Life of the Party [S.M.]

Twenty-one...

,,Cause I've had the time of my life 
And I've searched though every open door 
Till I found the true
And I owe it all to you.''

Zazněl poslední refrén závěrečné písně filmu, který poté skončil. Amy a Shawn se na sebe zamilovaně podívali a pomalu se začli zvedat.

,,Bylo to úžasné. Děkuju Shawne."

,,Za nic. Holku jsem sem snad ještě nikdy nevzal. Jenom ségru." uchechtne se a seskočil z auta. Pak vzal Amy do náruče, zatočil s ní ve vzduchu a položil ji na zem. Nečekal že bude tolik nadšená z obyčejného autokina, ale na druhou stranu mu její slova udělala radost. Pokud toho opravdu příliš mnoho nezažila, alespoň dlouho nevyplýtvá zásobu připravených prožitků. 

,,Bydlím odsud kousek. Je to v hodně rušné části. Pokud tamtudy někdy půjdeš sama, dej si pozor, nejsou tam úplně příjemní lidé." poznamenal, když odbočoval na kruhovém objezdu směrem k centru, a vzpomněl si na zážitek z minulého týdne, když ho chtěl párek nějakých pitomců okrást. Až poté co poznali že Shawnovi sebeobranné schopnosti za něco stojí, stáhli se.

,,Dobře. Dám si pozor." ujistí ho Amy.

Po celou cestu jen mlčely, nebylo to tím že by si neměli co říct. Spíše to bylo tím že si raději plně užívali přítomnost toho druhého, přičemž jí Shawn chytl za ruku.
Zaparkoval před bílým, osvíceným domem.

,,Páni. Přijdu si teď jak nějaká celebrita." vydechla udiveně.

,,Skoro." pousmál se Shawn, a za ruku ji vedl dovnitř budovy. Prošli kolem vrátnice, ve které stál něco jako hlídač, v tmavě modré uniformě, dokonce s nárameníky.

,,Dobrý večer pane Mendesi." pozdravil muž zdvořile a směrem k dívce pokývl. Pokývla nazpět.

,,Zdravím André." usmál se Shawn na oplátku a nasměroval ji k výtahu. Celý dům mohl být vysoký zhruba dvacet pater. Nastoupili do prostorného výtahu, podobného výtahu v Shawnově videoklipu, Lost In Japan. Shawn zmáčkl sedmnáctku, která se následně modře rozsvítila.

,,Tak vysoko? To bych měla závratě ani bych se nedívala z okna!" nadhodí Amy, a poté sleduje jeho pobavený výraz ve tváři.

,,Zvyk." pokrčil rameny, a když výtah konečně zastavil, namířil do jedné z dlouhých chodeb vlevo. Nezdálo se že by zde mohl bydlet jen tak někdo, už jen tím že zde chodby byli vydlážděné mramorem.
Shawn se zastavil u bytu číslo padesát tři, a vložil klíč do zámku. ,,Není to nic moc," začne a pootočí klíčem. ,,ale dočasně to stačí." Dveře otevřel, a Amy se naskytl pohled na krásné bíle vydlážděnou předsíň.

,,Nic moc?" namítla ohromeně. ,,Nic moc?! Vždyť...je to nádhera." vydechla a nechala se Shawnem pozvat dovnitř.

,,Jsem rád že se ti tu líbí." usmál se a pomohl jí sundat bundu.

Vešli do prostorného obýváku, sladěného do bílé barvy, která místnost opticky zvětšovala. Místnost byla spojena s kuchyňským koutem, uprostřed kterého byl ostrůvek. Celé to působilo opravdu moderně, a z celého bytu měl Shawn prosklenou stěnou výhled na San Francisco.

,,Dělal jsem si legraci. Nikdy jsem snad neměl za poslední rok takový štěstí na ubytování." zasměje se a zadívá se na noční město, které měl nyní možnost vidět pokaždé když se podíval z okna.

K celému bytu patřila ještě jedna ložnice a koupelna.

,,Je to obrovský." vydechne Amy znovu.

.....................

,,Jak jsi mohla do muffinů nedát vajíčka? Základní přísada." rozhodí Shawn rukama, naoko rozrušeně ale přesto se smál.

Právě spolu vedli již hodinový, velmi zapálený rozhovor a seděli naproti sobě na kožené sedačce.

,,Nevím. Ale jedna věc je jistá. Dali se s nima potom rozbíjet okna." zasměje se Amy. ,,Dobře, jaký byl tvůj nejkrásnější zážitek z živého vystoupení. Věřím že zpěváci takových zážitků musí mít spoustu."nadhodí.

,,Jo, no..nejhezčí je asi když publikum začne zpívat společně se mnou. Ten pocit je nepopsatelný, a v tu chvíli si uvědomím, že jsem přesně to co jsem vždycky chtěl být."

,,To musí být krásný." odvětí zamyšleně a zadívá se na sněžítko položené na stolku, na kterém se vyjímala kanadská vlajka.

,,To je.." odpoví Shawn tiše. ,,Zazpíváš mi?" pousmál se s nadějí v hlase a jemně stiskl její ruku.

,,C-co? Proč?" zablekotá zaraženě.

,,Moc rád bych tě slyšel." řekne s úsměvem. ,,Notak, Amy prosím. Jednu písničku."

O tom Amy začala uvažovat. Třeba by to mohl být první krok k vystupování před více lidmi. A rovnou by mohla dostat názor od odborníka.

,,Pro mě." jemně ji pohladí po tváři. Jak by mohla říct ne?

,,T-tak dobře." nadechne se. ,,Půjčíš mi kytaru, prosím?"

,,Jasně." pohotově se zvedl. Odešel do vedlejší místnosti. Zaslechla jen cvaknutí obalu.

,,Tak jo.." šeptla si pro sebe.

Po chvilce se Shawn vrátil s krásnou, nablýskanou kytarou v rukou.

,,Jestli pak poznáš kde jsem měl tuhle?" vyzve ji s přivřenýma očima.

,,To bylo...když.." zamyslí se a pořádně si kytaru prohlédne. ,,Když jsi zpíval na módní přehlídce pro Victoria's Secret. Že ano?" prohlásí se vítězně.

,,Páni. Trefila ses." zazubí se Shawn.

,,Bylo to úžasný. Dívala jsem se v televizi živě." usměje se Amy.

,,No.. děkuju." uculí se Shawn. ,,Byl jsem v obklopení mnoha krásných dívek." zašveholí provokativně. 

,,To jsem si všimla. Zevnitř mě užírá závist." zamumlá s hraným smutkem.

,,Ale noták...pojď ke mě." roztáhne Shawn náruč, a sleduje kudrnatou dívku jak se k němu pomalu a nesměle přiblížila. Dal jí ruku na záda, a pomalu jí k sobě přitiskl.

,,Od chvíle co jsem tě poprvé spatřil, jsi byla jediná dívka v mém životě ty." zašeptal jí do jejích kaštanových vlasů.

,,Od první písničky co jsi vydal jsi byl jediný kluk v mém životě ty." zamumlá mu Amy do trika. To Shawna dohnalo k smíchu.

,,Čemu se směješ?" zeptá se nechápavě. Jeho zvonivý smích byl natolik nakažlivý že dovedl ke smíchu i ji.

,,Já jen..." uklidnil se. ,,Jsi úžasná víš to?......"