, pokud mu dovolí vstoupit na jejich území, má možnost dostat se ke své družce a přivést ji tam, kam patří.

Proto také zařízení jen hodil vedle sebe na sedačku spolujezdce, jakmile se dostal k jednomu ze svých aut. Tentokráte vybral onen mohutný terénní vůz, ne sportovní, které jeho žena neměla ráda. Až v tento moment si uvědomil, s jak velkou oblibou ji nazýval svou ženou. Byla jí, avšak ne úplně, což v budoucnu hodlal změnit. Dlouze se nadechl a nachvilku zavřel oči. O nedlouho později se ozval buráčivý zvuk motoru.

Krásný pondělní večer přeji,

také nesnášíte toto období haldy testů a všech dalších otravností ve škole, jako já? No nic, já se jdu zase učit.

Krásný zbytek dne,

Aisha